Domů     Stále mi píše zamilované básně
Stále mi píše zamilované básně

Byla jsem rozmazlená až hrůza. Přitom moji rodiče nebyli nijak bohatí, nemohli si dovolit bůhvíco, ale mně by snesli modré z nebe.

Už ve školce jsem mívala nejkrásnější oblečky ze všech a nejvíc hraček i obrázkových knížek. A protože moje knihovna praskala ve švech, hodně jsem četla, nejraději romantické příběhy o lásce.

Snila jsem o tom, že se seznámím s anglickým hrabětem, který si mě odveze s sebou domů, a budeme převážně chodit na plesy a na hostiny, jezdit na koni a kupovat si nádherné oblečení. Proč by se to nemohlo stát?

V mých starých tlustých románech po babičce to byla běžná věc. Ale během školních let se mě pomalu zmocňovalo podezření, že život je docela jiný než knížky po babičce.

Nafoukaná husa

Hrabě nepřijížděl. Nezbylo než se rozhlížet po obci či ve škole, mezi spolužáky, a nebyl to veselý pohled. Žádný z kluků kolem mě mi nepřipadal patřičně okouzlující, a abych řekla celou pravdu, děsil mě pocit, že ani z jejich strany nebyl žádný velký zájem.

Moc se se mnou nebavili. Asi i proto, že se ve třídě povídalo, že jsem nafoukaná husa. A tak se spolužáci točili kolem holek, které byly usměvavé, dychtivé a vstřícné, což se o mně říct nedalo.

Na konci třeťáku uhnala kluka i Strnadová, mohutná pihovatá zrzka, a mně zbyly oči pro pláč.

Chtěl moji koblihu

K mé hrůze na mě zbyl Olda. Oslovil mě, ale nedohnala ho k tomu žádná láska, nýbrž hlad. Měl čtyři sourozence a občas se v domečku přilepeném pod skálou fakticky prali o předvčerejší kus chleba.

Promluvil na mě o velké přestávce na školní chodbě, zrovna když jsem rozbalila svačinu: koblihu s meruňkovým džemem a jablko. Naprázdno polkl, zašilhal na sladké pečivo a zakňoural: „Dáš mi kousnout?“ Spálila jsem ho pohledem.

Olda byl vychrtlý, ostříhaný podle kastrolu, což byl jediný účes, který jeho nebohá maminka svedla, a jeho křivý chrup marně volal po rovnátkách. Podala jsem mu koblihu, a když jsem viděla, jak se do ní zakousl, řekla jsem mu, ať si ji nechá. Když jsme šli ze školy, vděčně se ke mně přidal.

Hezky se s ním povídalo

Uzavřeli jsme jakési truchlivé spojenectví. Jistý prospěch jsme z něj měli oba. Já aspoň nepůsobila dojmem permanentní opuštěnosti a on na mně čím dál častěji vyloudil něco k jídlu a vlastně i k pití.

Čas od času mi vypočítal příklady z matiky nebo vysvětlil strašlivé učivo z chemie. Byl všestranný, psal i básně a četl kdeco. Hezky se s ním povídalo.

Student práv

Mamka pojala podezření, že je Olda můj kluk, což tedy rozhodně nebyl. O svém budoucím klukovi jsem měla úplně jinou představu. Naplnila se až na vysoké, kde jsem se seznámila se studentem práv Milanem.

„Ten hoch má úroveň!“ jásala máma, když jsme přijeli na návštěvu Milanovým vozem zahraniční výroby. Vyplul z něj Milan v obleku na míru. I Olda se na něj přišel podívat. „Co mu říkáš?“ tázala jsem se pyšně. Bez nadšení pokrčil rameny:

„Takovej panák.“ A přesně to mi vytanulo na mysli, když jsem seděla na schodech naší vily a zírala do prázdna. Po Milanově promoci jsme se přestěhovali do vily na předměstí, kterou mu za vysokoškolský diplom darovali rodiče.

Plánovali jsme svatbu, ale něco nebylo v pořádku, něco jakoby v mé hlavě zvonilo na poplach. Věčně nebyl doma. Když byl, zavřel se v pracovně, kam jsem mu obvykle nosila i večeři, aby neztrácel čas se mnou u stolu v jídelně. A to jsme ještě ani nebyli manželé. Co se stane potom?

Stará básnička

Hodně často jsem jezdila domů za rodiči. Skoro by se dalo říct, že jsem domů utíkala. „Proč s tebou nikdy nepřijede Milan?“ divila se máma. „Nemá čas,“ odpověděla jsem. „A na co má tedy čas, když ne na rodinu?“ vyzvídal táta. Na to se nedalo nic říct.

Schovávala jsem se ve svém pokoji a utíkala do starých románů nebo k básničkám. Ve třetím šuplíku zleva jsem našla Oldovu fotku, kdysi mi ji dal, a na druhou stranu napsal báseň, která se jmenovala Až zapomeneš moje jméno.

Pojednávala o tom, že jednou, až zapomenu, kdo na snímku je a jak psal, slzy dávno oschnou na víčku, hoď tuhle fotku na zem a šlápni na ni špičkou střevíčku.

Svatební oznámení

Rozbušilo se mi srdce. Ale já nezapomněla, Oldo. Nezapomněla! Oldových básní jsem hned poté našla plný notýsek: Chtěl jsem tě poznat, lásko, ale ty ses mi ukryla pod lhostejnou masku nočního motýla. Vyběhla jsem z domu.

Byla to telepatie, Olda, žalostně hubený jako vždy, trčel pár metrů ode mě a pátravě mě pozoroval. „Jsem teď inženýr, kdyby tě to zajímalo,“ houkl. „Básničky píšeš pořád?“ tázala jsem se. „No jo,“ kývl. „Mám jich plný šuplíky.

Všechny o tobě.“ Nakonec napsal i básničku na naše svatební oznámení. Už jsem se do města nevrátila. Postavili jsme si s Oldou baráček na kraji naší vesnice. Zamilované básničky mi píše dodnes, a to už jsme prosím babička a děda.

Zdena B. (64), Znojmo

Související články
16.6.2024
Po letech jsem zjistila, že jsem kvůli dcerám a vnoučatům odsunula svého manžela na druhou kolej. Je ještě čas všechno napravit? Situace nebyla vůbec radostná. S manželem máme dvě dcery, moje zlatíčka. Bohužel se obě, stejně jako já, rychle vdaly a měly děti. Vždycky jsem pro ně chtěla ten nejlepší život a kariéru. Ale dobře, vybraly si tohle. Tak jsem jim chtěla pomoci, jak jen to půjde. Rozho
11.6.2024
Na muže jsem štěstí neměla, a tak jsem se spíše ze zvědavosti přihlásila na seznamku. Lásku jsem ani nehledala, ale ona si mě stejně našla. Mnoho z nás dá na první dojem a věří v lásku na první pohled. V případě mě a Tondy byl průběh seznámení, vztahu i hledání společné cesty úplně jiný. Dá se říct, že opačný. Od rozčarování a neporozumění jsme se nakonec dostali až k lásce, která stále trvá. U
11.6.2024
Bylo mi devatenáct, pracovala jsem jako sekretářka v podnikovém časopise v našem městě a těšila jsem se z vážné známosti. S Milošem jsme spolu už bydleli. Všechno nasvědčovalo tomu, že mě brzy požádá o ruku. Skutečnost, že koupil zájezd do Jugoslávie, jsem uvítala. Bylo pravděpodobné, že Miloš mě na horké pláži při západu slunce požádá o ruku. Anebo to udělá v romantické hospůdce na břehu moře.
29.5.2024
Byl máj, a tak jsem se k smrti zamilovala. Dokonce tak, že jsme s Martinem plánovali tajnou svatbu v okresním městě. Byl máj. Vidím to jako dnes: blížila jsem se k venkovskému nádraží v letních šatech. K vlaku vedla cesta vroubená rozkvetlými třešněmi. Vlak měl jen patnáct minut zpoždění, to byla taky dobrá zpráva. Když přisupěl, Martin mával z otevřeného okýnka a vesele volal: „Máš občanku?“ V
25.5.2024
Byla jsem praktická holka z vesnice, uměla jsem podojit kozu, pokosit louku či postarat se o drůbež. Jenomže Petr byl úplně jiný. Táta byl na mě pyšný. „Naše holka je do hospodářství,“ říkával s dojetím v hlase. Měla jsem to ostatně po kom zdědit, předkové z matčiny i otcovy strany byli statkáři, a tak nám to kolovalo v krvi. Byla jsem praktická venkovská holka, která bez problémů podojila kozu
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
500 let staré kostry batolat z Incké říše nesou stopy po prodělání neštovic
21stoleti.cz
500 let staré kostry batolat z Incké říše nesou stopy po prodělání neštovic
Pravé neštovice, zavlečené do Ameriky kolonialisty, vedly do roku 1620 ke ztrátě 70 % původní incké populace. Vzhledem k tomu, že historické informace z prvních let kolonizace jsou kusé, sehrávají arc
Historický klenot dánské šlechtičny
rezidenceonline.cz
Historický klenot dánské šlechtičny
Dlouholetým domovem princezny Margaret byla romantická vila, respektive pevnost na Côte d’Azur s výhledem na francouzskou Riviéru, jednu z nejluxusnějších pobřežních oblastí Evropy, a na panorama Provensálských Alp na obzoru. Vila La Carriere, klenot středomořské architektury, patřila Margaret Dánské, sestřenici zesnulé královny Alžběty II., a jejímu choti, princi Renému Bourbon-Parmskému. Princezna tady pobývala po většinu
Králův domeček: Fridrich II. manželku do Sanssouci nepouštěl
epochalnisvet.cz
Králův domeček: Fridrich II. manželku do Sanssouci nepouštěl
Fridrich II. zuřivě čmárá cosi na papír a von Knobelsdorff je bledý jako stěna. „Výsosti, to je prevence proti vlhkosti!“ osmělí se namítnout. „Žádné patro, žádné schody,“ rozčílí se král. Uznávaný architekt dostane výpověď.   S rokem 1740 a smrtí svého despotického otce se Fridrich II. (1712–1786) stává pruským králem, a hlavně svým pánem. Dává
Šokující případ z Texasu: Je manželský pár pronásledován mimozemšťany?
enigmaplus.cz
Šokující případ z Texasu: Je manželský pár pronásledován mimozemšťany?
Z celého světa přicházejí zprávy o únosech do UFO. Nad některými z nich přitom zůstává rozum stát. Například manželé Clayton a Donna Leeovi z Texasu tvrdí, že je mimozemšťané unášejí opakovaně. Proč s
Španělsko: Království tapas
epochanacestach.cz
Španělsko: Království tapas
Španělské kuchyni vévodí olivový olej, česnek, čerstvá zelenina, ovoce, ryby a mořské plody, ale také hovězí či vepřové maso. Studené kuchyni vévodí tapas. Pro cestovatele jsou skvělou příležitostí jak ochutnat co nejvíce specialit během jednoho večera. A jak se dělají? Zavřete oči a promítněte si všechny oblíbené dobroty. A teď zmenšete velikost porce na malý
Jak ztratit a znovu najít smysl života
skutecnepribehy.cz
Jak ztratit a znovu najít smysl života
Kam se jen poděla moje radost ze života, má lehkomyslnost a smysl pro humor? S léty se to všechno kamsi ztratilo, zbyl jen nekonečný smutek. Ten pocit naštěstí netrval věčně. Bývala jsem po celý život veselá, optimistická, ba až lehkomyslná. Alespoň to říkali všichni kolem mě, ale i já sama jsem si tak připadala. Dodávala jsem lidem, zejména
Hon za kaučukem v Amazonii zaplatily životem tisíce indiánů
historyplus.cz
Hon za kaučukem v Amazonii zaplatily životem tisíce indiánů
Náhle ho zachvátil šok! „Nevěřil jsem svým očím! Většina indiánů byla v naprosto bídném stavu. Byli na pokraji smrti!“ zapisuje si do svého deníku jeden z nejslavnějších cestovatelů 20. století, Brit Percy Fawcett. Před více než 100 lety postihla Amazonii kaučuková horečka, která se nejvíce podepsala na zdejších původních obyvatelích. Jaké hrůzy domorodí indiáni v
Dala Hybnerová lásce druhou šanci?
nasehvezdy.cz
Dala Hybnerová lásce druhou šanci?
V seriálu Ulice hrají už několik let manžele. Málokdo ale ví, že spolu Vanda Hybnerová (55) a Jiří Štrébl (65) žili v minulosti i doopravdy. Navíc se k sobě prý nedávno vrátili! Jakmile se v nekonečn
Špenátová pomazánka s hráškem
tisicereceptu.cz
Špenátová pomazánka s hráškem
Zelená barva navozuje příjemné a optimistické pocity. Užijte si ji i na talíři v podobě zdravé a chutné pomazánky. Potřebujete 150 g čerstvého baby špenátu 1 malou konzervu hrášku 100 g tvaroh
Automobilka Jeep našla nového partnera. Kanadskou značku Marathon
iluxus.cz
Automobilka Jeep našla nového partnera. Kanadskou značku Marathon
Spolupráce mezi hodinářskými značkami a automobilkami je dlouhodobě populární a jejich obliba jen tak nezmizí. Vzpomeňme na slavná partnerství minulosti, jako Audemars Piguet a Maserati, Breitling a B
Tajemná smrt Jiřího Schelingera: Za rockovou hvězdou se navždy zavřela temná voda
epochaplus.cz
Tajemná smrt Jiřího Schelingera: Za rockovou hvězdou se navždy zavřela temná voda
Blonďák s charakteristickým chraplavým hlasem okouzlil na přelomu 70. a 80. let celou republiku. Měl našlápnuto stát se největší českou hudební hvězdou a prosadit se i v tvrdé zahraniční konkurenci. Jenže přišla jedna osudná noc a všechny sny byly náhle pryč.   Pro děti je vždycky jednodušší pokračovat v povolání svých rodičů, protože svůj vzor mají neustále před
Pozvěte si domů své štěstí
nejsemsama.cz
Pozvěte si domů své štěstí
Chcete si dobře odpočinout, cítit se lépe a navodit ve svém domově tu správnou harmonii a klid? Poradíme vám, na co si dát pozor, co vyhodit, a co si naopak pořídit, aby se vám doma žilo doslova jako v ráji. Kde jinde byste se měla cítit více v pohodě a v bezpečí než právě doma? Uspořádejte si obydlí