Byla jsem mladá a zamilovaná. Když si můj vyvolený Ondra vyhlédl jinou, musela jsem jim tu noc ve stanu pokazit.

Ondra byl moc hezký kluk. Všechny holky u nás ve vsi po něm pokukovaly. Včetně mě, a on to věděl a hrál si s námi jako kočka s myšmi. Tehdy byly prázdniny a k nám do vsi přijela nějaká rodinka z Prahy a spolu s ní krasavice Vendula. Ondra s ní začal chodit.

Vendula byla zřejmě lehčích mravů, když se měla vracet do Prahy, domluvila se s Ondrou, že spolu stráví noc. On postaví u lesa stan a ona tam, až její rodiče usnou, přijde. Ondra se vytahoval před kamarády, a tak se zpráva donesla i ke mně. Přemýšlela jsem, jak jim to překazit.

Kolem stanu

Jen co se setmělo, vylezla jsem oknem z domu a šla číhat, až Vendula půjde. Nečekala jsem ani pět minut, když se ke mně kdosi přikradl a bafl mi do ucha. Byly to Barča s Tončou. I ony měly na Ondru políčeno a rozhodly se, že jim tu noc zkazí.

Společně jsme spřádaly plány a při tom hlídkovaly, jestli už ta holka z města nejde. Konečně se objevila. Běžela podél zdi až na okraj vesnice a pak od posledního domu ke stanu, kde čekal Ondra.

Jakmile v něm zmizela, vyrazily jsme my tři tiše jako lasičky. Kolem stanu jsme začaly chrčet, chroch­tat a hlavně dupat. Divoká prasata nebyla v okolí žádná vzácnost. Z rozzuřené bachyně mívali respekt i myslivci.

Volání o pomoc

Ze stanu se ozývalo zoufalé kvílení dámičky z města, měla strach. Ondra jí třesoucím hlasem odpověděl, že to jsou určitě divočáci. To nám dodalo odvahy a ve svém výstupu jsme nadšeně pokračovaly. Vendula chtěla k mamince a vzápětí začala hlasitě volat o pomoc. Pochopily jsme, že musíme zmizet.

Za rodiči

Schovaly jsme se u blízkého stohu a sledovaly, jak z nejbližšího domku vyběhl soused se psem. Ze stanu vyrazila Vendula a upalovala za rodiči. Ondra slízl pár facek a loudal se k domovu taky.

Druhý den Pražáci odjeli i s Vendulou a už se v naší vsi nikdy neobjevili. A Ondra? Žádnou z nás si nevybral, nakonec se z naší obce po vojně odstěhoval.

Libuše (61), Českolipsko