Můj výlet do rodného městečka mě přesvědčil o tom, že některé city opravdu v lidech zůstávají napořád.

Měla jsem za sebou šťastný život. Našla jsem si hodného muže, kterého jsem si vzala, a spolu jsme pak vychovali dvě skvělé děti – syna a dceru. Oba už jsou dávno dospělí a mají své vlastní rodiny a my jsme tak s manželem už několikanásobnými prarodiči.

Láska ze střední

Na své mládí jsem vzpomínala jen občas, hlavně na své první lásky. Tou největší z nich byl Štěpán, se kterým jsem chodila na střední škole. Byl o ročník výš a já jsem se do něho zamilovala na první pohled. Chodili jsme spolu tři roky, než odešel na vysokou školu do jiného města.

Návrat do minulosti

Když jsem slavila šedesáté narozeniny, hodně jsem bilancovala svůj život. Tehdy mě napadlo vydat se do rodného města, abych se setkala s některými lidmi ze svého mládí. Manželství mě totiž zavedlo na druhý konec republiky.

Můj muž se nabídl, že mě bude doprovázet, ale já jsem si chtěla tuhle cestu do minulosti vychutnat sama. Vzala jsem si jeden pátek volno a vyrazila na cestu naším autem.

Vzpomínky

Moje rodné město se hodně změnilo. Nebyla jsem tam vlastně už více než čtyřicet let, neměla jsem důvod. Rodiče mi zemřeli, ještě když jsem byla mladá, a starší sestra žila se svojí rodinou v zahraničí. Na místě se mi vracely různé vzpomínky.

Zazvonila jsem u jeho dveří

Musela jsem si přiznat, že jsem byla zvědavá hlavně na to, co se stalo se Štěpánem. Pamatovala jsem si, kde měli jeho rodiče dům. Podle zvonku u branky jsem zjistila, že tam nejspíš pořád bydlí.

Zazvonila jsem a srdce se mi prudce rozbušilo, když jsem v muži, který mi přišel otevřít, okamžitě poznala svoji někdejší lásku.

Poznala jsem jeho rodinu

Z jeho strany to bylo těžší, nejprve se díval zvědavě a nechápavě. Potom mě ale poznal také. Viděla jsem, jak se mu oči zalily slzami. Nedivila jsem se, já jsem byla dojatá také. Pozdravili jsme se, letmo jsme se objali a pak mě pozval dál.

U kávy v obývacím pokoji jsme pak vzpomínali na náš dávný vztah. Představil mě i svojí ženě, která se vrátila z práce a vzala moji návštěvu s pochopením.

Má moje jméno

Slzy mi do očí vstoupily ještě jednou ve chvíli, kdy přišla i Štěpánova dcera. Zjistila jsem totiž, že má stejné křestní jméno jako já. Když jsem se s dávnou láskou loučila, nedalo mi to a zeptala jsem se, jestli to má opravdu souvislost se mnou.

Štěpán mi to potvrdil, a také mi řekl, že na mě vždycky rád vzpomínal, a to jméno mu vždycky náš dávný krásný vztah připomene.

Anežka P. (63), Sokolov