Domů     Na nudu nemáme vůbec čas
Na nudu nemáme vůbec čas
4 minuty čtení

Pár měsíců před odchodem do důchodu jsme si s manželem splnili sen. Koupili jsme si malou chaloupku! Místo lenošení jsme ale v jednom kole.

Musím se trochu hořce smát, když slýchám stesky kamarádek, že se nudí a nevědí, co s volným časem. Stejně je na tom i můj manžel. Od chvíle, kdy odešel do důchodu, nemá čas na odpočinek.

Netušili jsme, co nás čeká

Zhubli jsme a získali skvělou kondici. Zřejmě od věčného nošení nějakého stavebního materiálu. Jen nakoupit pytle cementu, písku nebo cihel dá člověku pořádně zabrat!

Syny jsme o pomoc žádat nechtěli, byli to oni, kdo nás od koupě naší vysněné chalupy odrazoval.

Ale my si s mužem nedali říct. Po životě stráveném v paneláku jsme toužili po jakémkoli domečku se zahrádkou v nějakém hezkém prostředí. Když se naskytla příležitost, neváhali jsme ani chvilku. Bylo nám jedno, že je domek v dost zanedbaném stavu.

Ignorovali jsme skutečnost, že manžel není žádný velký kutil. Ani já nevynikala v zahradničení a mým jediným úspěchem byl kvetoucí vánoční kaktus.

Prodali jsme byt a nastěhovali se do nemovitosti, kde stropem teklo, kamna nefungovala a zahrada se podobala malému pralesu.

Musela nám stačit jedna místnost

Původní euforie ze splněného přání nás pomalu, ale jistě začala opouštět. Mně bolela záda a ruce jsem měla samý puchýř. Ani manžel na tom nebyl nejlépe.

Trápil ho stav našich financí a přemýšlel, jak si k důchodu přivydělat, aby měl dostatek peněz na všechny nutné opravy.

„Prosím tě, kde chceš ještě vzít čas na nějakou brigádu?“ divila jsem se a on si jen povzdychl. Byl bezradný stejně jako já. První zimu jsme přežili v jedné malé místnosti. Kvůli teplu a rozbité střeše. Tahle místnost totiž byla jediná, kam nezatékalo!

S příchodem jara se nám zlepšila nálada. V plánu byla stavba králíkárny, ale díky naší nešikovnosti k ní naštěstí nedošlo.

Nečekaný návrh se mi zalíbil

„Sousedko, měla bych pro vás návrh…“ řekla mi jakási neznámá paní v místním obchůdku. Mojí sousedkou rozhodně nebyla, ale asi se takhle tady lidé oslovují, pomyslela jsem si. Byla to učitelka ze školky. Vlastně budoucí školky, která tu měla v naší obci teprve vzniknout.

„No víte, prostory máme, ale zahradu ne. A děti nemohou jen stále chodit na vycházky. Potřebují pozemek, kde by měly houpačku a prolézačku! A taky pískoviště a tak…“ vysvětlovala a mně začalo svítat. Ani nedomluvila a já souhlasila. Pronajmeme naší zanedbanou zahradu dětem!

Objevil se zádrhel

Manžel zprvu bručel, že nebudeme mít chvilku klidu, ale opak byl pravdou. Nikdy bych nevěřila, co malí caparti zastanou práce. Nakonec nám pomáhali nosit přes celou zahradu i tašky určené k opravě střechy!

Pracovali jsme znovu od rána do večera, abychom už nemuseli pobývat jen v té jedné místnůstce. „Tak na podzim už vás tady nebudeme otravovat,“ oznámila mi jednou ráno smutně paní učitelka.

Nechápala jsem, o čem mluví. Vždyť nás děti neotravovaly. Byli jsme moc rádi, že jim je naše zahrádka ku prospěchu! Paní učitelka stěží zadržovala slzy. Prý jsou pronajaté prostory pro ně drahé. Pan majitel je chce přebudovat na ubytování pro turisty.

Manžel měl nápad

Náš rozhovor uslyšel manžel. Ze střechy, kterou zrovna začal opravovat. „Počkejte, já bych měl nápad!“ volal a my s údivem zvedly hlavy, odkud na nás volá. „Když stihneme opravit střechu, dvě místnosti by se našly.

Jsou sice malé, ale při troše snahy by snad vyhovovaly!“ Tvrdil nadšeně, ale já byla skeptická. Další bláznivý nápad!

Vejdeme se všichni

„A kde budeme spát my? Snad v nějakém kozím chlívku?“ trochu uštěpačně jsem se ho na tenhle „malý“ problém zeptala. On se ale nedal, myslel na všechno: „No my budeme v podkroví! Když nám nebude kapat voda na hlavu, poslouží nám skvěle!“

Museli nám finančně vypomoct naši synové. Udělali to pro nás rádi. Naplánovali dokonce i přístavbu, aby v létě mohli jezdit k nám na dovolenou. Ukázalo se, že ten můj šikovný muž měl ve všem pravdu!

A tak, těsně před Vánocemi, jsme se všichni stěhovali. My do podkroví a školka do přízemí. Je nám s těmi caparty moc dobře! Na nudu nějak nemáme čas a odpoledne, když všechno utichne se začínáme těšit na ráno.

Květa P. (64), Ústecko

Předchozí článek
Související články
3 minuty čtení
Svěřila jsem se kolegyni s trápením, které jsem prožívala doma. Jenže její snaha pomoci spustila lavinu, kterou už nešlo zastavit. Když jsem nastoupila do nemocniční prádelny, nikoho jsem tam neznala. Gábina byla první, kdo se mě ujal. Ukázala mi, jak se třídí prádlo z jednotlivých oddělení, kde co najdu a na koho si mám dát pozor. Nebyla zrovna upovídaná, ale měla jsem pocit, že se na ni mohu
3 minuty čtení
Nikdo jsme tehdy netušili, že se u mé sestry Aničky začíná projevovat zapomnětlivost. Sedla do špatného vlaku a nevěděla, kde je. Pomohl jí ochočený krkavec. Krkavci jsou učenliví. Dokážou věrně napodobovat zvuky z okolí, dokonce i lidský hlas. Jeden takový šikula pomohl mé starší sestře, když se dostala do úzkých. Dodnes na příběh o opeřeném hrdinovi vzpomínáme... Sestra Anička k nám jezdila n
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud