Domů     Po smrti mi pověděla své přání
Po smrti mi pověděla své přání
5 minut čtení

Modlila jsem se za matčinu duši, když se náhle ozval její hlas. Prosila mě o jediné: abych se usmířila s mladší sestrou.

S mou mladší sestrou Erikou jsem nemluvila posledních téměř dvacet let. Kdysi jsme se hrozně pohádaly, řekla jsem jí, že už ji nechci nikdy v životě vidět.

Zpřetrhaly jsme všechny kontakty

Udělala jsem tehdy za svým dosavadním životem tlustou čáru a odjela jsem na Slovensko, kde jsem začala nový život. Teprve až smutná událost v podobě maminčiny smrti nás dala se sestrou znovu dohromady.

Před více než dvaceti lety jsem se rozkmotřila s mojí o čtyři roky mladší sestrou Erikou. Poté jsem se odstěhovala z České republiky a celá léta jsem ji neviděla. Ani jsme si za tu dobu nezavolaly, ani nenapsaly. Veškeré naše kontakty zkrátka vymizely.

Když mi pak jednoho dne přišlo oznámení, že naše maminka zemřela, ranilo mě to, ale na pohřeb jsem přijet nemohla. Možná jsem ani nechtěla, protože bych se musela vidět s Erikou, což jsem odmítala. Stará křivda ve mně byla stále hluboce zakořeněná.

Zakořeněná žárlivost

Už od dětství mezi mnou a Erikou panovala nevraživost. Já na svou mladší sestru ve všem žárlila. Měla jsem pocit, že ji mají doma raději než mě. Všechny průšvihy jí procházely. Naši ji nikdy za nic nepotrestali. Na co si ukázala, to měla. Já si musela všechno vydřít sama.

Žádné pochvaly nebo uznání jsem se od rodičů nedočkala. Přišla jsem si méněcenná. Často jsme na sebe s Erikou „štěkaly“. Když jsme se naposledy pohádaly, řekla jsem sestře, že ji do smrti nechci vidět. Dokonce jsem bez obalu prohlásila, že ji nenávidím.

Odtrhla jsem se od rodiny

Pamatuji si, jak brečela a prosila mě, abych s ní mluvila. Mě to však nezajímalo. Proklínala jsem ji. Sama nevím, kde se ve mně tehdy vzalo tolik zloby.

Když jsme pak s přítelem dostali možnost odjet na východ Slovenska, brala jsem to jako šanci začít někde znovu. Maminka z toho byla velmi smutná.

„Neměla bys odjíždět a nechat tu po sobě tolik nenávisti,“ brečela, když jsme se loučily na parkovišti u auta. „Takhle to bude lepší, mami. Věř mi,“ chlácholila jsem ji.

I pro mě bylo těžké nechat vše za sebou, ale věřila jsem, že to je jediná možnost, jak najít samu sebe a být šťastná a spokojená.

Našla jsem své místo

Na Slovensku žijeme s mým přítelem, teď už manželem, dodnes. Jsem tu spokojená. Začala jsem s čistým štítem. Nikdo mě tu neporovnává s Erikou a jejími úspěchy. Mamince jsem často psala i volala, dokonce se za námi byla i několikrát podívat. A když to šlo, jela jsem za ní já, protože mi chyběla.

Maminčino přání

Poslední tři roky jsem se do Čech bohužel nedostala. S maminkou jsme si alespoň posílaly e-maily a volaly jsme si. Její hlas zněl jinak. Smutně a bez života. „Mami, je všechno v pořádku?“ ptala jsem se často. Měla jsem opravdu obavy.

„Jsem v pořádku. Jen mě trápí jedna věc. Moc bych si přála, abyste se s Erikou usmířily, než odejdu,“ pronesla. „Kam odejdeš? O čem to mluvíš?“ znejistěla jsem. „Umírám a moc času mi nezbývá,“ sdělila mi, jakoby nic. Nic víc mi k tomu neřekla, i když jsem se několikrát vyptávala.

Byl to její hlas!

O několik týdnů později mi přišlo oznámení, že maminka zemřela. Byla jsem v šoku. Nemohla jsem tomu uvěřit. Navíc jsem nezvládla přijet ani na matčin pohřeb. Představa, že uvidím Eriku, mě štvala.

V den matčina pohřbu jsem doma zapálila svíčku a vzpomínala na ni. Seděla jsem v obývacím pokoji a plakala.

„Budeš mi chybět, mami. Mám tě moc ráda. Děkuji ti za všechno, co jsi mi do života dala,“ pronesla jsem tiše. „Já tebe taky, dcerunko moje. Mám ale ještě jedno přání, než překročím na druhý břeh,“ ozvalo se pokojem.

Trvala na svém

Hrklo ve mně. „Mami?“ stoupla jsem si a rozhlížela se po místnosti. Po zádech mi běhal mráz. Náhle jsem ucítila závan vzduchu. „Co mám udělat?“ zeptala jsem se. „Usmiřte se s Erikou. Je to hodná holka. Vždycky chtěla být jako ty. Jsi její vzor.

Moc tě prosím,“ zaznělo. „To nikdy!“ bouchla jsem do stolu.

„Je to moje poslední přání,“ ozval se matčin hlas a plamen svíčky začal zuřivě plápolat. Vzteky jsem ji sfoukla a přemýšlela o tom, co se právě stalo. „Buď ze samé ztráty blouzním, nebo to byla vážně maminka,“ mumlala jsem.

Nakonec jsme se usmířily

Přemýšlela jsem o tom celou noc. Nakonec jsem se rozhodla, že maminku vyslyším, a druhý den jsem zavolala Erice. Ani neskrývala radost nad tím, že jí volám. Doslova brečela štěstím. Jakmile to šlo, odjela jsem do Čech za ní.

Společně jsme zašly za maminkou na hřbitov a rozloučily se. Sice už nemohu dohnat ztracené roky, po které jsem se na sestru zlobila, ale mohu usínat s pocitem, že jsem mamince vyplnila její poslední přání. S Erikou jsme k sobě nakonec našly cestu a nyní jsme jako kamarádky.

Zdena R. (50), Bratislava

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Pobyt v hotelu se proměnil v noční můru. Probudila jsem se, abych zabránila neštěstí. Mé dítě si vybral nebezpečný duch. K tomu letnímu pobytu jsem se nechala zlákat kamarádkou. Byl to ozdravný pobyt pro postižené děti, a já v něm měla zajistit příjemné večery s cvičením a meditací pro maminky a babičky. Svou malou dceru Kristýnku jsem vzala s sebou. Zabydlely jsme se na zámku s velkou zahradou
3 minuty čtení
U našeho domu byla stará vrata s různými ornamenty. Mezi nimi kraloval tento velký pták. V noci létal na okno a sledoval nás. Když naši rodiče tu vilu s velkou zahradou kupovali, hned jsem si té zvláštní ozdoby na vratech všimla. Byl to havran. Tajemné a pro někoho ponuré zvíře. Babička se okamžitě pokřižovala, když ho uviděla. Moji rodiče tomu ale nepřikládali žádnou váhu. Budil v nás strac
5 minut čtení
Zdraví mě zradilo a já už byla bezradná a zoufalá. A pak mě náhle napadlo jít do kostela a požádat o pomoc vyšší síly. Trápily mě zdravotní problémy a já nedoufala, že se jich někdy zbavím. Operace mi nepomohla a já nevěděla, jak potíže řešit. Už mi mnoho jiných možností nezbývalo. Zázrak mi pomohl z bezvýchodné situace Smiřovala jsem se se svým osudem, a pak se přece jenom něco stalo. Ně
3 minuty čtení
Na opuštěném místě jsme objevili kapličku. V dešti jsme se do ní uchýlili. Destička na zdi mě vyděsila. Děti ale byly čisté duše, proto jim bylo zřejmě dovádění odpuštěno. Ráda jezdím s vnuky na výlety. Můj syn i snacha mi natolik důvěřují, že se o své děti nestrachují, když si je na dva dny půjčím, abych je povozila po hradech a zámcích nebo vyrazila s nimi do přírody. To, co nás ale jednou po
3 minuty čtení
Nemohla jsem z toho spát, jakmile jsem se ponořila do polospánku, zase jsem to slyšela. Dětský pláč. Bylo to k zešílení! Den se upachtěně dovlekl ke svému konci. Naprosto vyřízená, jako tomu bylo už několik týdnů, jsem padla do postele vedle svého muže. Dlouho jsem zírala do tmavé noci kolem mě. V dáli se ozýval štěkot psa, kterého cosi vyděsilo. Vše ostatní spalo – kromě mě. Měla jsem velmi šp
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Lysohlávky jako spása pro pacienty s rakovinou trpící depresemi
21stoleti.cz
Lysohlávky jako spása pro pacienty s rakovinou trpící depresemi
Houby lysohlávky se řadí mezi pravé halucinogeny, neboť ovlivňují smyslové vnímáni i prožívání reality, a to díky obsahu účinné látky zvané psilocybin. Její použití u pacientů s rakovinou, kteří trpí
Jihomoravské hradní pověsti: Strom svázaný s osudem stavby a vodník z Boskovic
epochaplus.cz
Jihomoravské hradní pověsti: Strom svázaný s osudem stavby a vodník z Boskovic
Starý poutník putoval krajem, když najednou spatřil spoustu lidí, kteří cosi kutili na skále. „Co to děláte?“ zeptal se jich. „Budujeme hrad,“ zazněla odpověď. Muž v šoku kroutil hlavou. „To spíš z mojí poutnické holi vyroste strom, než by se vám podařilo na té holé skále něco takového postavit,“ prohlásil a na důkaz zapíchl svoji starou sukovici
Už to nejsem já
skutecnepribehy.cz
Už to nejsem já
Nikdy jsem nebyla z těch, kteří si stěžují. Vždy jsem měla naději. Jenže ta nyní vyhasla. Začalo to nevinně. Píchání v kloubech, únava, taková ta „zima do kostí“, co se člověk snaží rozchodit. Ale nešlo to rozchodit. Přišlo to plíživě, jako by se tělo proti mně pomalu obracelo. Diagnóza byla rychlá, revmatoidní artritida. Jak mi lékaři vysvětlili,
Rezidence ve stylu glamour
rezidenceonline.cz
Rezidence ve stylu glamour
Inspirující myšlenkou designérky, která navrhla podobu interiéru luxusní rezidenční vily, bylo vytvořit neobvyklý okouzlující obytný prostor, připomínající elitní paláce prvorepublikových továrníků. Johana Picková i při samotné realizaci věnovala pozornost především detailům s velkým důrazem na dokonalé zpracování každého architektonického prvku. Pod jejím dohledem tak velmi rychle vzniklo dvoupatrové aranžmá plné rafinované elegance, jež svou sofistikovaností
Rozhodnutí Brodské: Může za to žárlivost?
nasehvezdy.cz
Rozhodnutí Brodské: Může za to žárlivost?
Obdivovatelé i přátelé Terezy Brodské (57) jsou v šoku z jejího rozhodnutí. Herečka totiž nedávno oznámila, že hodlá zcela zmizet ze sociálních sítí. Údajně ji k tomu přiměl fakt, že není úplně ne
Nepečený melounový dort
tisicereceptu.cz
Nepečený melounový dort
Nemusíte ani zapínat troubu a přitom vytvoříte jedinečný dort s lehkým melounovým želé, který bude zejména během horkých letních dnů příjemným osvěžením pro malé i velké strávníky. Potřebujete 1
Zadig & Voltaire: Láska v plamenech letní noci
iluxus.cz
Zadig & Voltaire: Láska v plamenech letní noci
Značka Zadig & Voltaire přináší novou kapitolu do své ikonické voňavé ságy THIS IS! a představuje dvě nové vůně, které jsou jako stvořené pro elektrizující letní noci. Duo THIS IS HER! BURNING LOV
Kouzla letního slunovratu
nejsemsama.cz
Kouzla letního slunovratu
Letní slunovrat, kdy 21. června je den stejně dlouhý jako noc, je tím nejlepším časem pro kouzelné rituály. Pokud chcete v tento magický čas čarovat, vyzkoušejte rituály s ohněm i bylinkami. Oslavte sílu slunce a přivolejte si pomocí magie obdobně silné štěstí. Slunovrat je příležitost k novým začátkům, k napojení na přírodu a k úžasné letní magii. Vyzkoušejte některý z rituálů a dopřejte si tento magický
Jan Kupecký maloval svou duši
epochalnisvet.cz
Jan Kupecký maloval svou duši
Jeden z nejvýznamnějších barokních malířů 17. a 18. století a vyhledávaný portrétista nejmocnějších osobností své doby byl hrdý Čech. Jen v Čechách většinu svého života vlastně vůbec nežil…   Kde se Jan Kupecký (1666–1740) narodil, není úplně jasné. Jeho rodiče pocházejí z Mladé Boleslavi, ale vzhledem ke svému protestantskému vyznání nemají doma právě na růžích
Záhadná krádež v Gentu: Vrátí  se někdy Spravedliví soudci?
enigmaplus.cz
Záhadná krádež v Gentu: Vrátí se někdy Spravedliví soudci?
Ačkoli druhá část našeho titulku vypadá jako povzdech nad stavem belgické justice, ve skutečnosti se týká krádeže části takzvaného Gentského oltáře. Ani po devadesáti letech není tento kriminální čin
Výprava Františka Ferdinanda d´Este: V Japonsku se arcivévoda nechal tetovat
historyplus.cz
Výprava Františka Ferdinanda d´Este: V Japonsku se arcivévoda nechal tetovat
Podpalubí lodi Kaiserin Elisabeth je přecpané trofejemi. Nechybí mezi nimi vycpaní tygři, orli ani opice. Námořníci sem přinášejí vypreparované klokany, pštrosy a koaly. Arcivévoda František Ferdinand d´Este se totiž na lodi plaví kolem světa a plní ji ulovenými zvířaty. Záhy mezi ně přibudou veverky, skunkové nebo medvěd grizzly… Arcivévoda František Ferdinand d´Este (1863–1914)
Zdislavina studánka: Uzdravuje dodnes nemocné?
epochanacestach.cz
Zdislavina studánka: Uzdravuje dodnes nemocné?
Asi kilometr od státního zámku Lemberk se nachází Zdislavina studánka pojmenovaná podle zdejší šlechtičny, která prý měla zázračné nadání uzdravovat nemocné. Voda prý pomáhá dodnes. Česká šlechtična svatá Zdislava (1220–1252) má podivuhodné schopnosti už jako dítě. Stále se prý modlí a chce se stát poustevnicí. Rodiče ji nicméně provdají za Havla z Lemberka (asi 1210–1254) a