Svého muže jsem nekriticky milovala a odpustila bych mu snad úplně cokoliv. Nevěra ale do mého seznamu nepatřila. Zasloužila pomstu, a bolestivou!
Nevím, proč jsem byla tolik let pyšná na svého o dost mladšího manžela. Žádné velké výhody z tohoto svazku neplynuly. Málo vydělával a občas skoro nic. Byl namyšlený a také líný. No, a mně neustále předhazoval každou novou vrásku a nové kilo.
Rozdíl skoro deseti let byl prostě na nás znát! Já ale byla jako očarovaná.
Mladíček mě úplně očaroval
Vzhlížela jsem k němu, jako by to byl nějaký krasavec inteligentní! No, hezký tedy byl, to jsem musela přiznat. Ale možná nebyl až tak výjimečně krásný, jako spíš mladý. A mladí lidé prostě hezcí jsou! Než zestárnou, naroste jim břicho a přestanou o sebe dbát.
Mluvím samozřejmě o chlapech. Ženská na sebe musí hledět za všech okolností. Jinak by ji ty mladší kousky uklobaly jako slepice v kurníku. Ale zpět k tomu mému vejlupkovi. Koukala jsem na něho růžovými brýlemi, možná rovnou s dvojitými skly!
Možná to způsobil rozvod, kterým jsem prošla těsně před naším seznámením. Manžel mě tehdy obral úplně o všechno, a nakonec jsem byla ráda, když jsem si uhájila děti. Jinak by mi sebral i je. Jenže ony už si mohly říct, s kým chtějí být. Naštěstí!
Najednou nebyl spokojený
Neplynul tehdy ani měsíc a já se seznámila s mým panem Božským. Michalem! Byl tak krásný! Co na tom, že nic neuměl a přestěhoval se od maminky rovnou ke mně. Já mu poskytovala stejný servis.
Udělala jsem, co jsem mu na očích viděla: podstrojovala vybrané lahůdky, kupovala nejmodernější oblečení, denně mu masírovala záda, namožená z posilovny.
Ale v poslední době jsem už nemohla zavírat oči před našimi názorovými rozdíly, jak bych tak nějak urozeně nazvala naše každodenní hádky a třenice. Najednou nebyl s ničím, co jsem udělala, spokojený!
Sousedka byla po ruce
Pořád mě za něco kritizoval a peskoval. Začal mi, chlapeček, přerůstat přes hlavu! Ani mě moc nepřekvapilo, když jsem toho svého miláčka načapala v posteli s jinou. Byla to hodně trpká chvíle, nalézt svoji vlastní postel obsazenou sousedkou z vedlejšího bytu. Samozřejmě mladší, štíhlejší a čipernější!
Nezmohla jsem se na slovo a ani jsem neudělala scénu. Jen jsem přivřela dveře od ložnice, vycouvala z bytu a znovu halasně vstoupila. Aby se ta chudinka stihla obléct. Tvářila se jakoby nic. Potvora jedna rafinová! Tak moc jí to předstírání šlo.
O tom mém ani nemluvě. Učiněné neviňátko. Ve mně ale kvasila pomsta. Nemohla jsem myslet na nic jiného.
Předstírala jsem, že o ničem nevím
Napadaly mě ale samé hlouposti. Co vymýšlet? Ve filmu je to jiné, ale realita pokulhává. Svým už dospělým dětem jsem se svěřovat nechtěla. Kluk by ho šel zmlátit a holka by jistě udělala nějakou hysterickou scénu. Ani moje mamka se tuhle trapnost nesměla dozvědět.
Byla to ona, kdo mě mnohokrát varoval. „Jen tě využívá. Je horší než ten tvůj první!“ říkala stále dokola a měla pravdu. Já ale nechtěla nic vědět. Od Michalovy nevěry uteklo sotva pár dní a já stále předstírala, že nic nevím, netuším.
Zrodil se nápad
„Co bude dneska k večeři? Doufám, že něco dietního, určitě jsi zase přibrala!“ řekl mi večer posměšně a já najednou měla jasno. Zavalím toho svého miláčka jídlem. Kopou jídla, ať si užije!
Hned druhý den jsem obvolala několik pizzerií, donáškovou službu a místní bistro s roznáškou.
Objednala jsem v každém podniku menu pro hodně velkou společnost. Potom jsem zadala objednávku i do jednoho nákupního portálu, mělo toho být asi deset tašek. Vše samozřejmě dobírkou, platba až na místě. Odpoledne jsem napsala manžílkovi vzkaz a odešla jako k mamince.
Vytáčel se
Místo toho jsem zaujala bojovou pozici naproti v domě a z chodby pozorovala, co se bude dít. V rozmezí asi 30 minut zastavovala před naším domem auta a doručovala objednávky. Michal se dohadoval, prosil, vysvětloval, ale nebylo mu to nic platné. Nakonec rezignovaně přebíral a platil hory jídla.
To byl pocit k nezaplacení
Nemohla jsem se ubránit smíchu. „Taky asi ztloustneš!“ říkala jsem si v duchu škodolibě. A to mě ještě čekala třešinka na dortu v podobě hádky mého muže s milenkou. To, když chtěl od ní půjčit peníze.
Na pizzu! Můj návrat domů se neodehrál právě v přátelském duchu. Michalovi bylo jasné, odkud vítr vane. Než na mě stihl vztáhnout ruku, zabránil mu v tom pán z další pizzerie.
Spadly mi klapky z očí
Zastal se mě. Zachránil! Stal se mým hrdinou! Bral to jako samozřejmost, ale já se do něho zamilovala. Na první pohled! Ani já mu nebyla lhostejná. Konečně jsem prozřela! Svého Michala jsem už nechtěla vidět. A ten pán?
Velký sympaťák, takový ten nenápadný fešák. O dost starší, ale podobný jednomu herci. Říká mi: „Ty moje poupátko!“
Zdena K. (56), Kroměříž
