Špatné i lepší časy se v mém životě střídaly jako roční období. Ale ten nejkrásnější čas nastal až v důchodu.

Malá Jiřinka má dneska narozeniny. Bude jít šest a na podzim už půjde do školy. Koukám se na tu krásnou holčičku, kterou si pamatuju jako miminko, když jsem tu před více než pěti lety nastupovala. K této úžasné, hodné rodině jsem se totiž připojila až tehdy.

To, když hledali babičku. Vážně, babičku na inzerát.

Celý život v poklusu

Jen co jsem dostudovala, vrhla jsem se nadšeně do práce. Bavila mě a já se jí tak zahrnula, že mi nezbýval na nic čas, ani na lásku. Měla jsem tedy pár vážnějších nápadníků, ne že ne. Ale moje „pracovitost“ je vždy odradila a vzali rychle nohy na ramena.

Díky tomu jsem promeškala i vhodný čas na dítě. To bylo ale v době, kdy jsem těch „obětí“ pro mou práci nelitovala. To přišlo až pozdějji.

Konec kariéry

Náš podnik změnil majitele a ten rozhodně nehodlal mít na vedoucím místě stárnoucí ženskou. Nahradil mě fešným mladíkem a já byla odejita. Poprvé v životě jsem byla bez práce, na všechny nabídky pracáku jsem totiž byla překvalifikovaná.

Našla jsem si tedy místo v cestovní kanceláři, abych aspoň využila své jazykové znalosti. A tam jsem zůstala až do svého důchodu.

A co bude teď?

Teprve když jsem se každé ráno probouzela do nového dne s tím, že nemusím do práce, na mě dolehla samota a pocit opuštěnosti. Pak jsem ale objevila inzerát, kde rodina hledala ke dvěma malým dětem babičku. Chvíli jsem se domnívala, že jde o žert. Ale nešlo a já dostla šanci poznat skvělou rodinu.

Jsme si v něčem dost podobné

S Jaruškou, paní domu, jsme si v něčem podobné. I ona má svou kariéru, a proto se chtěla vrátit brzy po druhém dítěti do práce. Ovšem zvolila si lépe priority. Nejprve manžel, děti a pak práce.

Problém byl v tom, že už neměla maminku, která by mohla hlídat. Náhradní babičkou jsem se tak stala já. A nejen to, bydlím s rodinou, jsem součástí jejich rodiny, jejich života. Nic lepšího mě nakonec nemohlo potkat.

Olga K. (68), Kolín