Robert byl můj kamarád od školy. Nikdy by mě nenapadlo, že mě s naší spolužačkou tak ošklivě zneužije. Dodnes to nemohu pochopit.
Se spolužáky ze základní školy jsem nebyla moc v kontaktu. Jen s Robertem. Šli jsme spolu i na střední a na vysokou. Prožívali jsme spolu naše lásky, manželství, narození dětí.
Nebyli jsme sice nejlepší kamarádi, nevídali jsme se každý den, týden, třeba i měsíc, ale nějak jsme k sobě měli blízko. Nebyl mezi námi milenecký vztah, i když jsme spolu leckdy flirtovali.
Možná jsme to měli schválně trochu rozehrané a nechtěli jsme překročit nějakou mez, aby se nepokazilo naše přátelství.
Oba jsme byli skoro volní
Bylo mi 42 let, když jsem se rozvedla se svým mužem. Právě Robert mi byl oporou, protože jsem tehdy neměla náladu na moudra kamarádek. I když to myslely dobře, projektovaly si do mého zkrachovalého manželství své vztahy a já věděla, že to je něco jiného.
Robert mě vždy vyslechl, poradil svým mužským rozumem a mně bylo dobře. Možná jsem s ním byla ráda i proto, abych se ujistila, že se dá s muži ještě vyjít. Možná se mi líbila ta přítomnost mužské energie.
Během našich hovorů se Robert sám zmínil, že to doma nemá úplně ideální. A zase bylo mezi námi takové to roztomilé, nevinné flirtování.
Najednou se objevila Gábina
Jednoho dne se mi Robert zase ozval, že bychom mohli zajít na skleničku. A dodal, že se mu ozvala Gábina, také spolužačka ze školy, že by mohla jít s námi.
Nebyla jsem proti, povyražení mi nevadilo a s Gábinou jsem si rozuměla, i když jsme nebyly nejlepší kamarádky. Večer se vydařil, a tak jsme se domluvili, že budeme chodit častěji. Vždy to byly tak dvě hodinky, nic náročného. Já jsem se zabavila a neřešila jsem, že se vlastně s Robertem už nevídáme sami.
Víš něco o jeho milence?
Protože jsme s Robertem prožívali i soukromé chvíle, bylo logické, že se naše rodiny znaly. Já jsem tedy znala Robertovu ženu Moniku, ona zase mě. Jednoho dne, když jsem odcházela z práce, šla zrovna kolem.
Tedy alespoň tak vypadalo, dnes mám ale pocit, že tam náhodou nebyla. Velice brzy šla totiž k věci. Po pár zdvořilostních frázích začala skoro s výslechem. Jak často se vídám s Robertem a jestli se mi nezdá divný.
Řekla jsem, že mi nepřipadá divný, a kdyby měl milenku, tak bude trávit čas s ní a ne se dvěma spolužačkami.
Byla jsem jen zástěrka
Monika se zarazila, když jsem zmínila někoho třetího. Jelikož mně ale bylo něco zatajeno, nepřišlo mi divné zmínit Gábinu. Robert ani Gábina se dlouho neozvali. Když uběhl nějaký čas, přišlo mi logické zavolat Robertovi. Řekl mi, že se s ním manželka rozešla.
Že to dál nešlo. A že hodně cestuje, ale až se vrátí, zase se sejdeme. Třeba i jen my dva. Jako za starých časů. Pár týdnů nato jsem však potkala Moniku. Rozešla se s Robertem, protože kdysi u něj našla zprávy určené nějaké Gábině.
Po našem setkání jí vše do sebe zapadlo. A mně taky. Gábině a Robertovi jsem posloužila jako zástěrka. Prostě jsme si občas vyšli ven, a kdyby se někdo něco dozvěděl, oni dva by řekli, že šlo o sraz spolužáků. Jenže Robert s Gábinou pak chodil do hotelu.
Nejvíc mě mrzelo, že mě Robert takhle využil. Po těch letech, co jsme byli přátelé. S Gábinou se sice rozešel, ale naše přátelství už nebylo takové jako kdysi. Bohužel.
Dana K. (64), Ostrava