Byly jsme velké kamarádky už od první třídy. Bohužel pak se stalo něco, co nás rozdělilo. Mohu za to já. Chtěla bych to napravit. Ale jak?

S Hankou jsme se poznaly na základní škole, když se přistěhovala v polovině roku. Třída měla už své skupinky kamarádů a ona byla osamělá. Bylo mi to líto a nějak víc jsem se s ní bavila. Sice to znamenalo, že budu také vyvrhel, ale nějak jsem to přežila. Byly jsme na to už dvě.

Nerozlučná dvojka už od základky

Byly jsme spřízněné duše. Dokonce jsme spolu šly obě na gymnázium. Prožívaly jsme tak spolu i první velké lásky. Po maturitě jsme ale každá šly na jinou vysokou školu v jiných městech. Co to šlo, byly jsme v kontaktu. Jen ne tak často. Studia nám dala zabrat. Stále jsme o sobě ale věděly.

Byla zamilovaná

Jakmile jsme ale potkaly zajímavého kluka, hned jsme si daly vědět. Třeba Hanka, když se seznámila s Pavlem, celá zářila a chtěla se vdávat. A mě požádala, abych jí šla za svědka. Měla jsem velkou radost a samozřejmě jsem souhlasila.

Pavel byl moc pěkný a hodný chlap, takže jsem věděla, že o Hanku bude dobře postaráno.

Ona se vdala. A já? Také jsem měla svůj život…

Tehdy jsem chodila s Kájou, a když se má kamarádka rozhodla vdát, napadlo mne, že bych mohla i já svůj vztah posunout. A tak jsme se do roka a do dne vzali i s Karlem. Samozřejmě i Hanka oplatila svědectví.

Uběhlo několik let, já měla s Kájou dvě malé děti, Hanka však nikoli. Ani jsme se nevídaly, protože jsme každá byly trochu jinde. Logicky. Hanka pracovala na své profesní kariéře a po dětech ani prý netoužila. Ale co Pavel? Ten s tím byl prý v pohodě.

Tak mi to říkala, když jsme si občas zavolaly. Jenže pak jsem potkala Pavla. A bylo to trochu jinak…

Byl rád, že mě vidí. Mělo se to stát?

Byla to náhoda. Potkali jsme se náhodně ve městě, on se rozzářil a pozval mě na kafe. Bylo vidět, že mě rád vidí. Ptal se na Hanku, jestli byla vždy taková cílevědomá. Bylo vidět, že je zklamaný, že má doma kariéristku. „Ty se máš, že máš děti,“ řekl mi. Sám toužil po rodině, chtěl být táta a starat se o děti.

Bohužel jsme „uklouzli“

Bylo nám dobře a nějak jsme se začali pravidelně scházet. Sama jsem to doma měla takové rutinní. S Kájou jsme si rozuměli, ale žili jsme tak nějak ze setrvačnosti. S Pavlem jsem zažívala nové věci. Hodně jsme si povídali a rozuměli jsme si.

Trvalo to několik týdnů, ale pak se stalo to, co se stát asi muselo. S Pavlem jsme se stali milenci. I když jsme se tomu oba snažili zabránit, naše city nás prostě převálcovaly.

Zničilo to naše letité vztahy

Na náš vztah přišla Hanka. Nevím, jestli nás někdo viděl, nebo projela Pavlovi telefon. Přihnala se ke mně domů a před Kájou všechno prozradila. Sama Pavla vyhodila z bytu. Kája byl rozčilený, nemluvil se mnou, ale kvůli dětem chtěl rodinu zachovat.

Nakonec jsme spolu zůstali. S Pavlem jsem se přestala vídat. Říkám si, že bych chtěla Hanku ještě někdy spatřit. I když jsme se odcizily, přece jen jsme na sebe byly nějak napojené. Mrzí mě, co se stalo, to nezměním. Ráda bych si s Hankou ještě promluvila.

Kdybych to nebyla já, Pavel by si stejně našel jinou. Jenže bohužel já jsem byla problém.

Ema K. (62), Brno