Domů     Ztratila jsem milovaný domov
Ztratila jsem milovaný domov
3 minuty čtení

Po smrti manžela jsem se bála, že to nezvládnu. Přátelé mi dodávali odvahu, že to dám. Bohužel se mi to nepodařilo.

Sedím na hrobě a pláču. Mluvím s Mirkem a omlouvám se mu, že se mi nepodařilo udržet si náš domov. Tak lehce jsem o něj přišla. Nebyl tu, aby mi poradil, není tu, aby mě objal. On byl praktický a vždy si věděl rady. Já jsem bez něj jako tělo bez duše, mé srdce bije jen napůl…

Bylo to krásné království jen nás dvou

Ještě před rokem jsem měla svůj domov. Krásný byt, který jsme si koupili a zařídili s manželem. Byl v něm zkrátka celý náš život. Vzpomínky. Jen ty krásné, protože jsme se snad nikdy vážně nepohádali.

Měli jsme výměny názorů, samozřejmě, ale to bylo spíš jen takové špičkování. Měli jsme spolu nádherný život. I když byl bez dětí. Měla jsem jen jeho. A když Mirek zemřel, zůstal mi vlastně jen ten byt.

Zase jsem začínala žít

Na jednu stranu jsem po odchodu Mirka měla pocit, že v tom bytečku na mě vše padá. Že ho všude vidím, a jak jsem byla sama, nebylo lehké se rozptýlit. Mám sice přátele, ale ty nechcete obtěžovat příliš, když víte, jaké mají starosti.

Přesto mě kamarádka vytáhla na prodloužený víkend do lázní. A to mi dodalo odvahu chodit mezi lidi. Možná bohužel.

Byla jsem důvěřivá, o to víc jsem naletěla

Jak jsem na vše byla sama, měla jsem možná menší výdaje, ale když nechcete ztratit kontakt s lidmi, chodíte ven, na různé kurzy a to něco stojí. Nestála jsem ani tak o to naučit se vazbu květin, paličkování apod., ale bavilo mě bavit se s ostatními.

Z důchodu ale tyhle radosti sotva pokryjete. A tak jsem si začala půjčovat peníze. Víc a víc. Až jsem nemohla splácet dluhy. Až mi pomohla kamarádka. Její syn vydělával velké peníze a můj byt mohl koupit s tím, že tam dožiji.

Stejně by byt nikdo nezdědil, tak jsem si řekla, že jej dostane alespoň někdo mi blízký.

Už nepotřeboval svoji mámu ani mě

Doba plynula a kamarádka se rozkmotřila se synem. Řešily jsme to jednou u kafe. Tvrdila o něm, že mu úspěch stoupl do hlavy a že je to grázl. Asi jí nedošlo, že on mě může mít v šachu kvůli ní.

Přesně od doby, kdy se rozhádali, se synek začal chovat divně i ke mně. Měli jsme nějakou dohodu o věcném břemenu, takže jsem myslela, že dožití v bytě mám jisté. Syn kamarádky byl vždy slušný, usmíval se.

Ale pak prohodil, jestli to zvládám, jestli bych nechtěla do pečovateláku, že má kontakty. Nic mi okatě nenutil, přesto jsem ten tlak cítila. Takové to podprahové nucení, kdy vám druhý říká, že už nejste potřeba, nezáleží na vás a máte zmizet.

Vyhodil mne z domova ze dne na den

Opět jsem se dostávala do finanční tísně, takže jsem neplatila včas různé zálohy. A povedený synek kamarádky se to jako majitel bytu dozvěděl. Nakonec to uhrál na to, že nejsem soběstačná.

Naše dohoda o věcném břemenu byla neplatná, protože neměla potřebná razítka. Uměl se v tom pohybovat, měl dobré právníky. Ty ale ani nemusel použít. Já byla zlomená a bála jsem se, že mi bude dělat problémy, když bydlím v jeho bytě, od kterého měl i klíče.

A tak mne vystěhoval. Měl to snadné, nekladla jsem odpor. Sice našel pečovatelák, ale není to domov. Už zase pláču. Jak jsem ho mohla tak snadno ztratit?

Jarka L. (72), Kolín

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.