Kamarád vymyslel zábavu, která nás uchvátila. Uspořádal pro nás a další kamarády pionýrský tábor. Vrátili jsme se do dětských let a omládli.
Nikdy jsme se nijak nenudili, ale že bychom zažívali nějakou zvláštní zábavu, se říct také nedá. Dny se podobaly jako vejce vejci.
Každý den byl stejný
Jednou jsme si takhle s manželem postěžovali unisomo našemu společnému dlouholetému kamarádovi. Byla s ním legrace, ale v poslední době si i on začal stěžovat na nejrůznější bolístky. Prostě se z nudy moc pozoroval! „Pepo, nemáš nějaký nápad, co pořád dělat?
Celý den se jen tak poflakujeme od ničeho k ničemu, procházky jsou také pořád stejné a nějaký výlet. Kdo by se pořád koukal na to staré harampádí, co uchovávají na hradech a zámcích? A taky to vstupné,“ hořekovali jsme a Pepa jen kýval hlavou. Jako že něco určitě vymyslí.
Nečekané pozvání
Přišel asi za dva dny a v ruce držel obálku. „Nesu vám pozvánku na zaručeně nejhezčí týden, jaký jste kdy zažili,“ oznámil nám a spokojeně zasedl ke kuchyňskému stolu.
Věděl, že dostane nejen svoji oblíbenou kávu se šlehačkou, kterou jsem kupovala jen kvůli němu, ale i něco sladkého na zub.
Zábava zaručena
Manžel se mezitím hned vrhl na tu obálku. Byl v ní leták. Takový ten, jakým lákají nejrůznější dětské organizace na letní tábor. Udiveně se na kamaráda podíval. „No a co my s tím? Vnoučata jsou už odrostlá, ta na žádný tábor už nepojedou,“ krčil rameny.
Ale od kamaráda se mu dostalo náležitého vysvětlení: „To je tábor pro nás seniory a kámoše. Uděláme si tábor snů. Takový ten pionýrský, na jaký jsme jezdili na základce!“ Takovému nesmyslu jsem nemohla uvěřit a zvědavě jsem mu nakoukla přes rameno na ten leták.
Tábor se vším všudy
A opravdu na něm stálo napsané: „Tábor pro seniory. Pečení buřtů, táborová hra, výlety, koupání, vaření v kotlíku a soutěž o nejlepší ovocné knedlíky!
Zábava zaručena, spaní v chatkách.“ Přečetla jsem text několikrát po sobě, a čím déle jsem četla, tím víc se mi ten bláznivý nápad líbil. Co se může stát? Přinejhorším se prostě vrátíme domů. Chatky už byly zajištěny. Jelo nás nakonec rovných dvanáct.
Zpívali jsme u ohníčku jako zamlada
S několika novými pionýry jsme se neznali, ale byli to známí našich známých. Nanosili dříví na táborák a taky našli hned za chatkami pár hub. Na noční obloze se ukázaly první hvězdy a my zpívali u ohníčku jako zamlada.
Vyřezali jsme si totem a můj manžel nakonec zvítězil se svými borůvkovými knedlíky. On, který si doma neuvařil ani čaj! Ráno za námi přišel kamarád David a tvářil se tak nějak divně, rozpačitě.
I láska se zrodila
„Musím se vás dvou na něco zeptat. „Kamarádíte se s Olinkou, tou novou, co jsme ji neznali?“ Rozhlížel se, aby ho nikdo neslyšel. Přikývli jsme. Byla to milá ženská, hezká a příjemná, ale nic bližšího jsme o ní nevěděli.
Moc toho nenamluvila, a když, tak jen takové neurčité věci. „No, já se do ní asi tak trochu zakoukal. Vlastně hodně. Ještě nikdy v životě se mi to nestalo. No, když tak jen hodně kdysi. Jenže jsem myslel, že je sama, a teď si pro ni přijel nějaký chlap.
Navíc hezký chlap! Docela se k ní má. Co mám dělat?“ ptal se nešťastně a mně bylo Davida líto. Tohle si nezasloužil. Přála bych mu nějakou hodnou paní, už kolikrát jsem ho chtěla s nějakou seznámit, ale nikdy jsem si netroufla, aby se neurazil. Byl to takový ten celoživotní starý mládenec.
Těšíme se na svatbu
„No, tak se jí zeptej, tím už stejně nemůžeš nic zkazit,“ navrhl manžel a já souhlasila. On měl vždycky nějaký dobrý nápad. David si jen povzdychl a se sklopenou hlavou odešel. Manžel mi hned po jeho odchodu zašeptal: „Ten se jí nezeptá.
Udělám to za něho.“ A jak slíbil, tak udělal. Ona paní na něho chvíli překvapeně koukala a potom se rozesmála. Ten neznámý muž, který pro ni přijel, byl její bratr. Bydleli kvůli úspoře nájmu společně a oba byli bez partnerů.
Vše se vyjasnilo, a než jsme se stačili rozloučit, kamarád David na nás mrkl: „Tak zase příští rok. Možná by mohla být i táborová veselka!“
Martina R. (67), Rakovník