Vylákala mě tam moje kamarádka Zdena. Do bazénu chodila pravidelně každý týden. Já ale na plavání nikdy moc nebyla. Je to skvělý zážitek, který může mít také zajímavý konec.
Kdyby mi někdo před týdnem řekl, že se odvážím vylézt mezi lidi ve svých starých plavkách a své nedokonalé postavě, nevěřila bych. Byla jsem z toho trochu na nervy a měla jsem pocit, že se musím prostě stydět.
Jen jedno
Po půlhodině jsem měla plavání dost a Zdena navrhla, že si dáme něco k pití. Chtěla jsem jen malé pivo. Jenže malé neměli. No tak co, půllitr přece také zvládnu. Dvě velká piva. Po plavání přišla na řadu sauna. Už ze mě trochu opadl prvotní stres z neznámého.
Sice jsem si ještě pořád připadala tak trochu nepatřičně, ale teplíčka a pohody jsem si už začínala užívat. Také se mi zalíbilo dodržování pitného režimu a dala jsem si ještě jedno pivko. Jen ve mně zasyčelo a já se zase šla poctivě potit.
A ještě vířivka
A tak mě napadlo, že si nakonec dám ještě vířivku. Nechala jsem se příjemně masírovat vodními bublinkami a vše kolem mě se tak lehce a bezstarostně vznášelo. Zdena na mě náhle zamávala, že už je čas jít. Rychle jsem vstala a natáhla jsem se pro prostěradlo.
Náhle se mi zamotala hlava a zatmělo se mi před očima. Pak mě chytly nějaké silné ruce. Chlapík mě opatrně položil na lehátko. A teprve pak přese mě Zdena hodila prostěradlo. „Už je to lepší?“ zeptal se ten muž v rouše Adamově a zeširoka se usmál.
Byl to trapas
Moje saunová premiéra tedy nedopadla moc dobře. Pivo a přehnaná snaha užít si procedur co nejvíc mě dohnaly. Naštěstí mě před pádem a možná i rozbitou hlavou včas zachránil ten chlap, který seděl vedle mě ve vířivce.
Jen jak se mi udělalo líp, chytla jsem prostěradlo a zmizela v šatně. Tomu zachránci jsem ani nepoděkovala. Vlastně bych ho v budoucnu nepoznala. Vždyť jsem neměla brýle. Ale do sauny jsme se se Zdenou vypravily další týden zase.
Ihned mě poznal
Jenže to byl velký omyl. Po prvním kolečku v sauně jsme si se Zdenou lehly na lehátko. „Dobrý den, jak se máte?“ ozvalo se za mými zády. Vyděšeně jsem se podívala po hlase a nechápala, kdo to je.
„To je ten, co tě minule zachránil před pádem,“ strčila do mě Zdena. Rychle jsem se vzpamatovala a chlapíkovi poděkovala. Řekl, že o nic nešlo. Ten chlápek byl sympatický. Neodmítla jsem proto pozvání na skleničku.
Nakonec, proč ne
Vyšla jsem před relaxační centrum, kde stál dost pohledný muž s velmi milým úsměvem. Jsem už tři roky vdova. Měla jsem pocit, že na nějaké milostné pletky jsem už stará. S Lubošem, jak se ten muž jmenoval, ubíhal ale večer velmi příjemně. A nebyl to rozhodně večer poslední.
Začali jsme se scházet častěji a samozřejmě také spolu chodíme do sauny a někdy i do bazénu. Dáme si tam pokaždé jedno, pouze jedno pivo. A dost často se smějeme tomu, jak komické bylo naše první setkání.
Milena B. (56), Brno
