Práci jsem milovala a myslela jsem si, jak je vše zalité sluncem. Bohužel někdo se rozhodl přivolat mraky.

Už jsem nedoufala, že dostanu lukrativní zaměstnání. Měla jsem sedm let před důchodem, žila jsem v domnění, že svůj profesní vrchol jsem si zažila před tím. Ani jsem nestřídala zaměstnání.

Moc mladé a hloupé?

Vždy jsem pracovala v dobrém kolektivu, práce mě bavila, a když jsem odcházela, bylo to kvůli mateřským nebo když jsme se stěhovali. V jednom zaměstnání jsem dala výpověď, protože jsem už nechtěla tolik pracovat.

Manžel vydělával dost, takže jsem se nemusela honit za kariérou. Abych ale neustrnula, chtěla jsem něco dělat.

Byla jsem lepší, a to neskously

Proto mne zaujal inzerát do jedné marketingové firmy. Uspěla jsem a přišla jsem do kolektivu mladých lidí. Bohužel to byly většinou cácorky, které byly již někde jinde.

Sice znaly poslední trendy, mluvily jazykem, který cílil na klienty, ale i ten má pravidla pravopisu, což jim moc nešlo. Snažila jsem se s kolegyněmi vycházet.

Zdálo se mi, že si rozumíme, ale asi jsem přes ty tuny make-upu neviděla tu přetvářku.Holčiny se usmívaly, před šéfy dělaly, jak jsme jedna parta. Jenže já byla lepší.

Nadřízení ani neskrývali, že by mě povýšili, jenže já sveřepě odmítala, protože už jsem nechtěla tolik pracovat. Holkám ale zjevně pilo krev, když jim bylo předhazováno, že ony tolik neumí.

V naivní představě, že jsme prima parta, jsem si s holkami jednou po práci dala pár sklenek. Zavedla se řeč na šéfy. A já je vychválila, nadnesla jsem, že mi to laškování ani nevadí. Vždyť to byli fajn a hezcí muži.

Za mými zády

Podotýkám, že i oni byli o 15 let mladší. Bohužel moje kolegyně toho využily a začaly šířit (za mými zády), že s nadřízenými koketuji, a kdoví, jak to mají oni. Zkrátka to vygradovalo v můj odchod.

Nadřízení byli náhle odtažití a vzhledem k jejich rodinným závazkům se nechtěli dostat do řečí. Co na to říct? V poslední práci jsem se zklamala. Naštěstí se ale drby nedostaly k mému muži.

Jitka T. (62), Kladno