Domů     Roky mě najednou doběhly
Roky mě najednou doběhly
6 minut čtení

Nikdy jsem neměla nouzi o nápadníky. Byla jsem zvyklá, že mi leží u nohou. O to víc bylo horší, když najednou přestali mít zájem.

Nebyla jsem kdovíjaká koketa, ale mužům jsem se líbila a věděla jsem to. Nezneužívala jsem toho, spíš jsem si užívala, řekla bych. Zatímco mé kamarádky měly dlouhodobé vztahy, vdávaly se a rodily děti, já měla nejdelší dvouletý vztah.

Čas mi utekl

Děti jsem chtěla, ale pořád jsem měla dost času. Pak ale najednou přišla čtyřicítka, žádný stálý partner a mně bylo jasné, že jsem svoji životní šanci prošvihla.

Když jsem překročila čtyřicítku, řekla jsem si, že si s muži budu ještě užívat, pokud to půjde, a pak si najdu někoho, po jehož boku zestárnu a budu se s ním cítit v bezpečí.

Jenže osud mi připravil do cesty nepříjemnost, kterou žena těžce nese. Když jsem oslavila pětačtyřicáté narozeniny, muži o mě přestali mít zájem. Nechápala jsem to, protože jsem nezpozorovala, že bych v den svých narozenin zošklivěla.

Když to takhle trvalo pár let a muži nejevili příliš zájem, žila jsem v přesvědčení, že zůstanu sama. Toho jsem se vždy bála. Vždy jsem si myslela, že si za každé situace najdu někoho, s kým zestárnu.

Bohužel s tím, jak jsem rezignovala na osudový vztah, rezignovala jsem i na svůj vzhled a péči o sebe. Už jsem nebyla ta kočka, o kterou by se muži prali. Ztloustla jsem, nemalovala jsem se, má záliba v módě odešla s přechodem. Nemohla jsem čekat, že ještě najdu osudovou lásku.

Nevěděla jsem, co dál

Mé milostné fiasko se ovšem promítalo i do dalších sfér života. Ztratila jsem práci, protože jsem neměla najednou elán. Nic mě nebavilo. Dostala jsem se do dluhů a tím i do kolotoče beznaděje. Zkusila jsem s pomocí kamarádů najít cestu ven ze své nezáviděníhodné situace.

Kromě šetření jsem si musela najít novou práci. Štěstí mi tenkrát přišlo do cesty, což si zpětně uvědomuji až dnes. Bylo mi padesát pět let a o tuto věkovou kategorii se zaměstnavatelé zrovna neperou. Já jsem našla své místo v menší firmě, kde jsem dělala administrativní věci.

Štěstí, nebo náhoda?

Našla jsem tam mnoho kamarádů. Mezi nimi byl i František. Muž, který na tom byl podobně jako já. Také neměl partnerku ani rodinu. Jen ty dluhy neměl, svůj život si uměl kočírovat lépe. Okolí mi naznačovalo, že bychom to mohli dát s Františkem dohromady.

To jsem odmítala. František se mi moc nelíbil. Byl sympaťák, to ano, ale já byla zvyklá mít po boku jiné muže.

Nejspíš zasáhl osud

Jednoho dne jsme byli s Františkem sami v práci. Část kolegů měla dovolenou, část měla nějaké pochůzky mimo kancelář. „Co kdybychom šli na oběd?“ navrhl František. Neměla jsem důvod odmítnout. Zašli jsme na oběd do nedaleké restaurace.

Skvěle jsme si popovídali. Měli jsme spoustu společných zájmů a zkušeností, které jsme pořádně probrali. Nevím, jestli jsem poté Františka najednou viděla v jiném světle, ale začali jsme se scházet tajně. Nechtěli jsme, aby o nás kolegové v práci věděli.

Zaplavily mě pochyby

V jistý moment jsem si ale uvědomila, že je již definitivně konec mé atraktivity. Zpočátku si se mnou nostalgie pohrála. Náš vztah byl najednou velmi křehký. V ohrožení, protože jsem najednou byla nejistá.

Někde ve skrytu duše jsem nejspíš doufala, že se opět přihrnou ty davy mužů a já si vyberu toho prince na bílém koni. Naštěstí mě to brzy přešlo.

Správný partner pro život

František byl obětavý a laskavý. Ačkoli jsem nikdy nebyla ženou, která by byla závislá na jiných mužích, od Františka jsem pomoc přijala. Pomohl mi finančně.

Nechtěla jsem toho zneužít, ale jedině tak jsem ze sebe strhla dluhy, které zasahovaly i do našeho partnerského života.

S Františkem jsme ale stáli před těžkou situací. Jak to říct našim kolegům? Byli jako naše rodina. Nemohli jsme tajit, že se vyplnilo to, co nám všichni prorokovali.

Budu se vdávat!

Jednou jsme o tom s Františkem takhle mluvili a on říkal, že nemůžeme jen tak přijít a říct, že spolu chodíme, protože to je pro puberťáky. Souhlasila jsem. Netušila jsem ale, co bude následovat. František najednou navrhl: „Tak se vezmeme.“

Nevěřila jsem, že to myslí vážně. On ale pokračoval: „Takhle jim prostě oznámíme, že je chceme pozvat na takovou menší party,“ měl jasný plán. A tak jsme začali plánovat svatbu. Hosty, místo, program.

Nikdy jsem to nedělala a najednou, s pěti křížky na krku, jsem měla vstoupit do manželského svazku.

Když jsme měli hotovo, připravili jsme to nejdůležitější. Překvapení pro naše přátele. Jednou po práci si František vzal slovo a řekl, že chce všem něco sdělit. Těšila jsem se na překvapené tváře našich přátel. Více udivená jsem ale byla já.

Jsem vděčná za to, co mám

Když jsme všechny pozvali na svatbu, ozvalo se jen: „No konečně!“ Všichni tušili, že se s Františkem scházíme, a přáli nám to. Byla jsem vděčná, že nám to všichni přejí. Jedna věc mě ale mrzí. Že nemám děti.

Kdysi jsem si vysnila, že si alespoň najdu muže, který bude mít své potomky a oni vnoučata a všichni budeme velká rodina. To se mi nesplnilo.

Když se dívám na své starší známé, vidím, že smyslem jejich života je velká rodina, vnoučata a děti a i díky tomu si nelezou s partnerem na nervy, protože mají rozptýlení.

Bojím se, abychom si s Františkem nezevšedněli. Ale nechci se rouhat. Je to jen pár let, co jsem si myslela, že budu navždy sama. Osud ale s mým trápením něco udělal, a já jsem vděčná, že si na mě vzpomněl.

Věra L. (63), Plzeň

Související články
3 minuty čtení
Žila jsem už dlouho v nefunkčním manželství, ale stále jsem se nemohla odhodlat k rozvodu. To se stalo až po srazu se střední školou, kde jsem potkala svou dávnou lásku. Dvacet let jsme se s Mirkem neviděli. Setkali jsme až na jednom srazu se střední školou. Předtím jsme ani on, ani já na srazy nechodili, ale najednou, samozřejmě aniž jsme se domluvili, jsme se tu oba ocitli. Od začátku jsme
6 minut čtení
Otěhotněla jsem v jednadvaceti, budoucí tatínek utekl, a tak jsem vychovávala Marušku sama. Přehnaně jsem ji hlídala, aby nedopadla jako já. Zůstala jsem s dcerou sama. Otec mojí dcery práskl do bot, když jsem mu svěřila, že čekám miminko. Domnívala jsem se, že si radostně padneme do náruče, namísto toho sykl, jako by se škrábl o rezavý hřebík. Vyskočil z lavičky, jako by to byla horká plotna,
3 minuty čtení
Babička plakala, máma byla zoufalá a táta si otevřel lahev, když jsem je seznámila s Romanem. Byl to výstředně oblečený hudebník. Měla jsem potíže s rodiči, kteří stále nějak nemohli uvěřit, že mému nápadníkovi buší pod drsnou skořápkou srdce hodného a laskavého člověka. Babička z něj málem dostala šok. Předtím mi pořád říkali: „Holka nešťastná, tak už si rychle najdi nějakou vážnou známost.
4 minuty čtení
Vytvořila jsem si výběrové řízení na muže, abych našla toho pravého. Pak se však objevil o tři roky starší Petr, který mě překvapil a získal si mé srdce. Můj život byl celkem naplněný. Mám dvě krásné děti a dvě vnoučata. První muž zemřel při autohavárii, když jsem byla ještě poměrně mladá. Nic se nedalo dělat, a tak jsem se soustředila na to, abych děti vychovala co nejlépe. Vymyšlené problé
5 minut čtení
Když se ohlížím za svým životem, jsem na sebe hrdá, jak jsem se vyrovnala s drsnou událostí, která mě zastihla v mládí. Na rozdíl od některých svých kamarádek a spolužaček jsem o sobě jako mladá nikdy neměla velké pochybnosti. Věděla jsem, že nevypadám špatně a klukům i mužům se líbím. Byla jsem přátelská, celkem zábavná a zajímala jsem se o hodně věcí a rozhodně jsem si nepřipadala hloupá.
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Lutovskou zklamali muži tak, že bude radši sama?
nasehvezdy.cz
Lutovskou zklamali muži tak, že bude radši sama?
Moderátorka Iveta Lutovská (42) o svatbě už nechce nikdy ani slyšet! Její současný vztah s partnerem Vojtěchem, ovdovělým tatínkem dvou dětí, totiž prý rozhodně není žádná romantická idylka. A společ
Trocha historie: Vonné tyčinky – S námi už odedávna, od rituálů k léčbě
epochaplus.cz
Trocha historie: Vonné tyčinky – S námi už odedávna, od rituálů k léčbě
Historie vykuřovadel je stejně stará jako civilizace sama. Už před 6000 lety se používaly v Mezopotámii nebo ve starověkém Egyptě, kde sloužily kněžím k vykuřování hrobek a obětních míst. Jejich použití nebylo jen praktické, ale především hluboce symbolické, spojovalo se s rituály, léčebnými postupy a zaháněním zla. Od pyramid po chrámy a kláštery, vonné látky
O dítěti nechtěl tehdy Karel ani slyšet
skutecnepribehy.cz
O dítěti nechtěl tehdy Karel ani slyšet
Měl už dvě děti s jinou ženou, a proto další nechtěl. Já si to naše musela prosadit proti jeho vůli. Dnes mi za to děkuje, je vděčný, že Karolínu má. Když jsem svého Karla potkala, okamžitě mě okouzlil. Třebaže jsem byla o hodně mladší, doslova jsem se na něj přilepila. Až do té doby jsem nikdy necítila potřebu mít
Eklektické útočiště v oblacích
rezidenceonline.cz
Eklektické útočiště v oblacích
Co se stane, pokud spojíte invenci skvělého architekta s kreativitou věhlasného interiérového designéra a dáte jim k dispozici polovinu celého 31. patra jedné ze tří budov Society Hill Towers ve Filadelfii? No přece nenapodobitelné bydlení ve stylu Meg Rodgersové a Jamese Timberlakea. Impozantní a charismatický prostor zahrnuje tři strany věže se stěnami a okny směřujícími
Hrad Velhartice: Skrýš pro korunovační klenoty
epochanacestach.cz
Hrad Velhartice: Skrýš pro korunovační klenoty
Celé generace hradních pánů toto místo obývaly, zvelebovaly a bránily a díky tomu si my, jejich vzdálení potomci, můžeme užívat krásu staré architektury vetknuté do jednoho z nejmalebnějších koutů přírody. Historii hradu Velhartice se podařilo vysledovat až k jeho založení na sklonku 13. století, stoprocentně potvrzeného však máme prvního oficiálního majitele, kterým se v roce 1318 stal Bušek
Britové ostudně podcenili divochy s oštěpy
historyplus.cz
Britové ostudně podcenili divochy s oštěpy
„To není možné. Copak spadli z nebe?“ kroutí hlavou podplukovník Pullein. Odmítá uvěřit, že se na jeho tábor valí dvacetitisícová zulská armáda. Vždyť hlídky celé dopoledne hlásily, že se v okolí pohybuje jen několik malých skupin nepřátel. Maximálně mělo jít o pár set mužů!   Kousek po kousku si Britové pro sebe ukrajují území jižní
Řecko: Ostrovní království Středomoří
nejsemsama.cz
Řecko: Ostrovní království Středomoří
Jsme v zemi, která je kolébkou evropské kultury, ale také v zemi prozářené sluncem, s úchvatnou přírodou a naprosto lahůdkovou kuchyní. Tyto čarokrásné řecké ostrovy se rozdělují do sedmi souostroví, která se rozkládají v šesti mořích. Čím blíž leží ostrov k rovníku, tím teplejší a sušší počasí má. Jižní části jsou tak celoročně zalité sluncem a nabízí skvělou
Okurkové osvěžení
tisicereceptu.cz
Okurkové osvěžení
Tenhle nápoj nejenom zažene žízeň, ale postará se i o to, abyste měli krásnou pleť. Je to jedna z nejzdravějších limonád. Suroviny 1 salátová okurka 1 l jemně perlivé minerálky 2 lžíce třtinov
Kabina budoucnosti podle Riyadh Air
epochalnisvet.cz
Kabina budoucnosti podle Riyadh Air
Nová národní letecká společnost Saúdské Arábie představila světu svůj dlouho očekávaný interiér kabiny. Její součástí je i prémiová třída Safran Business Class, která má ambici posunout Riyadh Air mezi nejluxusnější aerolinky současnosti. Za společností stojí saúdskoarabský státní investiční fond Public Investment Fund, a na rozdíl od jiných start-upů, které často narážejí na finanční limity,
Lepru do Ameriky nezavlekli evropští kolonizátoři, vyskytovala se tam již dlouho předtím
21stoleti.cz
Lepru do Ameriky nezavlekli evropští kolonizátoři, vyskytovala se tam již dlouho předtím
Malomocenství neboli lepra činila po dlouhá staletí ze svých obětí znetvořená monstra, kterých se zdraví panicky báli. Dlouho se mělo za to, že na americký kontinent nemoc zanesli evropští kolonizátoř
Ilias a Odyssea: Kdo sepsal nejslavnější eposy všech dob?
enigmaplus.cz
Ilias a Odyssea: Kdo sepsal nejslavnější eposy všech dob?
Německý filolog Friedrich August Wolf (1759–1824) se tváří rozrušeně. „Tady něco nehraje,“ říká během analýzy jazykového stylu slavných starořeckých eposů Ilias a Odyssea, které vypravují o trojské vá
Zážitek, který vás rozzáří: harmonie chutí, vůní a krásy
iluxus.cz
Zážitek, který vás rozzáří: harmonie chutí, vůní a krásy
Léto je časem zážitků, volnějšího tempa i chvil, které si konečně dovolíme věnovat sami sobě. Ať už si ho užíváte ve městě, na víkendových cestách nebo u vody, jeden prvek zůstává stejný – touha cítit