Domů     Moje štěstí zničily plameny
Moje štěstí zničily plameny
5 minut čtení

Dodnes si pamatuji noc, kdy nám shořel dům. Myslela jsem, že jsem si tu hrůzu zažila poprvé a naposledy. Bohužel ne.

Byla jsem ještě malá a některé věci z té doby už nedokážu poskládat přesně, ale oheň si pamatuji dokonale. Pamatuji horko ve tváři, křik maminky i táty. Pobíhali kolem domu a snažili se zachránit, co se dalo.

Když mě máma vyvedla ven, měla jsem na sobě jen pyžamo. Stála jsem na zahradě, klepala se zimou a dívala se, jak plameny polykají střechu. Nerozuměla jsem tomu. Vždyť to byl náš dům. Místo, kde jsme bydleli, kde jsem se cítila v bezpečí. A najednou tam bezpečí nebylo.

Panelák jako domov

Po požáru jsme se přestěhovali do paneláku. Rodiče říkali, že je to jen dočasné, ale z dočasného bydlení se nakonec stal náš život. Mně se tam nikdy nelíbilo. Nebyl to špatný byt, jen jsem pořád měla pocit, že žijeme někde, kde nám nic skutečně nepatří.

Za zdmi byli cizí lidé, nad námi dupaly děti a z chodby byl slyšet každý krok. Chyběla mi zahrada i ten pocit, že když večer zavřu dveře, jsem doma. Možná právě tehdy se ve mně usadil můj první velký sen, že jednou budu mít vlastní rodinný dům.

Splněný sen

O mnoho let později se mi to opravdu splnilo. S manželem jsme si koupili rodinný dům. Pamatuji si den, kdy jsme poprvé odemkli jeho dveře. Měla jsem slzy v očích, procházela jsem prázdnými pokoji a představovala si, co v nich jednou bude.

Dětské postele, hračky, fotografie na stěnách, rozházené boty v předsíni. Poprvé jsem měla něco, po čem jsem toužila od chvíle, kdy jsem jako malá stála před naším hořícím domem. Jenže společně s radostí se do mě nastěhoval i strach.

Začala jsem kontrolovat zásuvky. Před odchodem z domu jsem několikrát obcházela místnosti a dívala se, jestli jsem něco nenechala zapnuté. Když venku přišla bouřka, nemohla jsem myslet na nic jiného než na blesk, který může udeřit do střechy.

Stačilo, aby někde zapraskala elektřina, a okamžitě jsem zpozorněla. Večer jsem někdy chodila po domě a kontrolovala, jestli někde necítím kouř. Manžel se tomu zpočátku smál.

„Zbytečně se bojíš,“ říkával. „Vždyť jsme všechno nechali zkontrolovat.“ Věděla jsem, že má pravdu. Přesto jsem nedokázala přestat.

Ten strach měl svůj důvod

Někdy jsem si připadala směšně. Vždyť ostatní lidé přece normálně žijí v domech a při každé bouřce neobíhají zásuvky. Jenže já jsem nebyla jako ostatní. Když jsem slyšela hrom, nebyla jsem dospělá žena sedící v bezpečí svého obýváku.

Na okamžik jsem se znovu stala tou malou holkou v pyžamu. Cítila jsem kouř v krku a slyšela mámin hlas. Viděla jsem plameny za okny.

Člověk může vyrůst, přestěhovat se, koupit nový dům a založit rodinu, ale uvnitř sebe si pořád může nést dítě, které se bojí usnout, protože má strach, že ho v noci probudí oheň.

Pak přišla bouřka

Jednou jsme odjeli na dovolenou. Všichni čtyři. Já, manžel a naše dvě děti. Před odjezdem jsem samozřejmě prošla celý dům. Vypnula jsem spotřebiče, zkontrolovala zásuvky a několikrát se ujistila, že je všechno v pořádku. Manžel už jen protočil oči.

„Prosím tě, pojď už,“ řekl. „Dům tu bude stát, až se vrátíme.“ Když jsme odjížděli, otočila jsem se ještě ve dveřích a podívala se dovnitř. Dodnes nevím proč. Možná jsem jen potřebovala ten dům naposledy vidět takový, jaký jsem ho milovala.

O několik dní později přišla bouřka. Seděli jsme na dovolené na pokoji, děti spaly a venku šlehaly blesky. Když přišel první opravdu silný hrom, okamžitě jsem se sevřela. Manžel se na mě podíval a skoro se usmál. „Zase se bojíš?“ řekl. Ani jsem mu neodpověděla. Měla jsem divný pocit.

Podruhé přišel oheň

A pak zazvonil telefon. Na druhém konci byl cizí člověk. Řekl mi, že u našeho domu hoří. „Hasiči už jsou na místě.“ Víc si z toho hovoru skoro nepamatuji. Jen jsem seděla, zírala a nadávala manželovi, že si z toho dělal legraci a že musíme jet.

Najednou jsem měla pocit, že se celý svět zastavil. Po všech těch letech, po všech kontrolách a nocích, kdy jsem se bála bouřek, se to stalo znovu. A tentokrát jsem u toho nebyla.

Nemohla jsem nic udělat. Nemohla jsem běžet ven a alespoň něco zachránit. Byla jsem daleko a náš dům hořel. Dům, o kterém jsem jako dítě tolik let snila.

Vrátili jsme se

Když jsme se vrátili, všude byl cítit kouř. Některé části byly černé, jiné pokryté vodou. Věci, které jsme měli rádi, byly pryč. Fotografie, hračky, oblečení, drobnosti, kterých jsme si předtím ani nevážili.

Člověk zjistí, co pro něj znamenaly obyčejné věci, až když se na ně dívá jako na popel. Dům jsme postupně opravili. Bylo to drahé, vyčerpávající a dlouhé, ale udělali jsme to.

Vyměnili jsme, co bylo potřeba, opravili pokoje, vymalovali stěny a koupili nový nábytek. Lidé kolem nás říkali, že časem bude všechno zase jako dřív. Jenže já věděla víc.

Je to spousta let. A já od té doby na dovolené nikde nebyla. I manžel musel jezdit s dětmi sám. Bylo mi to hloupé, ale prostě to nešlo.

Smůla ve mně?

Dnes už v tom domě zase bydlíme. A přesto mám někdy pocit, že jsem si ho neměla nikdy přát. Čím jsem starší, tím víc si říkám, že možná nosím smůlu.

První dům shořel, když jsem byla dítě. Druhý, můj vysněný, shořel, když jsem konečně dostala všechno, po čem jsem celý život toužila.

Kamila L. (67), Ostrava

Související články
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
3 minuty čtení
Nikdy jsem si o sobě nemyslela, že jsem naivní. Vždycky jsem byla opatrná, ale podvodníci si vždy najdou cestu. Když mi jednoho dopoledne zazvonil telefon, muž na druhém konci se představil jako pracovník banky. Mluvil klidně, slušně a znal moje jméno. Řekl mi, že někdo se právě pokouší dostat k mému účtu a že musíme rychle zabránit převodu peněz. Věděla jsem, že takové podvody existují, ale te
3 minuty čtení
Byl to velký psí dobrák. Od mého vnuka si nechal líbit všechno. Toho večera se ale proměnil v šelmu. Věděl, že svého přítele musí chránit. Příběh se odehrál v jižních Čechách na chalupě známých. Byla jsem tehdy pozvána s vnukem na oslavu narozenin. Kamarádka, která dům zdědila, vlastnila tehdy psa, velikého dobráka Punťu, který nikdy nikomu neublížil. Mého vnoučka dobře znal a nechal si od něho
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Tuzemská věda ocenila další České hlavy
21stoleti.cz
Tuzemská věda ocenila další České hlavy
Česká hlava by se mohla nazývat „domácí nobelovkou“ – jde o největší ocenění, které tuzemský vědec může získat. Už od roku 2002 jsou ceny udělovány pro nejlepší české patenty, objevy a vynálezy Na
Patent tiskařce udělil sám císař
epochalnisvet.cz
Patent tiskařce udělil sám císař
„Tak vy chcete privilegium dvorské tiskárny?“ ptá se úředník dvorské kanceláře elegantně oděné dámy. „Zklamu vás. Tisk dvorských a místodržitelských zakázek má na starosti Urban Baltazar Goliáš. Císař je s ním spokojen.“   Po bitvě na Bílé hoře v roce 1620 klesá počet obyvatel českých a moravských zemí přibližně na 1,3 milionu. Vytrácí se zejména
Tatarák s kapary a parmazánem
tisicereceptu.cz
Tatarák s kapary a parmazánem
Klasický tatarský biftek asi známe všichni. Teď si ho ale zkuste připravit jinak. S pikantními kapary a parmazánem, případně se sýrem grana padano. Suroviny 200 g pravé hovězí svíčkové 1 šalot
LITOMĚŘICKÝ ADVENTNÍ JARMARK
epochanacestach.cz
LITOMĚŘICKÝ ADVENTNÍ JARMARK
Hrad v Litoměřicích připravil den plný vánoční inspirace, tradičních řemeslných výrobků, originálních dekorací a drobných dárků pro vaše blízké. Chybět nebudou ani pekařské a cukrářské dobroty, voňavé pochutiny a pestrý doprovodný program. Na své si přijdou také děti, pro které budou připraveny tvořivé dílničky s vánoční tématikou a setkání se živými zvířátky. Můžete se přihlásit
Proč je v jednom bytě útulno a v druhém jako na nádraží? Tajemství psychologie prostoru
epochaplus.cz
Proč je v jednom bytě útulno a v druhém jako na nádraží? Tajemství psychologie prostoru
Dva obýváky, stejná sedačka, stejný konferenční stolek, dokonce i totožná televize. A přesto se v jednom člověku okamžitě rozhostí příjemný pocit, zatímco v druhém má chuť zkontrolovat odjezdové tabule a pokračovat někam dál. Útulnost totiž nekupujeme v obchodě s nábytkem. Vzniká ze hry světla, barev, materiálů, zvuků a také lidské psychiky. někdy rozhoduje i zdánlivá
Ať už je mé dítě jakékoli, já ho neopustím!
skutecnepribehy.cz
Ať už je mé dítě jakékoli, já ho neopustím!
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala
Poznejte Idunn. Bohyni, která omlazuje
enigmaplus.cz
Poznejte Idunn. Bohyni, která omlazuje
Zlaté jablko se objevuje v příbězích po celém světě a jedná se dokonce o královský artefakt. Kde se víra v jeho moc bere? Po odpovědi můžeme pátrat u severské bohyně Idunn. [gallery ids="174048,174
Soulad podle harmonie zlatého řezu
rezidenceonline.cz
Soulad podle harmonie zlatého řezu
Vznosné křivky rezidence Habitação Áurea v regionu Amarante na severu Pyrenejského poloostrova vytvořily díky dané koncepci prostor s přirozenou rovnováhou, otevřený krajině, světlu i modernímu rodinnému životu. Neutrální barevná paleta a přírodní textury, jež byly použity v dokonalém souladu, přispívají ke klidné a sofistikované atmosféře, zatímco architektonické prvky, jako je prosklená terasa a stropy v
V Benjaminu neexistuje klasická obsluha. O hosty se starají přímo kuchaři a večeře začíná pro všechny společně
iluxus.cz
V Benjaminu neexistuje klasická obsluha. O hosty se starají přímo kuchaři a večeře začíná pro všechny společně
Zapomeňte na tradiční restauraci, kde si hosté objednají z jídelního lístku a čekají, až jim číšník přinese vybraný pokrm. Pražský Benjamin nabízí zcela jiný koncept stolování. Deset hostů, jediný spo
Vzbouřil se Řím po Synodě mrtvých?
historyplus.cz
Vzbouřil se Řím po Synodě mrtvých?
Církevní shromáždění nejvýznamnějších biskupů vyslýchá papeže, obviněného z mnoha zločinů. Obžalovaný je sice v síni přítomen, ale nemůže se bránit. Je totiž už devět měsíců mrtvý. Svatý otec má být nestranný a nade všemi. Papež Formosus (asi 816–896), zvolený 6. října 891, má ale o pontifikátu jiné představy. Komu posadí na hlavu korunu Svaté říše římské? O
Smažené kuře s kešu oříšky
nejsemsama.cz
Smažené kuře s kešu oříšky
Kombinace jemného masa, zeleniny a kešu ořechů vás přenese do thajského ráje. Na 4 porce potřebujete: ✿ 400 g kuřecích prsou ✿ kukuřičný škrob ✿ olej ✿ 3 stroužky česneku ✿ 1 cibuli ✿ hrst kešu ořechů ✿ 2 papriky ✿ hrst růžiček brokolice ✿ sůl, pepř Omáčka: ✿ 2 lžíce sójové omáčky ✿ 2 lžíce vinného octa ✿ 2 lžíce cukru 1. Maso nakrájejte na kousky, osolte, opepřete a obalte
Skončila Kostková kvůli žárlivému manželovi?
nasehvezdy.cz
Skončila Kostková kvůli žárlivému manželovi?
Aktuální ročník taneční show StarDance je poslední, který moderují Tereza Kostková (50) s Markem Ebenem (68). Oba sice mluvili o tom, že je čas na změnu, ale důvod této změny je jiný, než byste čekali