Lidi doopravdy poznáte až v kritických situacích. Už nikdy nikoho nebudu soudit jen podle prvního dojmu.

Konečně řemeslníci vynášejí tu šílenou vanu. Nemůžu se na ni ani podívat. Už mnohokrát jsem ji chtěla vyměnit za sprchový kout. Tak teď k tomu konečně dojde. Ale za jakou cenu! Málem jsem umřela. Nebýt toho podivína souseda.

Dobré vztahy jsou důležité

Když se moji dlouholetí sousedé rozhodli opustit svůj byt a přestěhovat se na důchod na venkov, nadšená jsem zrovna moc nebyla. Měli jsme spolu velice dobré vztahy. A ty jsou vždy velice důležité. Kdo přijde místo nich? Budou příliš hluční, nepřátelští?

Dosud jsem mohla u sousedů kdykoli zazvonit. Půjčit si třeba vejce nebo mléko, když došlo a bylo už zavřeno. Nebo si jen tak popovídat u kafíčka.

To jsem to tedy chytla

A moje obavy se naplnily. Do vedlejšího bytu se nastěhoval podivín. Chlapík středního věku, podmračený, nehovorný kakabus. Prý prodělal těžký rozvod a zřejmě zanevřel na celý svět. Když jsme se poprvé potkali, chtěla jsem ho u nás v domě přivítat.

Nedal mi ale vůbec žádnou příležitost. Setřel mě nepřátelským pohledem a ani nepozdravil. Tak to trvalo až dosud, skoro celý rok.

Místo relaxu horor

Po náročném dni jsem se těšila na teplou koupel. Když jsem se naklonila nad vanu, zamotala se mi hlava. Během pár vteřin jsem se probrala zaklíněná ve vaně. Nemohla jsem se pohnout ani zastavit vodu, která mi pomalu stoupala k bradě.

Začala jsem volat, křičet a kartáčem na záda bouchat do stěny. Topila jsem se, byla to hrůza. Probrala jsem se až na posteli, zabalená do deky.

Je z něj milý společník

Vedle mne seděl soused. Když uslyšel křik , rány a tekoucí vodu, vyrazil dveře do mého bytu. Zachránil mě na poslední chvíli. Musel mě i oživovat. Najednou jsem všechno viděla jinak. David, můj soused, vlastně není zase takový podivín.

Je s ním dokonce docela velká zábava. A já jsem za to, že se k nám nastěhoval, moc ráda. A to nejen kvůli tomu, že mi zachránil život.

Zdena R. (61), Karlovy Vary