Domů     Mohu snad já za vnukovu smrt?
Mohu snad já za vnukovu smrt?
3 minuty čtení

Když jste rodič, bojíte se o své dítě. Pokud hlídáte vnouče, máte strach ještě větší. Přesto tak nějak tušíte, že se přece nemůže nic stát. Já bohužel vím, že může.

Je to už 12 let. Tehdy jsem byla ještě šťastná babička. Pavlíkovi byly tři roky. Myslím na něj, když chodím tou zpustlou zahradou. Když tu pobíhal, sekali jsme to spolu a pleli. Dnes? Pro koho bych to dělala?

Moje jediné milované štěstíčko

Pavlík, můj syn, byl naše jediné dítě. S manželem, také Pavlem, jsme měli moc hezkou rodinu. Když se náš syn ve 22 letech odstěhoval, měli jsme si s mužem stále co říct. Nenarazili jsme na problém, že dům je prázdný a my bychom nevěděli, jak spolu vycházet.

Pavel nás stále navštěvoval i s Renatou, jeho dívkou. Bohužel synovy svatby se můj muž nedočkal, dostal infarkt. Tehdy jsem byla sama. A tak za mnou syn i s rodinou jezdil častěji. Renata byla moc hodná, starala se o mě. Dlouho mě nemohlo nic rozptýlit.

Narodila se nová naděje, můj Pavlík

Pak se narodil Pavlík. Sluníčko mého života. Cítila jsem absolutní pocit štěstí. Sice jsme na Pavlíka byly dvě babičky, ale Renatina maminka měla ještě vnoučátka od Renatiných sourozenců.

Milovala je všechny stejně, ale Pavlík jezdil raději ke mně, protože měl babičku jen pro sebe. A já ho tak zklamala!

Nemohla jsem přece za to, co se stalo!

Pavlík byl tehdy u mě. Běhal po zahradě jako vždy a já vařila oběd. Najednou jsem slyšela křik. Vykoukla jsem z okna, můj klouček se topil v bazénu. Běžela jsem mu na pomoc.

Jenže jsem zakopla o hračku. Tu plastovou Tatru, kterou si Pavlík stále neuklízel. Pak si pamatuji, jak mě budil soused. Ptala jsem se, co je s Pavlíkem. A najednou jsem slyšela sirénu. Přijela sanitka, záchranáři se starali o mě i o Pavlíka. Jenže u něj prý už bylo pozdě.

Nikdy mi neodpustili, že se to stalo mně

Soused náhodou uviděl Pavlíka v bazénu. Zalarmoval okolí, zavolali i syna. S Renatou přijeli pozdě. Když se dozvěděla, co se stalo, začala mi vše dávat za vinu. Ale já také trpěla. Milovala jsem Pavlíka! Skončila jsem na psychiatrii.

Syn se tak nějak staral, jsem přece jen máma. Ale bylo vidět, že tím také trpí. Navíc pak za mnou už nikdy nepřijel domů. Do rodného domu. Nemohl vidět ten bazén. Já dům prodala.

Žiju teď sama, vnučku jsem nikdy neviděla

S těžkým srdcem jsem se loučila se sousedy, kteří mi byli největší oporou. Viděli, co se stalo v naší rodině po té tragické události. Pomáhali mi se vším, byli trpěliví, nahrazovali mi syna i snachu, která se ode mě odvrátila, když se uzavřela do svého smutku.

Teď žiju v paneláku a jsem sama. Vím, že se Pavlovi a Renatě narodila dcerka. Ale Renata mi ji nechce ani ukázat. Nikdy jsem ji neviděla. Pavel nic nezmůže. Asi nechce. Pořád má pocit, že za to může i on, protože se to stalo jeho mámě.

Její by se to nepřihodilo, protože s malým nebyla tak často. Přece jsem to ale tehdy neudělala schválně. To už svoji rodinu nikdy neuvidím? Nepoznám vnučku? Vždyť jsou jediní, koho mám.

Karolína H. (64), Znojmo

Předchozí článek
Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika