Sršela jsem vtipy a kanadskými žertíky odjakživa. Tohle jsem ale vážně přehnala. Málem jsem si zničila vztah.
Jako mladá jsem byla vtipálek třídy, hrozně ráda jsem dělala různé kanadské žertíky a moje okolí mě tak bralo. S rezervou. Myslím, že jsem to podědila po dědečkovi, který byl rozený komik. Ze všech svátků v roce jsem se nejvíce těšila samozřejmě na apríl.
Dokázala jsem se na něj připravovat měsíc předem, abych se dostala na kobylku i těm, kdo mě už znali. Největší radost jsem měla, když jsem se ocitla v novém kolektivu.
Dodnes v práci vzpomínají, jak jsem zavolala celá zděšená kolegyním včetně šéfové, ať okamžitě přijdou do kanceláře, že je tam kriminálka. Na to, jaká byla šéfová saň, jsem výpověď za svůj vtip kupodivu nedostala. Řekla mi jen, že jsem cvok!
Kamarádka Věra
Když jsem začala chodit s Tomášem, snažila jsem se být jiná. Nechtěla jsem ho ztratit. Hrála jsem svou roli jemné květinky dobře, i když mi kamarádky i rodina prorokovali, že to dlouho nevydržím a zase mě posednou mé běsy.
Každý večer jsem si přísahala, že se to nestane. Ani na apríla ne, natož jindy. Jenže starého psa novým kouskům nenaučíte, jak se říká. Čím déle jsem se snažila, tím byla chuť větší. Až mi jednou nahrály okolnosti.
Kamarádka Věra byla mistr v citovém vydírání svých partnerů. Pravidelně páchala demonstrativně sebevraždu, aby se ve vztahu nenudili a nekoukali po jiných.
Hloupý nápad
Ta zajímavá teorie mě zaujala. Pořídila jsem si umělou krev, naložila se do horké vany, popatlala se tou krví a čekala, až zarachotí klíče. Když jsem slyšela, jak se blíží kroky ke koupelně, obrátila jsem oči v sloup.
Tomáš neměl pro můj hloupý vtip pochopení. Když se vzpamatoval ze šoku a odvolal záchranku, balil si kufry. Proklínala jsem tu svou blbou náturu dělat si z lidí legraci a denně mu volala do práce. Nakonec mě vzal na milost a vrátil se. Mě to ale dokonale vytrestalo.
Helena (62), Ostrava
