Domů     S pomluvou nelze bojovat
S pomluvou nelze bojovat
2 minuty čtení

Práci jsem milovala a myslela jsem si, jak je vše zalité sluncem. Bohužel někdo se rozhodl přivolat mraky.

Už jsem nedoufala, že dostanu lukrativní zaměstnání. Měla jsem sedm let před důchodem, žila jsem v domnění, že svůj profesní vrchol jsem si zažila před tím. Ani jsem nestřídala zaměstnání.

Moc mladé a hloupé?

Vždy jsem pracovala v dobrém kolektivu, práce mě bavila, a když jsem odcházela, bylo to kvůli mateřským nebo když jsme se stěhovali. V jednom zaměstnání jsem dala výpověď, protože jsem už nechtěla tolik pracovat.

Manžel vydělával dost, takže jsem se nemusela honit za kariérou. Abych ale neustrnula, chtěla jsem něco dělat.

Byla jsem lepší, a to neskously

Proto mne zaujal inzerát do jedné marketingové firmy. Uspěla jsem a přišla jsem do kolektivu mladých lidí. Bohužel to byly většinou cácorky, které byly již někde jinde.

Sice znaly poslední trendy, mluvily jazykem, který cílil na klienty, ale i ten má pravidla pravopisu, což jim moc nešlo. Snažila jsem se s kolegyněmi vycházet.

Zdálo se mi, že si rozumíme, ale asi jsem přes ty tuny make-upu neviděla tu přetvářku.Holčiny se usmívaly, před šéfy dělaly, jak jsme jedna parta. Jenže já byla lepší.

Nadřízení ani neskrývali, že by mě povýšili, jenže já sveřepě odmítala, protože už jsem nechtěla tolik pracovat. Holkám ale zjevně pilo krev, když jim bylo předhazováno, že ony tolik neumí.

V naivní představě, že jsme prima parta, jsem si s holkami jednou po práci dala pár sklenek. Zavedla se řeč na šéfy. A já je vychválila, nadnesla jsem, že mi to laškování ani nevadí. Vždyť to byli fajn a hezcí muži.

Za mými zády

Podotýkám, že i oni byli o 15 let mladší. Bohužel moje kolegyně toho využily a začaly šířit (za mými zády), že s nadřízenými koketuji, a kdoví, jak to mají oni. Zkrátka to vygradovalo v můj odchod.

Nadřízení byli náhle odtažití a vzhledem k jejich rodinným závazkům se nechtěli dostat do řečí. Co na to říct? V poslední práci jsem se zklamala. Naštěstí se ale drby nedostaly k mému muži.

Jitka T. (62), Kladno

Předchozí článek
Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Sloužil vyšebrodský klášter gestapu jako skrýš?
historyplus.cz
Sloužil vyšebrodský klášter gestapu jako skrýš?
Některé nakoupí, většinu však nakrade. Hitler za druhé světové války shromáždí nespočet uměleckých pokladů. Plánuje, že je vystaví v rakouském Linci, z něhož chce udělat hlavní umělecké město Evropy. Než se tak stane, mnoho vzácných děl uschová v jižních Čechách.   Rožmberský vládce Vok I. (†1262) roku 1259 zakládá ve Vyšším Brodě klášter, do kterého pozve cisterciáky z rakouského
Marta Dancingerová a Ladislav Hampl svou vzájemnou lásku neskrývají
nasehvezdy.cz
Marta Dancingerová a Ladislav Hampl svou vzájemnou lásku neskrývají
Hvězda Kriminálky Anděl Marta Dancingerová (34) už svou novou lásku rozhodně neskrývá. Herečka, kterou si diváci oblíbili mimo jiné i ve Zlaté labuti a taneční soutěži StarDance, tvoří už několik m
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Rostliny jako strážci domova
nejsemsama.cz
Rostliny jako strážci domova
Nejsou jen krásnou zelenou dekorací. Jsou to vlastně malé magické bytosti s jemnými vibracemi, které dokážou přitahovat radost a klid. Pěstování květin není jen o pouhém zalévání a utírání prachu z listů. Je to tichý, neobyčejně hluboký rituál propojení s přírodou přímo uprostřed vašeho obývacího pokoje. Rostliny nasávají těžkou energii, čistí vzduch od škodlivin, ale především vyzařují harmonii, která