Domů     Nedokážu zůstat sama
Nedokážu zůstat sama
4 minuty čtení

Některé ženy, když nemají po boku partnera, propadají dokonce smutku, skepsi a cítí se ztracené. A to je bohužel i můj případ.

Obava ze samoty mi ničila celý život. Abych nebyla sama, sbalila jsem vždy prvního, kdo o to stál. Podle toho také mé vztahy vypadaly! Až do čtyřiceti let jsem měla jen hromadu krátkodobých vztahů.

Nakonec jsem ke svému štěstí potkala Honzu, který byl o pět let mladší. K naší radosti se nám brzy podařilo jedno děťátko a hned rok nato dokonce dvojčátka. Byla jsem štěstím bez sebe. Konečně i mě potkalo to, v co jsem už ani nedoufala. Skutečná rodina. Loni na podzim mi ale můj milovaný manžel náhle zemřel.

Vše řešil on

Jeho odchod byl nečekaný, protože nebyl nikdy ani nemocný. Prostě se ráno neprobudil. Přestalo mu bít srdce. Jeho odchod mě naprosto rozsekal, vždyť byl tak mladý, nebylo mu ani padesát let. Nikdy by mě nenapadlo, že zrovna on odejde dřív než já.

Vždyť já jsem byla ta starší! Zůstala jsem se třemi dětmi sama, naprosto ztracená. Honza všechno zařizoval, věděl, jaké máme pojistky, dokdy a co je třeba zaplatit.

Samota mě děsila

Takže nejenže jsem bojovala se smutkem a pocitem, že se nemůžu zhroutit před dětmi, ale ještě jsem do toho musela zařizovat takovou spoustu praktických, ale pro mě naprosto neznámých věcí.

Co ale bylo nejhorší, když ten největší smutek a paralýza opadly, byl fakt, že večer, když děti usnuly, na mě čekal tichý byt. Nebylo s kým probrat to, co se mi za den přihodilo, s čím si nevím rady. Nikdo mě neutěšoval, nebyl mi oporou.

To ticho v domě bylo tak příšerné. Navíc já nikdy od svých patnácti let nebyla ani nežila sama. Když mi jeden vztah skončil, vždy mi brzy přišel do života další muž.

Začala jsem hledat

Nikdo nechápal, že jsem si dva měsíce po Honzově odchodu vyvěsila inzerát na internetovou seznamku. Překvapilo mě, kolik lidí mě soudilo. „To snad nemyslíš vážně! To je od tebe neuctivé k Honzově památce,“ řekla mi dokonce má nejlepší kamarádka.

Jako kdyby snad existovalo nějaké pravidlo, jakým způsobem a jak dlouho je nutné smutnit, zavřít se doma před světem, a hlavně před muži. Proč se o tohle tolik lidí otírá a myslí si, že přesně vědí, jak by oplakávání mělo vypadat?

Já mám jasno v tom, že jsem Honzu milovala, byl mojí životní láskou, ale na druhou stranu jsem se chtěla rychle postavit na nohy a pokusit se být co nejdříve zase šťastná. Kvůli sobě samozřejmě, natolik se mám ráda. Ale také kvůli dětem.

Už sice nebyly malé, ale přece jen ztráta otce je také poznamenala. Nedávaly to na sobě moc znát, ale věděla jsem, že jim otec chybí. Stejně jako mně chybí manžel. Nechtěla jsem, aby ke ztrátě otce musely ještě utěšovat zhroucenou matku!

A z této situace jsem viděla jediné východisko. Prostě mi nedávalo smysl utápět se v beznaději, myslet na to, co bylo, protože takové už to prostě nikdy nebude, tak proč se tolik bičovat.

Přinášelo mi to radost

Potřebovala jsem i rozptýlení z rutiny, která mě obklopila. Byla jsem v kolečku domácnost – děti – práce – domácnost. Potřebovala jsem vybočit, mít drobné záchytné body. A těmi se stalo právě randění.

Na schůzky jsem chodila zpočátku hlavně s cílem popovídat si s mužem, být v jeho blízkosti, dát si společně sklenku vína. Nic víc v tom zpočátku ani nebylo.

Dlouhodobý vztah jsem nechtěla budovat, ale na druhou stranu jsem chtěla mít něco víc než jen dobrého kamaráda. Časem jsem už chtěla prostě víc než si jen povídat. I proto, že mám ráda sex.

S několika zajímavými muži jsem se sešla, byla s nimi na výletech, někteří mi pomohli s opravami v domácnosti. Aspoň něco, říkala jsem si spokojeně. Byla to vždycky přátelská výpomoc.

Zamilovala jsem se

V lednu jsem ale poznala rozvedeného Tomáše, po třech schůzkách jsem věděla, že to bude ono… Randíme spolu druhý měsíc a už uvažujeme, že se v létě sestěhujeme.

Jasně, není to jen pohádkové, oba si řešíme minulost a taky zase a pořád bojujeme s nepřejícným blízkým okolím. To je přesvědčené, že bychom se měli z předchozích vztahů pořádně oklepat, získat odstup, zaopatřit děti a pak se teprve poohlížet po nové lásce.

Naštěstí se s Tomášem shodneme, že život je krátký a nemůžeme promarnit čas jen kvůli tomu, že to někdo má jinak.

Iva M. (53), České Budějovice

Předchozí článek
Další článek
Související články
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
3 minuty čtení
Na Věru jsem nikdy nedala dopustit. Znaly jsme se od střední školy a považovala jsem ji za tu nejvěrnější kamarádku. Kdybych jen věděla... Když mi zemřel manžel, byla to právě ona, kdo ke mně první týdny skoro denně chodil. Nosila mi sladkosti na nervy, tahala mě na procházky a poslouchala moje nekonečné vzpomínání. Kdybych jen věděla, co dělá Věra za mými zády... Cizí žena mi radila Všec
3 minuty čtení
Manžel mi byl nevěrný snad na kaž­dém kroku. Nikdy jsem v sobě nenašla sílu od něho odejít. Až dnes si užívám své sladké pomsty. Hned po maturitě jsem se vdala, protože jsem otěhotněla. Můj Venca byl na vojně, tak se ženil ve vojenském. Jenže už na svatbě to začalo. Když se nahlas četla blahopřání, jedno bylo velmi jízlivé. Jak jsem se záhy dozvěděla, poslala ho Vencova milenka, kterou si našel
3 minuty čtení
Nikdy jsme neměli doma zvířátko. Až v důchodu si manžel našel na procházce netradičního domácího mazlíčka. Nejprve jsem se toho zvířátka bála, člověk si ale zvykne. Když se naše dvě děti osamostatnily, zůstali jsme s manželem doma v našem bytě na sídlišti sami. Neměli jsme nikdy žádné zvíře, ani mě, ani manžela to nelákalo. Nemohu tudíž pochopit, co se to v mém muži probudilo, když si jednoho d
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Sloužil vyšebrodský klášter gestapu jako skrýš?
historyplus.cz
Sloužil vyšebrodský klášter gestapu jako skrýš?
Některé nakoupí, většinu však nakrade. Hitler za druhé světové války shromáždí nespočet uměleckých pokladů. Plánuje, že je vystaví v rakouském Linci, z něhož chce udělat hlavní umělecké město Evropy. Než se tak stane, mnoho vzácných děl uschová v jižních Čechách.   Rožmberský vládce Vok I. (†1262) roku 1259 zakládá ve Vyšším Brodě klášter, do kterého pozve cisterciáky z rakouského
Marta Dancingerová a Ladislav Hampl svou vzájemnou lásku neskrývají
nasehvezdy.cz
Marta Dancingerová a Ladislav Hampl svou vzájemnou lásku neskrývají
Hvězda Kriminálky Anděl Marta Dancingerová (34) už svou novou lásku rozhodně neskrývá. Herečka, kterou si diváci oblíbili mimo jiné i ve Zlaté labuti a taneční soutěži StarDance, tvoří už několik m
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Rostliny jako strážci domova
nejsemsama.cz
Rostliny jako strážci domova
Nejsou jen krásnou zelenou dekorací. Jsou to vlastně malé magické bytosti s jemnými vibracemi, které dokážou přitahovat radost a klid. Pěstování květin není jen o pouhém zalévání a utírání prachu z listů. Je to tichý, neobyčejně hluboký rituál propojení s přírodou přímo uprostřed vašeho obývacího pokoje. Rostliny nasávají těžkou energii, čistí vzduch od škodlivin, ale především vyzařují harmonii, která