S mým milencem Alešem mám dohodu, že naše vlastní soukromí je posvátné. To znamená, že spolu neřešíme nic kromě intimních chvilek.

Aleše jsem poznala asi před pěti lety. Okamžitě mi padl do oka a trochu mě zamrzelo, že jsem už byla vdaná. A on se v té době zrovna podruhé ženil. Nakonec se to stejně vyvrbilo tak, že se z nás stali milenci.

Nechtěla jsem víc

Prostě chemie mezi námi byla neodolatelná. Mé manželství v té době už zacházelo na úbytě a mluvili jsme zcela otevřeně o rozvodu. Neměla jsem tedy žádné výčitky začít si milostný románek. Když jsme se spolu vyspali poprvé, nechtěli jsme se do sebe odtrhnout.

Ještě nikdy jsem v posteli nezažila něco takového. Aleš je pozorný, vynalézavý a jeho vůně ve mně vzbuzuje šílené vzrušení. Pochopila jsem, že ho taky přitahuji. Ale protože jsme ani jeden nebyli svobodní, dohodli jsme se pouze na sexuálních setkáních.

V té době mi to vyhovovalo. Po třiceti letech špatného manželství jsem se těšila, že konečně budu mít čas jen sama pro sebe a k tomu Aleše na fyzickou stránku života. „Kdybychom spolu žili, asi by se ta vášeň časem vytratila,“ říkala jsem si.

Tak se to ostatně stane snad v každém vztahu. To, že už je Aleš ženatý, jsem poznala jen podle toho, že začal nosit snubní prsten. Nic ze svého osobního života mi neprozradil. A já si také střežila své soukromí a na nic se neptala.

Jenže postupem času ve mně začal hlodat červíček a byl plný otázek. Jaká asi je jeho manželka? Jak vypadá? Vaří mu? Pečuje o něj? Nevím, kde se to vzalo, ale když jsem se nemohla zbavit těchto otázek, došlo mi, že takhle asi vypadá žárlivost.

Nedokázala jsem se ovládat

Pak už jsem nemohla myslet na nic jiného než na ženu, kterou má můj milenec natolik rád, že s ní sdílí svůj život. Žárlivost se mísila s mojí touhou po vášni a měla jsem z toho v hlavě pěkný chaos. I on vycítil, že se se mnou něco děje.

Vymluvila jsem se na nějaké pracovní problémy. A on se na nic neptal. Po jednom setkání jsem Aleše sledovala. Místo toho, abych si užila atmosféry klidu a pohody po jeho odchodu, rychle jsem za ním vyrazila a sledovala svého milence. Vůbec se neohlížel.

A byla jsem ráda, protože jsem si určitě počínala nemotorně. Šel parkem, pak zamířil do čtvrti plné rodinných domků. Tajil se mi dech a myslela jsem jenom na to, kam má namířeno.

Pak se mi najednou v hlavě objevila myšlenka, která začala rezonovat pořád hlasitěji. Co to vlastně dělám? Zastavila jsem se. Tohle přece nejsem já! A rozběhla jsem se pryč. Cestou domů jsem se stavila na panáka a chvíli na sebe koukala v zrcadle za barem.

Vzpamatuj se, holka… V myšlenkách jsem se vrátila o pět let zpátky. K tomu momentu, kdy jsme se s Alešem domluvili, že nám sex nenaruší soukromí. Přesně tak by to mělo být a já bych neměla takhle vyvádět.

Další vztah nechci

Zvláštní je, že se necítím provinile kvůli tomu, že se scházím s mužem jiné ženy, ale kvůli tomu, že jsem ho sledovala. Musela jsem se smát, když jsem si vzpomněla na své plížení parkem. Nakonec jsem si uvědomila, že musím najít rovnováhu.

Zřejmě se mnou zacloumal rozvod, i když byl vysvobozením. Přece jen je zvláštní trávit najednou večery o samotě! Ale to jsem přece chtěla. Můj milenec mi poskytuje vášeň a vzrušení, ale to neznamená, že bych po jeho boku chtěla kráčet životem.

Tak proč to všechno kazit? Dala jsem si ještě jednoho panáka a pomalu vyrazila domů.

Naďa D. (58), Olomouc