Když jsem potkala Jaroslava, myslela jsem, že se na mě usmálo štěstí. Byl vtipný a uměl se chovat k ženám a ke mně byl nesmírně pozorný!

Přesto, že jsem byla přesvědčená, že už si žádného muže do života nepustím, udělala jsem tu chybu znova! Požádal mě o ruku a já nadšeně souhlasila! Říkala jsem si, že mi ho osud přihrál, aby mi vynahradil vše, co jsem do té doby musela přestát.

Byla jsem totálně slepá

Mé první manželství byl totální omyl a já byla slepá! První manžel měl několik milenek a po celou dobu našeho soužití. Já se starala o děti a domácnost a na nic jiného mi nezbýval čas.

Až mi jednou známí prozradili vše, co dělá za mými zády, protože se už nemohli koukat, jakou blbku ze mě dělá. A mně se zhroutil svět. Martin byl vždy hezký chlap a na nezájem žen si nemohl stěžovat.

Když mě jako mladou a nezkušenou holku pozval na rande, nemohla jsem uvěřit, že si vybral právě mě. Pak jsme spolu začali chodit, následovala svatba a dvě děti. Dnes už vím, jak to měl celé promyšlené.

Věděl, že se postarám o domácnost, bude mít navařeno a nemusí řešit péči o děti. Vždy jsem byla rodinný typ.

Vzal si mě z vypočítavosti

On to poznal a využíval. Když jsem totiž konečně otevřela oči, zjistila jsem, že mi byl nevěrný už v době, kdy jsme spolu začali chodit. A nikdy s tím nepřestal. „Na co si, prosím tě, stěžuješ?

Neměla ses snad se mnou dobře?“ odpověděl, když jsem chtěla vědět, kde je pravda. Dlouho jsem váhala, jak se k celé věci postavit. Popravdě mi to trvalo několik let.

Když už byly ale děti v pubertě a začaly si všímat, že s tátou není něco v pořádku, rozhodla jsem se k ráznému kroku. Chtěla jsem jim ukázat, že i já mám svoji hrdost.

Po rozvodu jsme s dětmi bydleli v menším bytě, ale byli jsme šťastní. Myslím, že nám nic nechybělo. Až na toho tátu.

Novou lásku jsem nehledala

Ale s tím nešlo nic dělat. A na jiné muže jsem neměla ani pomyšlení. Čtyřicítka na krku, všichni kolem buď zadaní, nebo rozvedení z nějakého dobrého důvodu. V horším případě to byli staří mládenci, které zajímá jenom alkohol.

A tak jsem se smířila s tím, že zůstanu sama. Když děti vylétly z hnízda, vítal mě po návratu domů jen prázdný byt a já často přemítala, kde jsem udělala chybu. Nebylo to příjemné období.

Padli jsme si do oka

Pak jsem se seznámila s bratrem své sousedky. Jaroslav jí pomáhal se stěhováním nového nábytku a já ho potkala na chodbě. Hned mi byl sympatický svým humorem. Se sousedkou jsem se trochu kamarádila, tak jsem jim nabídla svačinu, ať jim stěhování jde od ruky.

Jaroslav se pak u mě ještě v podvečer zastavil, aby mi poděkoval. Vypadalo to, že chce ještě něco říct, ale byl nesmělý a raději se utekl. Po jeho odchodu se u mě stavila sousedka na kus řeči.

Vypadlo z ní, že se jí bratr na mě celé odpoledne vyptával. Je rozvedený, protože jeho žena si našla někoho jiného. A už dlouho je sám.

Nemilé zjištění

I když se mi Jarda líbil, měla jsem ze vztahu strach. Tak jsem si ho dlouho oťukávala, abych zjistila, jestli je to ten pravý. Chodili jsme spolu dva roky, než jsme se sestěhovali. Pak mě požádal o ruku a já souhlasila. Doufala jsem, že tentokrát to už vyjde.

A tak jsme žili ve dvou a trávili spolu hodně času. Teď i tato pohoda skončila. Jednou jsem svému muži ráno balila oběd do práce a on mě požádal, abych mu dala nádobky do baťohu.

Potřebovala jsem tam nejdřív udělat místo, tak jsem vytáhla pár věcí. Mezi nimi byla i krabička kondomů. Koukla jsem dovnitř, zbýval už jenom jeden.

Chtělo se mi brečet!

Pro mě nebyly. Já už si dávno nemusím dávat pozor na nechtěné těhotenství. Rychle jsem vložila všechno zpátky a natlačila tam nádobky s obědem. Jarda mi jako vždy vlepil pusu. „Těším se na večer, lásko,“ řekl ještě s úsměvem a spiklenecky na mě mrkl.

Já mu ani neodpověděla na pozdrav. Proč se mi tohle děje? Proč si nemůžu najít normálního chlapa? Zavolala jsem do práce a řekla, že mi není dobře. Celý den jsem přemýšlela nad tím, co mám dělat dál. Táhne mi na šedesátku a vím, jak dlouho jsem hledala chlapa.

Teď by to bylo jenom horší a horší. Nechci být znovu sama. Rozhodla jsem se, že raději budu mlčet. Neřeknu mu, co jsem našla, a budu doufat, že to je jen úlet.

Dagmara T. (58), Třinec