Domů     Stále mi píše zamilované básně
Stále mi píše zamilované básně

Byla jsem rozmazlená až hrůza. Přitom moji rodiče nebyli nijak bohatí, nemohli si dovolit bůhvíco, ale mně by snesli modré z nebe.

Už ve školce jsem mívala nejkrásnější oblečky ze všech a nejvíc hraček i obrázkových knížek. A protože moje knihovna praskala ve švech, hodně jsem četla, nejraději romantické příběhy o lásce.

Snila jsem o tom, že se seznámím s anglickým hrabětem, který si mě odveze s sebou domů, a budeme převážně chodit na plesy a na hostiny, jezdit na koni a kupovat si nádherné oblečení. Proč by se to nemohlo stát?

V mých starých tlustých románech po babičce to byla běžná věc. Ale během školních let se mě pomalu zmocňovalo podezření, že život je docela jiný než knížky po babičce.

Nafoukaná husa

Hrabě nepřijížděl. Nezbylo než se rozhlížet po obci či ve škole, mezi spolužáky, a nebyl to veselý pohled. Žádný z kluků kolem mě mi nepřipadal patřičně okouzlující, a abych řekla celou pravdu, děsil mě pocit, že ani z jejich strany nebyl žádný velký zájem.

Moc se se mnou nebavili. Asi i proto, že se ve třídě povídalo, že jsem nafoukaná husa. A tak se spolužáci točili kolem holek, které byly usměvavé, dychtivé a vstřícné, což se o mně říct nedalo.

Na konci třeťáku uhnala kluka i Strnadová, mohutná pihovatá zrzka, a mně zbyly oči pro pláč.

Chtěl moji koblihu

K mé hrůze na mě zbyl Olda. Oslovil mě, ale nedohnala ho k tomu žádná láska, nýbrž hlad. Měl čtyři sourozence a občas se v domečku přilepeném pod skálou fakticky prali o předvčerejší kus chleba.

Promluvil na mě o velké přestávce na školní chodbě, zrovna když jsem rozbalila svačinu: koblihu s meruňkovým džemem a jablko. Naprázdno polkl, zašilhal na sladké pečivo a zakňoural: „Dáš mi kousnout?“ Spálila jsem ho pohledem.

Olda byl vychrtlý, ostříhaný podle kastrolu, což byl jediný účes, který jeho nebohá maminka svedla, a jeho křivý chrup marně volal po rovnátkách. Podala jsem mu koblihu, a když jsem viděla, jak se do ní zakousl, řekla jsem mu, ať si ji nechá. Když jsme šli ze školy, vděčně se ke mně přidal.

Hezky se s ním povídalo

Uzavřeli jsme jakési truchlivé spojenectví. Jistý prospěch jsme z něj měli oba. Já aspoň nepůsobila dojmem permanentní opuštěnosti a on na mně čím dál častěji vyloudil něco k jídlu a vlastně i k pití.

Čas od času mi vypočítal příklady z matiky nebo vysvětlil strašlivé učivo z chemie. Byl všestranný, psal i básně a četl kdeco. Hezky se s ním povídalo.

Student práv

Mamka pojala podezření, že je Olda můj kluk, což tedy rozhodně nebyl. O svém budoucím klukovi jsem měla úplně jinou představu. Naplnila se až na vysoké, kde jsem se seznámila se studentem práv Milanem.

„Ten hoch má úroveň!“ jásala máma, když jsme přijeli na návštěvu Milanovým vozem zahraniční výroby. Vyplul z něj Milan v obleku na míru. I Olda se na něj přišel podívat. „Co mu říkáš?“ tázala jsem se pyšně. Bez nadšení pokrčil rameny:

„Takovej panák.“ A přesně to mi vytanulo na mysli, když jsem seděla na schodech naší vily a zírala do prázdna. Po Milanově promoci jsme se přestěhovali do vily na předměstí, kterou mu za vysokoškolský diplom darovali rodiče.

Plánovali jsme svatbu, ale něco nebylo v pořádku, něco jakoby v mé hlavě zvonilo na poplach. Věčně nebyl doma. Když byl, zavřel se v pracovně, kam jsem mu obvykle nosila i večeři, aby neztrácel čas se mnou u stolu v jídelně. A to jsme ještě ani nebyli manželé. Co se stane potom?

Stará básnička

Hodně často jsem jezdila domů za rodiči. Skoro by se dalo říct, že jsem domů utíkala. „Proč s tebou nikdy nepřijede Milan?“ divila se máma. „Nemá čas,“ odpověděla jsem. „A na co má tedy čas, když ne na rodinu?“ vyzvídal táta. Na to se nedalo nic říct.

Schovávala jsem se ve svém pokoji a utíkala do starých románů nebo k básničkám. Ve třetím šuplíku zleva jsem našla Oldovu fotku, kdysi mi ji dal, a na druhou stranu napsal báseň, která se jmenovala Až zapomeneš moje jméno.

Pojednávala o tom, že jednou, až zapomenu, kdo na snímku je a jak psal, slzy dávno oschnou na víčku, hoď tuhle fotku na zem a šlápni na ni špičkou střevíčku.

Svatební oznámení

Rozbušilo se mi srdce. Ale já nezapomněla, Oldo. Nezapomněla! Oldových básní jsem hned poté našla plný notýsek: Chtěl jsem tě poznat, lásko, ale ty ses mi ukryla pod lhostejnou masku nočního motýla. Vyběhla jsem z domu.

Byla to telepatie, Olda, žalostně hubený jako vždy, trčel pár metrů ode mě a pátravě mě pozoroval. „Jsem teď inženýr, kdyby tě to zajímalo,“ houkl. „Básničky píšeš pořád?“ tázala jsem se. „No jo,“ kývl. „Mám jich plný šuplíky.

Všechny o tobě.“ Nakonec napsal i básničku na naše svatební oznámení. Už jsem se do města nevrátila. Postavili jsme si s Oldou baráček na kraji naší vesnice. Zamilované básničky mi píše dodnes, a to už jsme prosím babička a děda.

Zdena B. (64), Znojmo

reklama
Související články
13.5.2024
Z platonické lásky mě rázem vyléčila ta opravdová. A našla jsem ji tam, kde bych ji nikdy předtím nehledala. Byl to takový velikonoční zázrak. Naši rodinu v okolí každý dobře znal. Babička s maminkou pracovaly v samoobsluze a snad žádný jejich zákazník neopomenul o Velikonocích na naše stavení s pomlázkou zazvonit. Stejně to bylo i v případě tatínka, který v nedaleké obci vedl fotbalové mužstvo
7.5.2024
Byla jsem odhodlaná pro lásku udělat cokoliv, ale zjistila jsem, že jenom to zkrátka nestačí. Na tu pravou lásku je třeba dvou. Zamilovaných příběhů jsem za svůj život přečetla mnoho. Nořila jsem se do smyšlených románů a snila o tom, že i já jednou najdu pravou lásku. A udělám pro to všechno na světě. V patnácti letech se to zdálo jako krásná a jednoduchá představa. Postupem let jsem ale zjišť
6.5.2024
Znali jsme se s Mirkem krátce a museli jsme se brát. Ve svatební den bylo ještě ke všemu příšerné počasí. Už jako holka jsem toužila mít letní svatbu. Před spaním jsem si představovala, jak kráčím rozkvetlou loukou v nádherných krajkových šatech ruku v ruce s urostlým ženichem, i když jsem neměla ponětí, kdo to je a kam vlastně jdeme. A mimochodem, kdo to je a kam vlastně jdeme, jsem přesně nev
2.5.2024
Byla jsem zamilovaná do pohledného spolužáka Lišky, který si mě nevšímal. Přesto jsem doufala, že se během pálení čarodějnic sblížíme. K čarodějnicím neboli třicátému dubnu se upínaly veškeré mé naděje. O té magické noci jsem věděla nemnoho, neboť jsme se o takových věcech ve škole neučili, ale babička říkávala, že je to noc zázraků. Filipojakubská nebo také Valpuržina noc proslula kouzly, ve v
22.4.2024
Na první rande mě ten můj mlčenlivý doktor pozval přímo před zraky pacienta. Zaskočil mě, ale odmítnout jsem nedokázala. Po škole jsem nastoupila coby zdravotní sestřička, nebo řekněme zubní asistentka, v ordinaci postarší paní zubařky. Skvěle jsme si rozuměly, ale rozloučit jsme se musely už po pár měsících, když jsem odcházela na mateřskou. To jsem ještě nevěděla, jak se mi ta „dovolená“ prot
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Dovolená do Itálie rozpoutala u Kostkové „Itálii“?
nasehvezdy.cz
Dovolená do Itálie rozpoutala u Kostkové „Itálii“?
Po dovolené o samotě velmi toužila herečka Tereza Kostková (47) ze seriálu Jedna rodina, která takhle cestovala celé mládí. Po narození syna už o samotě nikam nevyrazila a nepovedlo se jí to ani teď
Vyberte si jarní vůni
nejsemsama.cz
Vyberte si jarní vůni
Jestli hledáte nový parfém na jaro a nedokážete se rozhodnout, zkuste si vybrat podle jeho složení. Vyberte si takový, jenž obsahuje ingredienci, která vám nejvíc voní. Pro letošní jaro budou v kurzu složky, o nichž píšeme níže – určitě některou z nich najdete i v tom svém. Stačí si pročíst složení vybraného parfému. Citrusy Svěží vůně citrusů nabudí smysly. A když se pomeranče,
Natascha Kampuschová: Příběh unesené dívky
epochaplus.cz
Natascha Kampuschová: Příběh unesené dívky
Psychopat Wolfgang Priklopil ji unesl, když jí bylo pouhých deset let. Roky ji držel v temné kobce, bil ji a znásilňoval. Nataschu se mu přesto úplně zlomit nepodařilo a ona od něj po osmi a půl letech utekla. Co prožívala v domě svého únosce? Je krátce po sedmé hodině ráno 2. března 1998 a desetiletá Natascha Kampuschová
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
Záhadná mapa Piriho Reise: Důkaz o existenci Atlantidy?
enigmaplus.cz
Záhadná mapa Piriho Reise: Důkaz o existenci Atlantidy?
Když v roce 1929 nalezl německý teolog Deissmann v istanbulské knihovně starou mapu, nejspíše vůbec netušil, jak obrovský ohlas jeho nález vyvolá. Mapa totiž zobrazuje místa, která v době jejího vznik
V České republice se nejčastěji zkoumají léky pro onkologicky nemocné pacienty
21stoleti.cz
V České republice se nejčastěji zkoumají léky pro onkologicky nemocné pacienty
Už přes 16 000 pacientů se v České republice zapojilo do výzkumu nových léků a očkovacích látek. Takzvaná klinická hodnocení probíhají nejčastěji v oblasti onkologie, imunologie a infekčních onemocněn
Bude se mi ten mrtvý muž vracet ve snu stále?
skutecnepribehy.cz
Bude se mi ten mrtvý muž vracet ve snu stále?
Byla to moje vina. Nehoda, při níž zemřel člověk! Teď se mi o něm bude zdát až do smrti? Chodí se mi snad v noci mstít? Když jsem po třech letech znovu uchopil volant, proběhlo mým tělem mrazení. Znejistil jsem. Po nepříjemné autonehodě, při které jsem přišel málem o nohu, jsem v sobě konečně našel odhodlání a nasedl do auta,
Valašské muzeum v přírodě: Dávné tradice stále naplno žijí
epochanacestach.cz
Valašské muzeum v přírodě: Dávné tradice stále naplno žijí
Když se podíváme na lidové valašské stavby, možná nás napadne, jak jsou krásné a jaký vyvolávají přímo umělecký dojem. Pak nás možná nepřekvapí, že na počátku Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm stáli dva výtvarníci. Bratři Alois a Bohumír Jaroňkovi v Rožnově založili Uměleckovýtvarné dílny, v nichž vyráběli předměty, využívající prvků lidových tradic jako malované truhličky, gobelíny
Žraloci na kokainu postrachem Floridy
epochalnisvet.cz
Žraloci na kokainu postrachem Floridy
Kauzu drogově závislých žraloků řeší tým odborníků z Floridy. Americký stát totiž funguje jako důležitý uzel pro obchodníky s drogami, zejména kokainem, putujícím do USA z Jižní a Střední Ameriky. A protože ne vždycky probíhá cesta podle plánu, je občas pro pašeráky bezpečnější se nákladu prostě zbavit. Hodit ho do moře.   A spolu s
Špenátové muffiny
tisicereceptu.cz
Špenátové muffiny
Že muffiny musí být jen sladké? Omyl! Báječné slané muffiny bez mouky poslouží jako teplá snídaně či pohoštění. Chutnají i studené. Potřebujete 20 g listového špenátu 100 g šunky nebo slaniny
Léčil Mikolášek prezidenty i nacisty?
historyplus.cz
Léčil Mikolášek prezidenty i nacisty?
Uprostřed noci buší komando Státní bezpečnosti na dveře vily. Po chvíli příslušníci vyvlečou ven rozespalého starého muže. Pacienti, kteří k němu zítra přijdou prosit o záchranu života, budou už na jeho pomoc čekat marně. K bylinkám má Jan Mikolášek (1889–1973) přirozený vztah už od malička. Jeho rodiče vlastní zahradnictví v Rokycanech, a tak není divu, že i on
Rohlik.cz rozšiřuje „Ready to Cook“ sady. Následuje evropské trendy
iluxus.cz
Rohlik.cz rozšiřuje „Ready to Cook“ sady. Následuje evropské trendy
Evropský trh s potravinami prochází transformací díky rostoucí poptávce po vysoce kvalitních, pohodlných řešeních pro přípravu jídel. Ready to Cook sady představují ideální řešení pro moderního spotře