Domů     Stále mi píše zamilované básně
Stále mi píše zamilované básně

Byla jsem rozmazlená až hrůza. Přitom moji rodiče nebyli nijak bohatí, nemohli si dovolit bůhvíco, ale mně by snesli modré z nebe.

Už ve školce jsem mívala nejkrásnější oblečky ze všech a nejvíc hraček i obrázkových knížek. A protože moje knihovna praskala ve švech, hodně jsem četla, nejraději romantické příběhy o lásce.

Snila jsem o tom, že se seznámím s anglickým hrabětem, který si mě odveze s sebou domů, a budeme převážně chodit na plesy a na hostiny, jezdit na koni a kupovat si nádherné oblečení. Proč by se to nemohlo stát?

V mých starých tlustých románech po babičce to byla běžná věc. Ale během školních let se mě pomalu zmocňovalo podezření, že život je docela jiný než knížky po babičce.

Nafoukaná husa

Hrabě nepřijížděl. Nezbylo než se rozhlížet po obci či ve škole, mezi spolužáky, a nebyl to veselý pohled. Žádný z kluků kolem mě mi nepřipadal patřičně okouzlující, a abych řekla celou pravdu, děsil mě pocit, že ani z jejich strany nebyl žádný velký zájem.

Moc se se mnou nebavili. Asi i proto, že se ve třídě povídalo, že jsem nafoukaná husa. A tak se spolužáci točili kolem holek, které byly usměvavé, dychtivé a vstřícné, což se o mně říct nedalo.

Na konci třeťáku uhnala kluka i Strnadová, mohutná pihovatá zrzka, a mně zbyly oči pro pláč.

Chtěl moji koblihu

K mé hrůze na mě zbyl Olda. Oslovil mě, ale nedohnala ho k tomu žádná láska, nýbrž hlad. Měl čtyři sourozence a občas se v domečku přilepeném pod skálou fakticky prali o předvčerejší kus chleba.

Promluvil na mě o velké přestávce na školní chodbě, zrovna když jsem rozbalila svačinu: koblihu s meruňkovým džemem a jablko. Naprázdno polkl, zašilhal na sladké pečivo a zakňoural: „Dáš mi kousnout?“ Spálila jsem ho pohledem.

Olda byl vychrtlý, ostříhaný podle kastrolu, což byl jediný účes, který jeho nebohá maminka svedla, a jeho křivý chrup marně volal po rovnátkách. Podala jsem mu koblihu, a když jsem viděla, jak se do ní zakousl, řekla jsem mu, ať si ji nechá. Když jsme šli ze školy, vděčně se ke mně přidal.

Hezky se s ním povídalo

Uzavřeli jsme jakési truchlivé spojenectví. Jistý prospěch jsme z něj měli oba. Já aspoň nepůsobila dojmem permanentní opuštěnosti a on na mně čím dál častěji vyloudil něco k jídlu a vlastně i k pití.

Čas od času mi vypočítal příklady z matiky nebo vysvětlil strašlivé učivo z chemie. Byl všestranný, psal i básně a četl kdeco. Hezky se s ním povídalo.

Student práv

Mamka pojala podezření, že je Olda můj kluk, což tedy rozhodně nebyl. O svém budoucím klukovi jsem měla úplně jinou představu. Naplnila se až na vysoké, kde jsem se seznámila se studentem práv Milanem.

„Ten hoch má úroveň!“ jásala máma, když jsme přijeli na návštěvu Milanovým vozem zahraniční výroby. Vyplul z něj Milan v obleku na míru. I Olda se na něj přišel podívat. „Co mu říkáš?“ tázala jsem se pyšně. Bez nadšení pokrčil rameny:

„Takovej panák.“ A přesně to mi vytanulo na mysli, když jsem seděla na schodech naší vily a zírala do prázdna. Po Milanově promoci jsme se přestěhovali do vily na předměstí, kterou mu za vysokoškolský diplom darovali rodiče.

Plánovali jsme svatbu, ale něco nebylo v pořádku, něco jakoby v mé hlavě zvonilo na poplach. Věčně nebyl doma. Když byl, zavřel se v pracovně, kam jsem mu obvykle nosila i večeři, aby neztrácel čas se mnou u stolu v jídelně. A to jsme ještě ani nebyli manželé. Co se stane potom?

Stará básnička

Hodně často jsem jezdila domů za rodiči. Skoro by se dalo říct, že jsem domů utíkala. „Proč s tebou nikdy nepřijede Milan?“ divila se máma. „Nemá čas,“ odpověděla jsem. „A na co má tedy čas, když ne na rodinu?“ vyzvídal táta. Na to se nedalo nic říct.

Schovávala jsem se ve svém pokoji a utíkala do starých románů nebo k básničkám. Ve třetím šuplíku zleva jsem našla Oldovu fotku, kdysi mi ji dal, a na druhou stranu napsal báseň, která se jmenovala Až zapomeneš moje jméno.

Pojednávala o tom, že jednou, až zapomenu, kdo na snímku je a jak psal, slzy dávno oschnou na víčku, hoď tuhle fotku na zem a šlápni na ni špičkou střevíčku.

Svatební oznámení

Rozbušilo se mi srdce. Ale já nezapomněla, Oldo. Nezapomněla! Oldových básní jsem hned poté našla plný notýsek: Chtěl jsem tě poznat, lásko, ale ty ses mi ukryla pod lhostejnou masku nočního motýla. Vyběhla jsem z domu.

Byla to telepatie, Olda, žalostně hubený jako vždy, trčel pár metrů ode mě a pátravě mě pozoroval. „Jsem teď inženýr, kdyby tě to zajímalo,“ houkl. „Básničky píšeš pořád?“ tázala jsem se. „No jo,“ kývl. „Mám jich plný šuplíky.

Všechny o tobě.“ Nakonec napsal i básničku na naše svatební oznámení. Už jsem se do města nevrátila. Postavili jsme si s Oldou baráček na kraji naší vesnice. Zamilované básničky mi píše dodnes, a to už jsme prosím babička a děda.

Zdena B. (64), Znojmo

reklama
Související články
7.5.2024
Byla jsem odhodlaná pro lásku udělat cokoliv, ale zjistila jsem, že jenom to zkrátka nestačí. Na tu pravou lásku je třeba dvou. Zamilovaných příběhů jsem za svůj život přečetla mnoho. Nořila jsem se do smyšlených románů a snila o tom, že i já jednou najdu pravou lásku. A udělám pro to všechno na světě. V patnácti letech se to zdálo jako krásná a jednoduchá představa. Postupem let jsem ale zjišť
6.5.2024
Znali jsme se s Mirkem krátce a museli jsme se brát. Ve svatební den bylo ještě ke všemu příšerné počasí. Už jako holka jsem toužila mít letní svatbu. Před spaním jsem si představovala, jak kráčím rozkvetlou loukou v nádherných krajkových šatech ruku v ruce s urostlým ženichem, i když jsem neměla ponětí, kdo to je a kam vlastně jdeme. A mimochodem, kdo to je a kam vlastně jdeme, jsem přesně nev
2.5.2024
Byla jsem zamilovaná do pohledného spolužáka Lišky, který si mě nevšímal. Přesto jsem doufala, že se během pálení čarodějnic sblížíme. K čarodějnicím neboli třicátému dubnu se upínaly veškeré mé naděje. O té magické noci jsem věděla nemnoho, neboť jsme se o takových věcech ve škole neučili, ale babička říkávala, že je to noc zázraků. Filipojakubská nebo také Valpuržina noc proslula kouzly, ve v
22.4.2024
Na první rande mě ten můj mlčenlivý doktor pozval přímo před zraky pacienta. Zaskočil mě, ale odmítnout jsem nedokázala. Po škole jsem nastoupila coby zdravotní sestřička, nebo řekněme zubní asistentka, v ordinaci postarší paní zubařky. Skvěle jsme si rozuměly, ale rozloučit jsme se musely už po pár měsících, když jsem odcházela na mateřskou. To jsem ještě nevěděla, jak se mi ta „dovolená“ prot
18.4.2024
Byl zázrak, že jsme si vůbec dokázali naplánovat oddavky. Rodiny trvaly na tom, že musí být levné, aby se nevyhazovaly peníze oknem. Tak se nám zase už přiblížil máj, lásky čas, a to já pokaždé vzpomínám na naši dávnou svatbu. Nevím, jestli se mám smát, nebo plakat. Byl skoro zázrak, že jsme se do­opravdy vzali a že všechno dobře dopadlo. A že jsme spolu vydrželi takových let! Přitom to vypadal
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Ve snech se mi zjevila tragédie
skutecnepribehy.cz
Ve snech se mi zjevila tragédie
Opakovaně se mi zdál děsivý sen. Budila jsem se zpocená hrůzou, a tak jsem musela jeho významu přijít na kloub. Děsivý sen se mi pravidelně vracel a já se budila se srdcem v krku a zpocená hrůzou. Noční můry jsem mívala pravidelně při každém úplňku! Už jsem z toho byla zoufalá. Nevěděla jsem, jestli mám
Ruiny hradu Cvilín, svědkové zákeřné vraždy?
enigmaplus.cz
Ruiny hradu Cvilín, svědkové zákeřné vraždy?
Zříceninu hradu Cvilín najdeme jihovýchodně od hornoslezského města Krnov. Tajemné pozůstatky starobylého hradu se nad řekou Opavicí tyčí již od dávných dob [gallery ids="140530,140531,140529"] P
Jak jsem začala věřit na minulé životy?
nejsemsama.cz
Jak jsem začala věřit na minulé životy?
K takovým věcem jsem byla vždycky nedůvěřivá. Lidé si dokážou hrozně vymýšlet! Pak ale přišel ten zvláštní zážitek, který mě přesvědčil. V y, kdo se zajímáte o minulé životy, určitě tu knihu dobře znáte. Jmenuje se Život po životě a napsal ji dr. Moody. Když se mi dostala do rukou, tak jsem na karmu a nějaké minulé či budoucí životy
Moore chce všem vytřít zrak! Tak nestárne
nasehvezdy.cz
Moore chce všem vytřít zrak! Tak nestárne
Herečka Demi Moore (61) ve svém věku vypadá fantasticky a také si na tom zakládá. Mnozí však pochybují, že by měla tak dobré geny, a její dokonalost přisuzují spíše návštěvám kliniky plastické chiru
Banánový koláč
tisicereceptu.cz
Banánový koláč
Tento lahůdkový koláč můžete připravit i do chlebíčkové formy. Na vysypání formy se dá použít mletý kokos, mleté ořechy i strouhanka. Ingredience 4 vejce 200 g moučkového cukru 1 banán 2 lžíc
Zvláštní populace hadů, která zvládá herecké výkony
21stoleti.cz
Zvláštní populace hadů, která zvládá herecké výkony
Pokud se had stane obětí útoku, obvykle volí dvě strategie; buď reaguje protiútokem nebo útěkem. A pak jsou tu ještě užovky z ostrova Golem Grad v Severní Makedonii. Ti v případě ohrožení předvedou he
VETERÁNI NA ZÁMKU
epochanacestach.cz
VETERÁNI NA ZÁMKU
Zámek Nelahozeves připravil další setkání fanoušků historických vozidel. Automobily, motorky, bicykly, vojenská a hasičská technika a jiné stroje do r. v. 1990. Plánovaný program akce: 🛞 08:00 – 10:00 příjezd a registrace účastníků 🛞 10:30 – 10:45 přivítání účastníků a návštěvníků panem Lobkowiczem 🛞 10:00 – 15:00 prohlídky zámku zdarma pro
Mühle Glashütte se prezentuje novou linií hodinek Sportivo
iluxus.cz
Mühle Glashütte se prezentuje novou linií hodinek Sportivo
Jak hodinářský web Chronoblog uvedl, tak je veřejně známo, že Thilo Mühle, generální ředitel saské společnosti Mühle Glashütte, a jeho syn Dustin jsou zapálení sportovci. Thilo je nadšeným cyklistou a
Obraz plačící chlapec: Proč nikdy neshoří?
epochalnisvet.cz
Obraz plačící chlapec: Proč nikdy neshoří?
Jako nejprokletější obraz na světě bývá označován Plačící chlapec. Údajně je na něm dítě, jehož rodiče zemřeli při požáru a ono pak proklelo každé místo, kde se nacházelo. Jakékoliv jeho zpodobnění má nosit smůlu a domy, v nichž se obraz objeví údajně často shoří na popel. Podle zpráv hasičů ale samotný obraz neshoří nikdy. Má
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
Christian Slater: Od divokých skandálů k střízlivosti
epochaplus.cz
Christian Slater: Od divokých skandálů k střízlivosti
Christian Slater, americký herec známý svými rolemi ve filmech jako „Robin Hood: Král zbojníků“ nebo „Jméno růže“, byl kdysi synonymem pro bouřlivé večírky, drogy a skandály. V 90. letech 20. století se jeho kariéra stala stejně známou pro skandály jako pro filmové úspěchy. Sexuální obtěžování, konflikty s policií, a dokonce i útoky na přítelkyni byly
De Gaulleova neteř byla pro Němce cenné rukojmí
historyplus.cz
De Gaulleova neteř byla pro Němce cenné rukojmí
Už je to tady. Vyvolávají jména vězňů do transportu do lágru. Když zazní jméno Geneviève de Gaulleová, začnou ostatní internovaní tleskat. Aspoň malé pohlazení na duši pro mladou ženu před cestou do Ravensbrücku.   Ví, že ten aplaus nepatří jen jí, ale hlavně jejímu milovanému strýci. Jistě by na ni byl hrdý, nejen za činnost