Tři roky po svatbě vyšlo najevo, že je mi manžel nevěrný. Jeho obliba v návštěvách restaurací vedla k seznámení se servírkou Stáňou.

Následoval rozvod. My spolu děti nestihli, ale se svojí druhou manželkou si Petr dítě pořídil obratem. Narodila se jim Linda. To já se dlouho ze zklamání nemohla sebrat a mužům jsem moc nevěřila. Do dalšího manželství jsem vstoupila až po pár letech. Do té doby jsem střídala jednoho chlapa za druhým.

„Já se tehdy jen bála, s čím dalším o tobě Jaruna od vedle zase přijde!“ vzpomíná ještě dnes máma. Žili jsme na malém městě, takže jakmile jsem se sblížila s nějakým klukem, byl to určitě syn jedné z máminých kamarádek. Jaruna byla místní drbna, která vše roznesla.

Začala jsem po něm pátrat

O Petrovi jsem roky neslyšela. Přestěhoval se na druhý konec republiky. Až jednou mě maminka překvapila: „Slyšela jsi to? Petr se stěhuje zpátky k nám do města.“ Zatajil se mi dech. Po tolika letech, kdy už jsem měla vlastní děti a byla vdovou.

Manžel mi totiž zemřel na rakovinu příliš brzy. Děti mě naučily se sociálními sítěmi a mě jako první napadlo Petra si na těch sítích vyhledat. Zajímalo mě, jak asi teď vypadá.

Omylem jsem poslala žádost

A musela jsem uznat, že se pořád drží. Byl to stále fešák, pořád stejná jiskra v očích. Uznala jsem, že i jeho manželka Stanislava je nádherná ženská a jediná dcera Linda se také povedla. Premiantka, vrcholová sportovkyně, hotová modelka. Moje děti vedle ní vypadaly jako divoká zvěř.

Jenže Petr brzy přišel na to, že jsem ho sledovala. Omylem jsem mu totiž poslala žádost o přátelství. „Jakpak se máš? Moc rád bych tě viděl!“ přišla mi najednou zpráva od něho.To jsem ani nečekala.

Začali jsme si psát a mně tato naše konverzace dělala velkou radost. „Marto, Linda je mrtvá,“ přišla mi jednou zdrcující zpráva.

Ukázalo se, že jeho dceru tížily věci, které sama neunesla, a ukončila svůj život. Nikdo nic netušil, byla na první pohled šťastná. Nabídla jsem Petrovi podporu a párkrát jsme si spolu vyšli na skleničku. Takhle to trvalo dobré dva roky. Nic, co by mohla Jaruna, ta stará drbna, kdyby ještě žila, roznášet.

Osud nás svedl dohromady

Po dvou letech od Lindiny smrti Petr poprvé přiznal, že si s manželkou přestávají rozumět. Smrt jediného dítěte na ně byla příliš. Ten rozhovor trval až do pozdních ranních hodin. Ani už si nepamatuju, kolik lahví vína jsme vypili.

Ráno jsme se vedle sebe vzbudili nazí. Už je to několik dní a já se nedokážu vzpamatovat z toho, co se stalo.

Z podváděné partnerky jsem se stala milenkou. Stejného muže, ve stejném milostném trojúhelníku. On mi teď neustále píše, že mu chybím. Já ale nevím, zda chci znovu vstoupit do stejné řeky. Jen kdybych na něj pořád nemusela myslet!

Marta T. (61), Plzeň