Můj partner si vždycky potrpěl na to, abych chodila upravená a dbala o svou postavu.

Tři děti si ale na mém těle vybraly svou daň a já cítila, že se mu už nelíbím. Celé třetí těhotenství jsem od partnera poslouchala, že vypadám jako sud. „To by mě vážně zajímalo, jak tohle chceš zhubnout,“ ušklíbl se jen pár týdnů před porodem.

Mrzelo mě to a štvalo zároveň. Navíc pokaždé, když jsem si postěžovala, že mě něco bolí, mi řekl, že to mám z té nadváhy.

Na sebe jsem neměla čas

Zpočátku jsem si z toho zase tolik nedělala, protože jsem si byla jistá, že kila půjdou zase rychle dolů. Jenže tělo se dává po porodu dohromady jinak ve dvaceti a jinak v pětatřiceti. Ačkoli jsem si myslela, že po porodu dcery začnu brzy cvičit, spletla jsem se.

Ivanka byla hodně aktivní dítě a spánek nebyl její doménou. Její dvě starší sestřičky byly už sice velké, přesto jsem se jim musela alespoň trochu věnovat.

Zesměšňoval mě

Neměla jsem čas na nic, natožpak na cvičení nebo třeba na líčení. Z pohledné maminky se tak rázem stala unavená, nervózní a podrážděná ženská s dvaceti kily navrch. Byla jsem opravdu zoufalá.

Cítila jsem se absolutně nepřitažlivá a partner mi s oblibou každý den několikrát připomněl jaký jsem metráček. Člověk snese hodně, když ho ten druhý ponižuje za zavřenými dveřmi a nikdo další u toho není.

Urážky se stupňovaly

Ovšem když mě začal můj drahý urážet i před návštěvami, rozhodla jsem se, že mu ještě ukážu. Přece to nenechám jen tak. Jednou během grilování mi třeba vzal talíř s jídlem s tím, že mi to už stačí.

Jindy mě zase chytil za „pneumatiku“, co jsem měla na břiše, a utrousil klidně před lidmi:

„Jen se podívejte, jak naší Evě chutná!“ Jeho útoky, ponižování a urážky se stupňovaly. Z muže, kterého jsem milovala, se stával čím dál větší hulvát. Dokonce mi naznačil, že pokud nezhubnu, tak ode mě odejde. Bylo toho na mě dost! A pořád ještě nevyčerpal rejstřík svých invektiv.

Styděl se za mě

Vrcholem bylo, když náš naši letití přátelé pozvali na oslavu jejich výročí a můj muž mi řekl, že by bylo asi lepší, kdybych zůstala doma. „Řeknu třeba, že ti není dobře, ano?“ nabídl mi. Následně mě uzemnil vysvětlením, že by se za mě musel stydět.

„Stala se z tebe cuchta, taková šmudla, promiň. Někoho takového já vedle sebe zkrátka nechci,“ řekl mi a klidně odešel na oslavu beze mě.

Vzchopila jsem se

Nejdřív jsem plakala, pak křičela a nakonec se vzchopila a vzala věci konečně do svých rukou. To jsem měla uděla už dávno. Začala jsem si pečlivě hlídat, co jím. Chodila jsem s dětmi na dlouhé procházky a občas si doma chvilku zacvičila. Za rok jsem shodila 25 kilogramů a vypadala jsem ještě lépe než před dětmi.

Manžel si pochopitelně všiml, že na sobě pracuji a snažil se být milý. Já však byla chladná, jako býval on. Nic jsem k němu po tom všem už necítila a čekala jsem jen na vhodnou chvíli, kdy mu všechno vrátím.

Nový začátek

Během jedné větší oslavy mi manžel řekl, že pro nás dva koupil zájezd na Madeiru.

„To si možná zasloužíš,“ řekl. Slyšela jsem dobře? To byla ta chvíle, na kterou jsem čekala. „Někoho takového, jako jsi ty, já vedle sebe nechci!“ odpověděla jsem mu, jako on kdysi mně.

Všichni byli jako opaření a manžel se málem studem propadl do země. Dobře mu tak! „A tu Madeiru si můžeš strčit někam!“ To už všichni protáhli obličeje. Viděli, jak si to užívám. A já si to opravdu hodně užívala.

Po těch letech výsměchu si nic jiného nezasloužil. Týden nato jsem požádala o rozvod a začala nový život bez něj.

Eva K. (47), Pelhřimov