Domů     Tu červenou růži z pouti mám dodnes schovanou
Tu červenou růži z pouti mám dodnes schovanou

Naši nedůvěřovali lufťákům, prý že nemají charakter. Ale co jsem měla dělat, když jsem se do jednoho z nich tak moc zamilovala?

V naší obci se starousedlíci koukali na lufťáky skrz prsty. Považovali se tu skoro za nepřátele. Podle místních jen škodili. Když jsme v lese objevili odhozené odpadky, táta chmurně pravil:

„To udělali lufťáci.“ Ti také pravidelně o prázdninách vykoupili chleba, a tak nezbylo na domácí, kteří zuřili. Spíš si měli stěžovat na vedoucí samoobsluhy, která tvrdošíjně objednávala méně bochníků, než bylo třeba. Proč, to nikdo nevěděl.

Na pečivo se v sezoně stály fronty od šesti hodin od rána. Sámoška otevírala v 6.30, ale celkem zbytečně, neboť chleba, rohlíky a šátečky s tvarohem vozili daleko později. Někdy přijeli až v devět a lidem, kteří je proklínali, suše odvětili: „Nemáme jenom vás.

Zkuste si jezdit po celém okrese, a uvidíte, jak je to strašné.“ Vojtu jsem poprvé spatřila ve frontě na chleba. Málem mi vypadly oči. Téměř jsem zapomněla, že tu čekám už dvě hodiny a bolí mě nohy. Byl to velký fešák.

Ani herečky

Ještě mi nebylo ani sedmnáct let. Vyprávěla jsem o něm všem kamarádkám, tehdy jsem ani nevěděla, jak se jmenuje. „Kdybyste ho viděly!“ rozplývala jsem se. „Stál ve frontě na pečivo. Hele: blond vlasy, koženková bundička do pasu.

Džíny z Tuzexu, to se pozná na první pohled.“ Smutně jsem se podívala na svoje tesilky.

„Dokud budeš chodit takhle oblíkaná,“ suše konstatovala Milena, „tak si tě těžko všimne.“ Napadlo mě, že bych si zrovna od ní, protože měla maminku letušku, mohla půjčit k světu vypadající oděvy a nenápadně korzovat po návsi.

Milena velkoryse souhlasila, půjčila mi džíny, tričko s kopretinami z Paříže a černé sako, zjevně nepocházející z Československa, ale z kapitalistické ciziny.

Když jsem se do toho doma navlékla a vítězoslavně se natřásala před zrcadlem, babička se pokřižovala a spráskla ruce. „Holka nešťastná, kdes to vzala?“ zaúpěla.

„Tohle nemají ani herečky v televizi.“ Byla jsem neskonale šťastná, v tomhle bezvadném oblečení si mě přece nemůže nevšimnout. Neponechala jsem ale nic náhodě.

Nakulmovala jsem si vlasy a v duchu si pomyslela, že by se za mnou ohlédl i mnich, natožpak lufťák z Prahy. Tohle bude fungovat, řekla jsem si.

Nedělej nám ostudu

Bohužel jsem se přepočítala, jak už to tak v životě bývá. Pravda, korzovala jsem po návsi jako o život, ale blonďák se neukázal.

Vlastně jen na vteřinu, kdy kolem přefičel na motorce, aniž si atraktivní dívky s navlněnými vlasy, v džínách z Tuzexu a saku z USA jakkoli všiml. Ti kluci jsou tak blbí, pomyslela jsem si se slzami na krajíčku.

Zato jsem neušla pozornosti stařenky Kaftanové, která pohoršeně pravila: „Děvenko, a ví to tatínek, že si tady vykračuješ, oblečená jako nějaká…“ sama se lekla toho, co hodlá vyslovit, „jako nějaká taková povětrná?“ dokončila zjevně opatrněji, než zamýšlela.

Udělala jsem na ni vzteklý obličej.

Mobilní telefony neexistovaly, většina osob v obci neměla ani pevnou linku, telefonovat se chodilo na poštu nebo k předsedovi místního národního výboru, ale i tak stařenka dokázala zpravit o té události mé rodiče rychleji, než by to dokázala soudobá moderní technika.

Když jsem přišla domů, naši už věděli, že jsem na návsi pohoršovala starousedlíky. „Svleč to cizí peří, okamžitě to vrať a nedělej nám ostudu,“ štěkl táta. „Co tomu řeknou lidi?“ zanaříkala babička.

U střelnice

Prázdniny skončily a nastoupil melancholický podzim. Lufťáci se rozutekli do měst, zejména do stověžaté matičky, a tak jsem si říkala, že blonďáčka nejspíš neuvidím dlouho, nebo možná už nikdy, a přepadal mě z toho smutek.

Ani ve snu by mě nenapadlo, že se objeví na svatomartinské pouti. To už vítr ukradl stromům většinu listí a z oblohy se snášel neúprosný drobný déšť. Po lufťácích ani památky.

Bloumala jsem po návsi se stánky, střelnicemi a velkým řetízkovým kolotočem s výrazem raněné srny, oblečená jako obvykle, tedy jako hadrák. Nevěřila jsem svým očím: stál u střelnice a mířil na krepovou růži. Třikrát netrefil.

Rozhlédl se, spatřil mě a omluvně se usmál. To už jsem nevydržela. Táta byl vášnivý myslivec a naučil mě střílet jako Calamity Jane. Co mu také zbývalo, když se místo vytouženého syna narodila holka.

Kupoval mi autíčka a později knihy o fotbalistech nebo válkách. „Ukaž,“ vytrhla jsem fešákovi flintu z rukou. „Nebo se nedoplatíš.“ A tak jsem si tu červenou růži z pouti, kterou mám dodnes schovanou, vystřelila sama.

Bohouš

Představil se mi jako Vojta a strávili jsme spolu zbytek odpoledne. Byla to láska, o tom nebylo pochyb. Krátce jsme spolu chodili, byly to krásné časy.

Vojtěch pak ale putoval na vejšku až do Brna, daleko, předaleko, já zůstala v naší vesnici, kterou mám, přes veškeré její nedostatky, navždy v srdci. Dělala jsem předsedovi sekretářku a ve dne v noci myslela na svého milého.

Psala jsem mu skoro denně, on odpovídal tak jednou za měsíc. Vysvětloval, že není žádný velký psavec. Vídali jsme se, naštěstí. Naši na něj koukali skrz prsty. „Ten luf­ťák si tě nevezme,“ prorokoval táta. „Lufťáci nemají charakter.

Najde si nějakou holku na koleji a ty si vypláčeš oči.“ Taky máma malovala čerta na zeď: „Jak dlouho chceš čekat? Spolužačky se ti vdávají jedna za druhou. Proč se nerozhlédneš po zdejších mládencích? Vím o jednom, který po tobě pokukuje už od základky.

Na rukou by tě nosil.“ Pochopitelně myslela Bohouše. Dohazovali mi ho léta.

Pečený vařený

Pořád jsem poslouchala: „Bohouš umí vařit. No řekni: Kolik mladých kluků vaří? Prý upeče i bábovku. Šikulka. Jiní neuvaří ani čaj. Vyrábí nábytek. Panu Bradáčovi vyrobil poličky do obýváku a botník.“ Neustávalo to.

Časem přišli naši s tím, že si u Bohouše také objednají botník. To aby ho mohli pozvat k nám. Posadili nás vedle sebe jako dva vdolky a číhali, co si budeme říkat. Bohouš byl rudý až za ušima, já zatvrzele mlčela jako hrob.

„Tak pověz, Bohoušku, copak budeš v neděli vařit? Tvoje máti říkala, že vaříš obědy pro celou rodinu,“ snažila se máma. Bohouš něco koktal a já připomněla: „Myslela jsem, že se bude mluvit o botníku.“ Zasáhl táta slovy:

„Můžeme přece hovořit i o jiných věcech, nejen o botníku.“ Navzdory této strašně trapné návštěvě zvali naši Bohouše čím dál častěji.

Pomačkané karafiáty

Po botníku si objednali skříň do obýváku. Máma toužila po vnoučatech, jak jsem jednou vyslechla za pootevřenými dveřmi, a domnívala se, že se jich dočká tímto způsobem. Bohouš byl u nás pečený vařený, a tak se jednou stalo, co se stát muselo.

Zákon schválnosti funguje spolehlivě a přispěchá v těch nejnevhodnějších okamžicích. Byla krásná neděle, na stole oběd, za stolem samozřejmě Bohouš. Zrovna jsem přinášela mísu s polévkou, když někdo zazvonil.

Jakmile jsem otevřela dveře, zjevil se v nich usměvavý Vojta. Řekl, že úspěšně složil státní zkoušky, zpod saka vyndal pomačkané karafiáty a prstýnek, poklekl a požádal mě o ruku. Byla jsem nejšťastnější sekretářka na světě.

Truhlář

Ruku v ruce jsme se šli s tou novinou pochlubit našim, když tu jsem si uvědomila, že v kuchyni sedí také Bohouš. „Kdo to je?“ hlesl Vojta. „To je Bohouš, truhlář,“ vyhrkla jsem okamžitě. „Vyrobil nám botník. Chceš ho vidět?“ Jedním dechem jsem dodala:

„Maminko a tatínku, budu se vdávat.“ Naši i Bohouš mi posmutněle blahopřáli. Bohouš byl v jádru hodný kluk. Udělal nám do nového bytu nábytek do předsíně i do obýváku, a za velice slušnou cenu. A nakonec i on po letech našel tu pravou.

Miroslava (66), jižní Čechy

reklama
Související články
13.5.2024
Z platonické lásky mě rázem vyléčila ta opravdová. A našla jsem ji tam, kde bych ji nikdy předtím nehledala. Byl to takový velikonoční zázrak. Naši rodinu v okolí každý dobře znal. Babička s maminkou pracovaly v samoobsluze a snad žádný jejich zákazník neopomenul o Velikonocích na naše stavení s pomlázkou zazvonit. Stejně to bylo i v případě tatínka, který v nedaleké obci vedl fotbalové mužstvo
7.5.2024
Byla jsem odhodlaná pro lásku udělat cokoliv, ale zjistila jsem, že jenom to zkrátka nestačí. Na tu pravou lásku je třeba dvou. Zamilovaných příběhů jsem za svůj život přečetla mnoho. Nořila jsem se do smyšlených románů a snila o tom, že i já jednou najdu pravou lásku. A udělám pro to všechno na světě. V patnácti letech se to zdálo jako krásná a jednoduchá představa. Postupem let jsem ale zjišť
6.5.2024
Znali jsme se s Mirkem krátce a museli jsme se brát. Ve svatební den bylo ještě ke všemu příšerné počasí. Už jako holka jsem toužila mít letní svatbu. Před spaním jsem si představovala, jak kráčím rozkvetlou loukou v nádherných krajkových šatech ruku v ruce s urostlým ženichem, i když jsem neměla ponětí, kdo to je a kam vlastně jdeme. A mimochodem, kdo to je a kam vlastně jdeme, jsem přesně nev
2.5.2024
Byla jsem zamilovaná do pohledného spolužáka Lišky, který si mě nevšímal. Přesto jsem doufala, že se během pálení čarodějnic sblížíme. K čarodějnicím neboli třicátému dubnu se upínaly veškeré mé naděje. O té magické noci jsem věděla nemnoho, neboť jsme se o takových věcech ve škole neučili, ale babička říkávala, že je to noc zázraků. Filipojakubská nebo také Valpuržina noc proslula kouzly, ve v
28.4.2024
Byla jsem rozmazlená až hrůza. Přitom moji rodiče nebyli nijak bohatí, nemohli si dovolit bůhvíco, ale mně by snesli modré z nebe. Už ve školce jsem mívala nejkrásnější oblečky ze všech a nejvíc hraček i obrázkových knížek. A protože moje knihovna praskala ve švech, hodně jsem četla, nejraději romantické příběhy o lásce. Snila jsem o tom, že se seznámím s anglickým hrabětem, který si mě odveze
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Podivuhodné chobotnice:  Hraví, zlomyslní, ale hlavně vysoce inteligentní bezobratlí
21stoleti.cz
Podivuhodné chobotnice: Hraví, zlomyslní, ale hlavně vysoce inteligentní bezobratlí
V životě chobotnice, velmi inteligentního živočicha, nevyhnutelně nastanou chvíle, kdy se nudí. V důsledku toho se zabaví hrou s různými předměty, které bohužel nejsou k snědku anebo jízdou na medúzác
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
Dýňové rizoto se sýrem
tisicereceptu.cz
Dýňové rizoto se sýrem
Dýňové rizoto si bude rozumět i s aromatičtějšími druhy sýrů. Zkuste s modrou plísní nebo kozí. Ingredience 1 hrnek kulatorznné rýže 200 g dýňového pyré 1 lžička kari 1 stroužek česneku 150
Zradily sv. Martina husy?
historyplus.cz
Zradily sv. Martina husy?
Muž v jednoduché mnišské kutně vleze do hospodářského stavení plného opeřenců. „Snad mne tady nenajdou,“ přemítá, když zdáli slyší procesí lidí, kteří po něm pátrají. Záhy zvuky přehluší kejhání ptáků, mezi nimiž se ukryl.   „Budeš vojákem,“ dozví se od svého otce Martin Tourský (asi 316–397). Sám válečník chce synovi zajistit dobrou budoucnost. Z chlapce,
Mrkvové karbanátky
nejsemsama.cz
Mrkvové karbanátky
Jsou originální alternativou masa. Pokud by vám ale přece jen chybělo, můžete karbanátky zvydatnit přidáním na kousky opečené slaniny. Ingredience na 4 porce: ● 500 g vařené mrkve ● 500 g brambor vařených ve slupce ● 1 lžíce nasekané petrželky ● 4 jarní cibulky ● 1 vejce ● sůl ● pepř ● 3 lžíce strouhanky ● ½ lžičky drceného kmínu ● strouhanka na obalování ● olej na smažení Postup: Brambory oloupejte
Nová kapitola Narciso Rodriguez
iluxus.cz
Nová kapitola Narciso Rodriguez
Narciso Rodriguez uvádí na trh novou kapitolu ikonické řady for him s vůní for him vetiver musc. Tato elementární a aromatická novinka představuje únik k smyslné harmonii přírody. Vůně for him veti
Náš Hektor věděl předem, kam udeří blesk
skutecnepribehy.cz
Náš Hektor věděl předem, kam udeří blesk
Mrak na obloze nevypadal nebezpečně. Najednou z něho ale vyšlehl blesk, který zasáhl strom. Kdybychom nedali na našeho psa, byl by s námi asi konec. Ačkoli náš pes byl vzrůstu malého, původu rozmanitého a dobrácké psí duše, byl to pravý hrdina! Byl moc chytrý a statečný, jak mohl mnohokrát za svůj osmnáctiletý život předvést. Nezalekl se ani toulavé kočky,
Tajemná moc menhirů: Zachraňuje jihočeské Stonehenge životy?
enigmaplus.cz
Tajemná moc menhirů: Zachraňuje jihočeské Stonehenge životy?
Přesný účel prastarých megalitických staveb není dodnes znám. Určité indicie ovšem naznačují, že jim lidé možná už v dávnověku připisovali léčivé účinky. Příznivý vliv na zdraví má údajně i moderní ka
Obětí stalinských čistek byla i křehká baletka
epochalnisvet.cz
Obětí stalinských čistek byla i křehká baletka
Venku je minus 43 stupňů, ale baletka slavného Kirovova souboru musí tančit. Porce jídla navíc, kterou dostane za představení pro dozorce krutého nápravného lágru, pro ni může znamenat rozdíl mezi životem a smrtí.   V roce 1926 si leningradská umělecká veřejnost vypráví jen o 17leté sólistce věhlasného Kirovova baletního souboru. Nina Alexandrovna Anisimovová (1909–1979) se v průběhu
Hrad Košumberk: Dnes pustý, kdysi výstavný
epochanacestach.cz
Hrad Košumberk: Dnes pustý, kdysi výstavný
Jen pár set metrů nám postačí, abychom se od Chlumku kolem kaple sv. Jana Nepomuckého přesunuli ke zřícenině hradu Košumberk. Dnešní zřícenina pochází z druhé poloviny 13. století, bývala pyšným gotickým hradem a dokonce byla doplněna o renesanční zámek. Košumberk je pustý od konce 18. století a dnes si při jeho návštěvě můžeme projít nejen pozůstatky
Odpustila žena Gránskému milenku?
nasehvezdy.cz
Odpustila žena Gránskému milenku?
Herec ze seriálu ZOO David Gránský (32) má už dlouhé roky pověst svůdníka. A to i přesto, že je několik let ženatý a má doma manželku Nikolu Gránskou (30). Ta by pro svého manžela  udělala první pos
Libeček: Chutná, přivolává lásku i zlepšuje zdraví
epochaplus.cz
Libeček: Chutná, přivolává lásku i zlepšuje zdraví
V antice se bez něj neobejdou Řekové ani Římané. Když se pak rozšíří po Evropě, libeček se pěstuje i v klášterních zahradách. Oblíbí si ho nejen léčitelé, ale také kuchaři a v gastronomii si získá stálé místo. A příznivci ezoteriky tvrdí, že vám pomůže do života přivolat lásku a další dobré věci! Mohutné, svěže zelené