Domů     Žít se mi už nechce, ale musím
Žít se mi už nechce, ale musím

Náš poklidný život zničila tragická událost. Stačila k tomu jedna jediná vteřina. Osud tomu chtěl, že jsme byli ve špatný okamžik na špatném místě.

Ošetřovatelka třese mým ramenem. „Budete jíst? Ani jste se toho nedotkla, už je to studené. Odnesu to. Ano?“ Skoro ji nevnímám. Sedím na své židli u postele a snažím se nemyslet. Snažím se nebýt.

Kdyby snacha byla přišla domů tak, jak říkala, už bych to měla všechno za sebou.

Už bych měla konečně pokoj. Pokoj od té strašlivé, nikdy nekončící boleti. Od těch dotírajících myšlenek. Od všeho a od všech. Jenže Klára přišla dřív. Měla jsem to promyšlené. Vzala jsem si pár prášků na uklidnění a pak si lehla do vany plné teplé vody.

Bylo to příjemné. Když jsem vzala nůž do ruky a řízla, vůbec to nebolelo.

Byl to přece moc dobrý plán

Začalo se mi chtít spát a já si už představovala, jak se setkám se synem. Tedy možná. To jsem nevěděla jistě, jestli po smrti ještě něco existuje. Ale najednou jsem uslyšela hrozný křik. Někdo mě tahal z vody, ovazoval ruce. Pak jsem omdlela. Rozhostila se naprostá tma a ticho.

Tvrdé probuzení

Probrala jsem se až v nemocnici. U postele stála vyděšená snacha. „Mami, cos to udělala? My tě přece potřebujeme. Co děti? Co by s námi bylo?“ Byla ubrečená a myslela to upřímně.

Vždy jsme se měly celkem rády, i v době, kdy tu ještě byl Patrik, můj syn a její manžel. Teď jsme si však byly ještě mnohem bližší. Teď, po té tragédii.

Uvědomila jsem si konečně, co jsem udělala. Chtěla jsem odejít ze světa a je tu nechat. Připravit vnoučata ještě o babičku, když už přišla o tátu. Jenže já bez syna dál žít nechci. Syn byl moje štěstíčko od samého narození.

Plánovali jsme tehdy s manželem velkou rodinu a náš prvorozený Patrik byl jen začátek.

Pak ale poprvé krutě do mého života zasáhl osud. Manžel byl profesionální řidič a tragicky zahynul při jedné hromadné nehodě na dálnici. Čekala jsem tehdy naše druhé dítě. Bohužel jsem o ně přišla. Neunesla jsem to psychicky. Ale musela jsem žít dál.

Dělal mi jen radost

Středobodem mého života se stal Patrik. A ten to dobře věděl. Snažil se mi dělat jen radost. Dobře se učil, se vším mi pomáhal. Toleroval i nového přítele, kterého jsem si po několik letech našla. Vystudoval a začal slušně vydělávat. To už jsem zase byla sama.

Nějak mi ti chlapi nebyli souzeni. Patrik si našel Kláru, prima děvče, a brzy se vzali. Patrik se rozhodl a Klára s tím souhlasila, že si mě vezmou k sobě. Nakonec čekali miminko a babička se bude moc hodit.

Klára je lékařka a chtěla ve své práci pokud možno plynule pokračovat i s dětmi.

Byly to opravdu krásné roky

Díky svému synovi jsem tehdy zažívala moc krásný a šťastný život. Měli postupně tři děti, jak schůdky, a já odešla do předčasného důchodu a stala se babičkou na plný úvazek. Byla jsem spokojená.

Konečně jsem měla tu velkou rodinu, po které jsem kdysi s mým manželem tak toužila. Užívala jsem si to. Naše rodina byl pevně semknutý celek, který nemohlo nic ohrozit. Jenže bohužel nic netrvá věčně. I naše štěstí tak zákonitě jednoho dne skončilo. A to velmi nečekaně.

Šli jsme na procházku

Ten den se už brzy stmívalo. Byl prosinec, chvíli před Vánocemi. Náš malý pejsek Haryk potřeboval vyvenčit. Vzala jsem z věšáku vodítko. „Počkej, mami, půjdu s tebou,“ ozval se syn, který nedávno přišel z práce, a zvedl se z pohovky.

Byla jsem ráda. Jednak to byla dobrá příležitost trochu si popovídat. A pak, nerada jsem chodila ve tmě po ulicích sama. Bydlíme na kraji města a mnoho lidí tu po ulicích nepobíhá. A Harik byl také nadšený, protože syna miloval.

Byl to strašný, zoufalý křik

Sníh nám křupal pod nohama, pouliční lampy matně osvětlovaly ulici před námi. Najednou jsme zaslechli zoufalý křik. Jakoby z vedlejší ulice. Přidali jsme do kroku. Ozval se znovu. Nebylo pochyb, šlo to z boční ulice.

Když jsme doběhli na roh, viděli jsme chumel těl. Někdo se tam pral a o něco přetahoval.

Nešlo ho vůbec zastavit

Najednou jedna postava padla na zem a druhá do ní neurvale kopala a přitom hrozně nadávala. Patrik na nic nečekal a rozběhl se k těm lidem. Snažil se ležící ženu bránit, jak jen mohl, a všechny rány začal schytávat za ni.

Bylo to něco strašného. Ten chlap byl násilník, který kolem sebe mlátil a kopal. Nic ho nemohlo zastavit. A já dostala šílený strach. „Patriku, uteč!“ křičela jsem zoufale. Ale marně.

Náhle se složil k zemi

Najednou se ten chlap rozpřáhl a praštil Patrika do hlavy takovou silou, že jsem se lekla, že mu ji snad urazil. Patrik se skácel k zemi. Chlap do něj ještě kopl. „Policie, policie!“ křičela jsem zoufale.

Konečně někdo v domě rozsvítil, otevřel okno a vyklonil se. „Co se děje?“ To se už ale chlap dal na útěk a já doběhla k synovi a ženě ležící na zemi.

Žena ležela na boku a naříkala. Patrik ztěžka dýchal. Vzala jsem ho do náručí. „Patričku, co je ti? „To bude dobrý, mami.“ To ještě stačil říct a zavřel oči. Seděla jsem tam na chodníku ve sněhu, Haryk vedle mě.

Vůbec jsem to nechápala

Za chvíli už tu byla policie i sanitka. Ženu naložili. A mě se snažili odtrhnout od Patrika. „Paní, prosím, vstaňte, pojďte. Je nám líto. Už se nedá nic dělat.“ Vůbec jsem to nechápala. Tvrdili mi, že je Patrik mrtvý. Jak to, jak by to bylo možné.

Mladý silný mužský. Nikomu nic neudělal, jen bránil ženu, kterou ten násilník málem přizabil.

Jenže můj syn mrtvý byl. A my tu s Klárou zůstaly samy. A co ty děti? Proč musí vyrůstat bez otce? Já jsem chtěla odejít. Ale i tu sebevraždu jsem zpackala, a teď jsem na psychiatrii. Bohužel tady mi stejně nepomohou. Už vím, že musím žít dál, i když se mi nechce.

Tereza B. (62), jižní Čechy

reklama
Související články
12.5.2024
Můžete se rozhádat, na řadu let ztratit. Pravé přátelství však vydrží. To naše s Danou však mělo velké šrámy. Bylo to ve školce. Pamatuji, jak jsem měla lakovky a ta copatá blondýnka mi je záviděla. Schválně mi šlapala na nohu zablácenou botou. Tehdy jsme se pohádaly. Ale pak jsme se potkaly i ve škole, a jelikož jsme se znaly, nějak jsme se skamarádily. Nerozlučné kámošky od školy V prvn
12.5.2024
Vdávala jsem se v 25 letech a už tehdy mi říkali, že si to mám rozmyslet. Můj nastávající byl prchlivý a podezíravý. Já si ale myslela, že nám to vydrží navěky. Když dnes vidím u své dcery, kolik mají dnešní holky dostupných informací, trochu závidím. Dnes a denně čtu příběhy o ženách, které trpěly pod drobnohledem žárlivce. Začíná to skoro vždy stejně, tak jako kdysi u mne, jenže já to nemo
4.5.2024
Stejně jako máma jsem byla posedlá vzhledem. U ní jsem to nenáviděla, a přitom jsem dusila svoji dceru. Moje matka měla štěstí, že se vdala za úspěšného muže. Můj otec vydělával dost peněz, takže ona mohla být doma a starat se o sebe. Zastávala názor, že žena musí být prostě krásná. Tento styl výchovy jsem převzala od ní i já, ačkoli jsem to nenáviděla. Jak se to stalo? Snadno. „Nepoveden
3.5.2024
Tereza je naše vymodlené dítě. Dlouho se nám nedařilo počít, ale nakonec se na nás usmálo štěstí. I když pak se od nás zase odvrátilo. S Vláďou jsme se seznámili, když nám bylo už 35 let. Oba jsme toužili po rodině, ale před tím jsme nenašli vhodné partnery. Osudový muž Vláďa Jakmile jsme narazili na sebe, oba jsme věděli, že to je přesně ono. Proto jsme ani neotáleli a dohodli jsme se, ž
2.5.2024
Po smrti nevlastního otce se stalo to nejhorší, co mě mohlo potkat. Dědictví zasáhlo do mého života nelítostně, ten domek jsem musela rychle opustit. Nevlastního otce jsem měla moc ráda. Maminka si ho vzala, když mi bylo pět let. Vycházela jsem s ním dokonce lépe než s mámou. Spolu pak měli syna Vojtu. Máma Vojtu rozmazlovala a stavěla nás proti sobě. Byla jsem ráda, když jsem vypadla po učňáku
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Podivuhodné chobotnice:  Hraví, zlomyslní, ale hlavně vysoce inteligentní bezobratlí
21stoleti.cz
Podivuhodné chobotnice: Hraví, zlomyslní, ale hlavně vysoce inteligentní bezobratlí
V životě chobotnice, velmi inteligentního živočicha, nevyhnutelně nastanou chvíle, kdy se nudí. V důsledku toho se zabaví hrou s různými předměty, které bohužel nejsou k snědku anebo jízdou na medúzác
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
Dýňové rizoto se sýrem
tisicereceptu.cz
Dýňové rizoto se sýrem
Dýňové rizoto si bude rozumět i s aromatičtějšími druhy sýrů. Zkuste s modrou plísní nebo kozí. Ingredience 1 hrnek kulatorznné rýže 200 g dýňového pyré 1 lžička kari 1 stroužek česneku 150
Zradily sv. Martina husy?
historyplus.cz
Zradily sv. Martina husy?
Muž v jednoduché mnišské kutně vleze do hospodářského stavení plného opeřenců. „Snad mne tady nenajdou,“ přemítá, když zdáli slyší procesí lidí, kteří po něm pátrají. Záhy zvuky přehluší kejhání ptáků, mezi nimiž se ukryl.   „Budeš vojákem,“ dozví se od svého otce Martin Tourský (asi 316–397). Sám válečník chce synovi zajistit dobrou budoucnost. Z chlapce,
Mrkvové karbanátky
nejsemsama.cz
Mrkvové karbanátky
Jsou originální alternativou masa. Pokud by vám ale přece jen chybělo, můžete karbanátky zvydatnit přidáním na kousky opečené slaniny. Ingredience na 4 porce: ● 500 g vařené mrkve ● 500 g brambor vařených ve slupce ● 1 lžíce nasekané petrželky ● 4 jarní cibulky ● 1 vejce ● sůl ● pepř ● 3 lžíce strouhanky ● ½ lžičky drceného kmínu ● strouhanka na obalování ● olej na smažení Postup: Brambory oloupejte
Nová kapitola Narciso Rodriguez
iluxus.cz
Nová kapitola Narciso Rodriguez
Narciso Rodriguez uvádí na trh novou kapitolu ikonické řady for him s vůní for him vetiver musc. Tato elementární a aromatická novinka představuje únik k smyslné harmonii přírody. Vůně for him veti
Náš Hektor věděl předem, kam udeří blesk
skutecnepribehy.cz
Náš Hektor věděl předem, kam udeří blesk
Mrak na obloze nevypadal nebezpečně. Najednou z něho ale vyšlehl blesk, který zasáhl strom. Kdybychom nedali na našeho psa, byl by s námi asi konec. Ačkoli náš pes byl vzrůstu malého, původu rozmanitého a dobrácké psí duše, byl to pravý hrdina! Byl moc chytrý a statečný, jak mohl mnohokrát za svůj osmnáctiletý život předvést. Nezalekl se ani toulavé kočky,
Tajemná moc menhirů: Zachraňuje jihočeské Stonehenge životy?
enigmaplus.cz
Tajemná moc menhirů: Zachraňuje jihočeské Stonehenge životy?
Přesný účel prastarých megalitických staveb není dodnes znám. Určité indicie ovšem naznačují, že jim lidé možná už v dávnověku připisovali léčivé účinky. Příznivý vliv na zdraví má údajně i moderní ka
Obětí stalinských čistek byla i křehká baletka
epochalnisvet.cz
Obětí stalinských čistek byla i křehká baletka
Venku je minus 43 stupňů, ale baletka slavného Kirovova souboru musí tančit. Porce jídla navíc, kterou dostane za představení pro dozorce krutého nápravného lágru, pro ni může znamenat rozdíl mezi životem a smrtí.   V roce 1926 si leningradská umělecká veřejnost vypráví jen o 17leté sólistce věhlasného Kirovova baletního souboru. Nina Alexandrovna Anisimovová (1909–1979) se v průběhu
Hrad Košumberk: Dnes pustý, kdysi výstavný
epochanacestach.cz
Hrad Košumberk: Dnes pustý, kdysi výstavný
Jen pár set metrů nám postačí, abychom se od Chlumku kolem kaple sv. Jana Nepomuckého přesunuli ke zřícenině hradu Košumberk. Dnešní zřícenina pochází z druhé poloviny 13. století, bývala pyšným gotickým hradem a dokonce byla doplněna o renesanční zámek. Košumberk je pustý od konce 18. století a dnes si při jeho návštěvě můžeme projít nejen pozůstatky
Odpustila žena Gránskému milenku?
nasehvezdy.cz
Odpustila žena Gránskému milenku?
Herec ze seriálu ZOO David Gránský (32) má už dlouhé roky pověst svůdníka. A to i přesto, že je několik let ženatý a má doma manželku Nikolu Gránskou (30). Ta by pro svého manžela  udělala první pos
Libeček: Chutná, přivolává lásku i zlepšuje zdraví
epochaplus.cz
Libeček: Chutná, přivolává lásku i zlepšuje zdraví
V antice se bez něj neobejdou Řekové ani Římané. Když se pak rozšíří po Evropě, libeček se pěstuje i v klášterních zahradách. Oblíbí si ho nejen léčitelé, ale také kuchaři a v gastronomii si získá stálé místo. A příznivci ezoteriky tvrdí, že vám pomůže do života přivolat lásku a další dobré věci! Mohutné, svěže zelené