Kamarádka a její muž se chystali do kulturního centra na přednášku o pěstování hmyzu a jeho konzumaci. Přemluvili mě, abych šla s nimi. Vyplatilo se mi to.

Ke všemu hmyzovitému co leze, mám odpor, tedy kromě berušek, včel a motýlů.

Když jsem viděla všelijaké bedýnky, ve kterých lezli červi, jak malí, tak pořádně velcí a tuční, cvrčci a kobylky, včetně švábů, oklepávala jsem se odporem, ještě předtím, než přišla ochutnávka.

Přestože chlapík, který celým večerem o chovu hmyzu provázel, o tomto tématu vyprávěl opravdu poutavě. Po první části přednášky se pustil do přípravy těchto lezoucích a skákajících tvorečků. Musím dodat, že ukončení jejich života bylo velmi rychlé, netrápili se.

Chyběla odvaha

Pak nám rozdal tácky a vidličky a každému naložil několik kousků. Protože u stolečku, u kterého stála kamarádka s mužem, bylo plno, šla jsem se svým táckem k volnému. Rozpačitě jsem se dívala na hromádku moučných červíků a neměla odvahu je strčit do pusy.

Najednou se ozvalo: „Můžu k vám?“ Zvedla jsem hlavu a uviděla vysokého, sympatického muže. Položil svůj tácek vedle mého a také se na něj chvíli díval. „Koukám, že vám taky chybí odvaha, ani já na tohle nemám chuť,“ řekl.

Rozpovídal se, že ho vytáhl soused, který byl na přednášku o hmyzu zvědavý. „Prý sedím doma jak starý jezevec, tak mě musí vytáhnout mezi lidi,“ dodal. Strčila jsem si do pusy jednoho červíka, měl oříškovou chuť.

Ale ten pocit! Jako by červík byl živý! Za chvíli začala druhá část přednášky, s mým spolustolovníkem jsme si ji šli poslechnout, ale kávu s moučníkem se zapečenými velkými mravenci, která se podávala na konec, jsme odmítli.

Zamilovaná

Na kávičku s dortíkem jsme spolu s Eduardem zašli do blízké kavárničky. Hezky jsem si s ním popovídala. Eda byl také už několik let rozvedený a děti mu, stejně jako mně, už odrostly. Jak jsme zjistili, měli jsme spoustu společných zájmů.

Eda bydlel ve stejném městě, jen tři stanice autobusem ode mně. „Já jsem se snad zamilovala a na první pohled!“ říkala jsem si v duchu, když mě doprovodil před náš dům. „Tak pozítří,“ loučil se se mnou. Připadalo mi, jako když mi je znovu sedmnáct a prožívám svou první lásku.

Už jsem několik let byla sama a ani jsem nedoufala ve změnu. Nakonec jsem byla ráda, že mě kamarádka přemluvila na tu nevšední akci jít, poznala jsem tam totiž toho báječného muže, se kterým jsme se za dva roky vzali.

Na ochutnávky hmyzu už nechodíme, raději čas od času vyrazíme do vyhlášené hospůdky na šťavnatý steak. A hmyz obdivujeme raději v přírodě, kam často jdeme na vycházku nebo jedeme na kolech.

Eva (60), Karlovarský kraj