Krásný sen o společném životě s milovaným partnerem vzal rychle zasvé. To, když jsem se seznámila se svým úhlavním nepřítelem. Jeho milovanou kočkou!

Neudálo se nic nového pod sluncem. Rozvedla jsem se a několik let marně hledala někoho, kdo by mi pomohl zaplnit prázdnotu a zpříjemnit můj osamělý život. Bývalý manžel na mě byl nebývale hodný. Dokonce mi občas i něco opravil, nebo finančně vypomohl.

Zřejmě ho trápily výčitky svědomí. Také aby ne!

Kvůli němu a jeho sobectví jsme si nepořídili děti, čehož dodnes opravdu nebetyčně lituji. Nechtěla jsem ale o něho přijít, a tak jsem se podvolila. Jenže nic hezkého, ani manželství, netrvá věčně, alespoň u mě ne. Rozvedli jsme se.

Navíc si nenašel mladší ani hezčí. Spíš naopak. Takovou šmudlu se třemi malými dětmi!

Napřed mě okukoval

Moc mě to ranilo a o to víc jsem sháněla nějakého mužského. Potom se to stalo. Úplnou náhodou. Oslovil mě sám od sebe. Nejdřív mě chodil okukovat do obchodu s knihami, kde jsem prodávala.

„Petro, že on ten pán sem chodí kvůli tobě?“ upozornila mě kolegyně, ale já jí nevěřila ani za mák.

Co by na mně takový fešák viděl? Ale světe, div se, měla pravdu. On si mě opravdu chodil okukovat a potom jsme se seznámili. Už od začátku jsem nepochybovala, že patříme k sobě. On něco řekl a já dořekla. Já se nadechla a on přesně věděl, na co myslím. Bylo to tak nádherné!

První setkání

Po několika týdnech oťukávání mě pozval konečně k sobě. Samozřejmě jsem počítala se vším. I s možností, že zůstanu přes noc. Hned na prahu mě přivítala jeho přítelkyně, kamarádka, drahá polovička, inteligentka nejvyšší – no prostě jeho kočka Kunhuta!

Znala jsem ji z přítelova vyprávění. Mluvil o ní v superlativech a já si umínila, že si mě musí zamilovat.

Vyhlásila mi boj

Věděla jsem, že pokud se tak nestane, jsem zcela bez šancí. Ona mi ale žádnou šanci nedala. Už od těch dveří se tvářila, jako bych byla její největší nepřítel. A taky ano. Nenávist z ní proudila tryskem. Oči jí výhrůžně planuly a srst měla naježenou jako dikobraz.

Málem jsem utekla strachy, ale kolena se mi tak rozklepala, že jsem se nemohla hnout ani o krok. „Tak co stojíš, pojď dál,“ pokynul mi přítel a já překročila práh. Ozvalo se hlasité zavřeštění. „Co se děje?

Nešlápla jsi na Kunhutu?“ zeptal se starostlivě přítel a hned se jal toho svého chlupatého miláčka hladit.

Připravila jsem se

O chvíli později mi zasekla drápy do lýtek a o dalších pár minut později mi načůrala do lodiček. Věděla jsem, že proti ní nemám šanci. Noc plná vášní se nekonala. Na tu druhou jsem se už ale náležitě připravila.

Kočce jsem nacpala léky na zklidnění, které mi poradili v lékárně. Dalo to práci, ale povedlo se.

Hledal jí ženicha

„Nezdá se ti Kunhuta nemocná?“ zeptal se mě starostlivě přítel a já ševelivě odpověděla: „Potřebovala by chudinka společnost, je osamělá!“ Uvěřil mi, chudák, a sehnal na inzerát ženicha. Zdaleka! Aby nemusel stále dojíždět, šla Kunhuta bydlet k němu.

Oba kočičí chovatelé si padli do oka, a tak s domluvou nebyl problém. Má se dobře a já bez ní také! Jen doufám, že se ti dva chlupáčci nerozvedou, tak jako kdysi já…

Petra S. (62), Opava