Domů     Na světě je přece tak krásně
Na světě je přece tak krásně
4 minuty čtení

Brát v životě všechno vážně a doslova je neskonalá hloupost. Dnes už to vím a je mi dobře na světě.

Moje kamarádka Petra se tváří naprosto zoufale. „To byl tedy pěkný trapas. Už tam nikdy nejdu. A ty ses tomu ještě smála.“ Dívá se na mě vyčítavě. „Taková strašná ostuda! Co si o mně pomyslí.

Že už jsem snad nesvéprávná?!“ Smála bych se klidně dál, ale vím, že ona by to nepochopila. To, že v cukrárně nejprve vylila kávu na stolek a pak si kus dortu místo do pusy hodila do otevřené kabelky, je přece situace, kterou jen tak nevymyslíš.

Petra to považuje za hrozný trapas. Prostě k nepřežití! Tak hrozný, že už do té cukrárny ji nikdy nedostanu. Ale co, také bych to tak ještě donedávna pravděpodobně brala. Naštěstí jsem už nad věcí.

Podle pravidel

Moji rodiče byli dost akurátní a přísní. Rodinný život se odehrával podle přesně daných pravidel. Všichni jsme je dodržovali, stejně jako zásady slušného chování.

Jako dítě jsem neznala nic jiného a v přísně ohraničených pravidlech jsem se cítila celkem bezpečně. To mi pomáhalo i v dospělosti. I přesto, že jsem si často uvědomovala, že některé věci posuzuji příliš přísně.

Co se stalo?

Ať jsem se ale snažila, jak jsem chtěla, zachránit moje manželství se mi nepodařilo. Manžel můj dril a věčné omlouvání se za to, že jsem něco neudělala dokonale, neunesl.

Rozvod jsem tehdy brala jako velké osobní selhání a neustále jsem přemýšlela o tom, kde jsem udělala chybu. Pořád jsem se obviňovala a sama sobě nedokázala odpustit.

Nakládala jsem si stále více a více povinností, jako bych se tím trestala, jako bych tím mohla smýt svoji vinu. Byla jsem jak sešněrovaná těmi „správnými“ představami o tom, co se má a nemá, co je vhodné a co neslušné.

Dost mě to zaskočilo

Čas utíkal a najednou ze mě byla postarší unavená a uštvaná ženská. A tehdy jsem potkala Pavla. Přišlo to, co jsem ani nečekala, ani nezažila. Bláznivě jsem se zamilovala. Pavel byl skvělý společník a mé city spontánně opětoval.

Přesto jsem se pořád hlídala, abych si zbytečně „nezadala“. Ten příval citů mě zaskočil, svazoval mi jazyk i nohy. Přišlo mi totiž nepatřičné, být v mém věku zamilovaná jako puberťačka, a tak jsem se snažila chovat důstojně.

Pavel mi pořád říkal, ať se víc raduji ze života, že je krátký na to, abychom ho promarnili nějakým vzdycháním.

Špatná zpráva

Po necelém roce, co jsme byli spolu, ale Pavel onemocněl. Zcela nečekaně, bez varování. Jeho stav byl víc než vážný a já si uvědomila, že o něj mohu také definitivně přijít. I když bojoval statečně, žila jsem neustále ve strachu.

Byl to hrozný šok a také velké poznání. Za to, co se stalo, jsem prostě vinu nenesla. Nemohla jsem vůbec za nic, a ani kdybych se rozkrájela, nedokázala jsem situaci nijak ovlivnit. K čemu mi v té chvíli byly všechny mé zásady a pravidla!

Otevřelo mi to oči

Tehdy se ve mně něco zlomilo. Uvědomila jsem si, co je pro mě vlastně důležité. Rodiče mám naštěstí zdravé a s přízrakem smrti někoho blízkého jsem tak byla konfrontována poprvé v životě. A nejdůležitější v té chvíli bylo, aby Pavel žil.

Vše ostatní se najednou zdálo jako prkotina. Udělala bych tehdy cokoli, i to, co se nemá, jen aby se uzdravil. A ono se to podařilo! Pavel se zcela uzdravil.

Každý den je krásný

Teď se dokážu radovat z každého dne, který přichází. Nemám ho zatížený od samého rána sebekontrolou, abych snad náhodou neudělala něco nepatřičného. Nezpytuji svědomí, že jsem zase něco udělala špatně, neberu se tak vážně a  dokážu se sobě docela pěkně zasmát.

Ten nadhled nad každodenními starostmi, trapasy a žabomyšími hádkami o nepodstatné věci je ohromně osvobozující. Konečně cítím opravdovou radost ze života a užívám si Pavlovy lásky. Škoda jen, že to přišlo až nyní. Ale díky za to!

Kateřina B. (59), Olomouc

Související články
3 minuty čtení
Svěřila jsem se kolegyni s trápením, které jsem prožívala doma. Jenže její snaha pomoci spustila lavinu, kterou už nešlo zastavit. Když jsem nastoupila do nemocniční prádelny, nikoho jsem tam neznala. Gábina byla první, kdo se mě ujal. Ukázala mi, jak se třídí prádlo z jednotlivých oddělení, kde co najdu a na koho si mám dát pozor. Nebyla zrovna upovídaná, ale měla jsem pocit, že se na ni mohu
3 minuty čtení
Nikdo jsme tehdy netušili, že se u mé sestry Aničky začíná projevovat zapomnětlivost. Sedla do špatného vlaku a nevěděla, kde je. Pomohl jí ochočený krkavec. Krkavci jsou učenliví. Dokážou věrně napodobovat zvuky z okolí, dokonce i lidský hlas. Jeden takový šikula pomohl mé starší sestře, když se dostala do úzkých. Dodnes na příběh o opeřeném hrdinovi vzpomínáme... Sestra Anička k nám jezdila n
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud