Vím, že po tolika letech společného soužití se nedá očekávat nějaká vášeň, ale jemu jsem už snad úplně fuk.

Ať dělám, co dělám, s Ivem nic nehne. A tak jsem se rozhodla, že vymyslím lest, abych ho donutila k nějaké aktivitě. Děti už nás opustily, takže mám dost času pro něj i pro sebe. Mé pravidelné cvičení kvituje s povděkem, alespoň si doma dělá, co chce.

Bydlíme ve vlastním domě a nemáme se špatně. Ivo slušně vydělává, takže cestujeme, i zdraví nám slouží, jak jsem věřila. Nic by mi nemělo vadit. Přesto mě vytáčí do nepříčetnosti, že se Ivo o mě vůbec nebojí, nežárlí a asi si je mnou už hodně jistý.

Nelíbím se jen jemu

Bude to znít namyšleně, ale nemám se za co stydět. Jsem pěkná ženská. Kdybych chtěla, mám na každém prstu pět chlapů. Jsem vysoká, cvičím pravidelně, takže mám i ucházející figuru. Dlouhé vlasy mi může leckterá žena závidět.

Nebojím se říct, že i po porodu jsem byla pořád kost! Jediný, kdo si to asi nemyslí, je asi můj manžel.

Neumí ocenit moji snahu vypadat skvěle. Když jsme šli s malou na hřiště, kde byla mimo tlupy maminek i spousta mužů, cítila jsem jejich pohledy na mém zadku. Někdy zkusili i nevinný flirt. Předháněli se v tom, kdo mi koupí pití, ale s Ivem to ani nehnulo: „No co, alespoň ušetříme,“ začal se vždycky smát a já jsem byla na prášky.

On by mě snad prodal

Když jsem si toho všimla poprvé, hned jsem na něj uhodila: „Tobě nevadí, že se na mě támhle Venca sápe?“ Doufala jsem, že projeví kus žárlivosti. „Venca? To je v pohodě, toho bys stejně nechtěla,“ odvětil a dál to neřešil.

Zatímco já uvnitř zuřila, že je mu to jedno, on to nepovažoval za důvod k žárlení. Tak to šlo léta. Nedávno mě v obchodě cizí muž před zraky mého manžela pozval na kávu. Jedním okem jsem sledovala, jak se Ivo zachová. Asi jsem čekala, že mu jednu ubalí.

On se ale jen pousmál. To jsem v autě nemohla nechat bez odezvy. „V tom krámě jsi to myslel vážně? Ty bys mě s tím chlapem nechal jít na kávu?“ divila jsem se. „Nebyl to tvůj typ,“ smál se. A mně došlo, že si mě dostatečně neváží.

Je si moc jistý

A mně to vadí. Přála bych si, aby občas žárlil nebo se projevil a řekl: „Ta je moje, na tu mi nesahej!“ Rozhodla jsem se, že ho k tomu zkrátka donutím. Začala jsem se oblékat výstředně. Připojila jsem se ke svým kamarádkám a začala více navštěvovat bary. Doufala jsem, že se bude pídit, kde a s kým jsem.

Zkrátka, že začne konečně žárlit. Ne, ani to s ním nehnulo. Snížila jsem se i k tomu, že si posílám pugéty růží. Myslíte, že ho to k něčemu probralo? Vůbec. Pořád stejný postoj. Nechtěla jsem svůj boj vzdát, a tak jsem vymyslela lest. Domluvila jsem se s jedním známým, aby mě před manželem políbil.

Až přijde do restaurace, na pozdrav se obejmeme a on mě pak vášnivě políbí. Nic netušící Ivo seděl a usrkával víno. Když Jarda přišel, modlila jsem se, aby to vyšlo. Jarda je totiž krásný chlap. Udělal to přesně podle plánu. Manželovu reakci jsem nečekala.

Dal mu takovou, že mu zlomil nos. Účel byl splněn. Ivo se konečně probral a popral se o mě.

Iva O. (57), Liberec