Nemám nic proti ekologii a vlastně se mi líbí, když lidé myslí na přírodu a snaží se s ní žít v souladu. Ale čeho je moc, toho je příliš!
Když si můj syn Lukáš vzal Terezu, měla jsem radost. Byla vzdělaná, energická a na první pohled jsme spolu vycházely dobře. Věděla jsem, že jí záleží na ekologii a zdravém způsobu života, a vlastně mi to bylo sympatické.
Jenže během posledních dvou let jako by přestala znát míru. Z obyčejné snahy žít šetrněji se postupně stala soustava pravidel, podle kterých se musí řídit nejen ona, ale i všichni kolem ní. Bohužel včetně mého syna Lukáše a vnuka Tobiáše.
Nejdřív přestala používat běžné čisticí prostředky. Potom začala omezovat jízdy autem, nakupovala jen určité potraviny a pečlivě řešila, odkud všechno pochází. To jsem ještě chápala. Postupně se ale její pravidla začala týkat i mě.
Především pokaždé, když jsem chtěla něco přinést Tobiášovi. Minulý měsíc měl narozeniny. Koupila jsem mu svítící autíčko na dálkové ovládání a upekla piškotový dort s jahodami. Těšila jsem se, jakou bude mít radost. Tereza mi ji rychle zkazila.
Autíčko odmítla s tím, že je z plastu, má baterie, a navíc bylo vyrobeno v Číně za podmínek, které nechce podporovat. Dort zase neprošel kvůli cukru a vajíčkům z velkochovu.
Zachází do extrémů
Tobiáš se rozplakal a já měla co dělat, abych se nerozbrečela také. Nejhorší pro mě bylo, že Lukáš celou dobu mlčel a koukal do země. Čekala jsem, že se mě alespoň trochu zastane, ale ne. Bylo na něm vidět, že se chce hlavně vyhnout další hádce.
Dort jsem si tedy odnesla domů a vnukovi slíbila, že si jeho narozeniny vynahradíme společným víkendem. K mému překvapení Tereza souhlasila. Tobiáš si pobyt u mě užíval. Povídali jsme si a postupně mi začal vyprávět, jak to u nich doma chodí.
Maso se nejí, televize se téměř nepouští a doma prý bývá často chladno, protože jeho rodiče hodně šetří energiemi. Možná jsem byla ovlivněna tím, co mi vyprávěl, ale najednou mi připadal bledý a hubenější než dřív.
Dostala jsem o něj strach. Uvařila jsem hovězí vývar a k večeři připravila kuřecí stehno s rýží. Tobiáškovi moc chutnalo. V tu chvíli mě ani nenapadlo, jaký problém jsem tím způsobila.
Nevím, co mám dělat
Když se Tobiáš vrátil domů, poctivě mamince řekl, co u mě jedl. Tereza mi hned volala. Byla vzteky bez sebe. Vyčetla mi, že jsem vědomě porušila pravidla, která pro svého syna nastavili, a že nemám právo zasahovat do jejich výchovy.
Snažila jsem se jí vysvětlit, že jsem Tobiášovi nechtěla ublížit. Naopak jsem měla pocit, že mu dopřávám úplně obyčejné jídlo a trochu volnosti, kterou u nich doma nemá. Jenže tím jsem všechno ještě zhoršila.
„Je to naše dítě a ty budeš respektovat naše pravidla!“ vykřikla na mě Tereza a telefon položila. Druhý den se ozval Lukáš. Napsal mi, že dokud nebudu respektovat způsob, jakým s Terezou Tobiáše vychovávají, nemám se s vnukem stýkat.
Četla jsem tu zprávu několikrát a nemohla uvěřit, že ji napsal můj syn. Od té doby jsem Tobiáše neviděla. Sedím doma a pořád přemýšlím, jestli jsem opravdu udělala něco tak strašného.
Dana M. (65), Kyjov
