Domů     Odpověď jsem našla ve snu
Odpověď jsem našla ve snu
3 minuty čtení

Moje milovaná „tetička“ na tom byla zdravotně delší dobu hodně špatně.

Než odešla, dala mi ve snu znamení, abych se netrápila.

K mojí milované pratetě Janě jsem jezdila už jako malá holčička. Bydlela na vesnici, kde chovala slepice a králíky. Moc se mi tam líbilo. Pokaždé, když jsem tam byla, jsem navštěvovala sousedku mé tety, jmenovala se Ludmila.

Měla jsem ji moc ráda. Všichni jsme ji brali jako dalšího člena naší rodiny. Odmalička jsem si k ní chodila hrát, protože bydlela hned naproti. Trávily jsme spolu hodně času a vždy jsme si užily hodně legrace.

Dlouhé debaty o životě

Pokaždé, když jsem za babičkou jela, moje první kroky vedly právě za Ludmilou. Měly jsme spolu takový hezký rituál. Na hodinu jsme si sedly do proutěných křesílek na zahradě, Ludmila uvařila čaj a probíraly jsme naše životy. Povídaly jsme si úplně o všem. Pak se ale přede mnou jednoho dne Ludmila začala zapírat.

Podivné omluvy

Došlo k tomu, když mi bylo osmnáct let. Ludmila mi přestala otvírat. Kdykoli jsem zaklepala na její dveře, jako by tam nikdo nebyl. „Asi je na mši,“ tvrdila prateta. Jindy zase její nepřítomnost sváděla na pobyt v lázních nebo návštěvu u příbuzných na Moravě.

Pohled na ni mě vylekal

A tak to pokračovalo, dokud jsem se zase jednou nevydala za tetičkou a nepotkala ji před domem s Ludmilou. Vůbec jsem ji nemohla poznat. Byla hrozně hubená a bledá. Když jsem ji pozdravila, vůbec si na mě nevzpomínala.

Tehdy mi babička prozradila, že je Ludmila velmi vážně nemocná, ale nechtěla mě tím zatěžovat. Prý jí už nezbývá příliš mnoho času. Bylo mi z toho velmi smutno.

Zjevila se mi ve snu

Asi pět měsíců poté se mi zdál zvláštní sen. Seděla jsem ve vlaku, který nikde nezastavoval. Byla v něm spousta lidí a za oknem bylo vidět jen světlo a jakési světlé mraky. Pak jsem najednou v tom davu zahlédla moji milovanou Ludmilu.

„Teti, koukej se brzy uzdravit, moc mi chybíš,“ promluvila jsem na ni. Ludmila se jen usmála. „Dítě, už si se mnou nedělej starosti, já už se nevyléčím,“ pronesla. Pak se najednou dveře vlaku otevřely a Ludmila za jízdy vykročila do neznáma.

Do měsíce navždy odešla

Když jsem se vzbudila, okamžitě jsem volala babičce. „Jak je na tom teta Ludmila?“ ptala jsem se naléhavě. Babička nic neskrývala. „Je na tom hodně zle, ale ještě je naživu,“ odpověděla mi.

Necelý měsíc nato ale Ludmila zemřela. Až později, na jejím pohřbu, jsem si uvědomila, co se mi ten sen snažil naznačit. Vlak symbolizoval život, který jde pořád dál. A z něj se dá vystoupit jedině na věčnost.

Ivana S. (56), Příbram

Související články
2 minuty čtení
Nikdy jsem věštecké schopnosti neměla, najednou se mi ale všude začalo ukazovat stejné číslo. Pozdě jsem zjistila, že to je osudové datum a čas. Neměla jsem do té doby žádné zkušenosti s věštěním. Přišlo to náhle. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že vyhraju ve Sportce, uvěřila bych tomu spíš, než že se ve mně projeví věštecké schopnosti a já předpovím katastrofu. Když se to stalo prvně, byla jsem dom
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
3 minuty čtení
Netušila jsem, jak krásně dokáže podzimní příroda kouzlit. Při tom pohledu jsem zapomněla na smutek a starosti. Mé nemocné tělo se jako zázrakem začalo léčit. Když jsem se vdala podruhé, tak mi bylo pětačtyřicet let. Děti jsem už měla velké a můj druhý muž také. Další jsme neplánovali. Byl to pro mě tehdy náročný rok, protože se na nás začaly sypat problémy ze všech stran. Nejhorší bylo, že se
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.