Vždy jsem si myslela, že „němá tvář“ ve skutečnosti vůbec němá není. Teď už to vím docela jistě.

Rexík poslušně sedí vedle pohovky a nechá se drbat Lucinkou. To je krásná tříbarevná kočka. Nyní největší kamarádka mého psa. Ale vždy tomu tak nebylo.

Velcí rivalové

Když jsme se s Rexem nastěhovali do nového bytu, brzy nastal problém. Naše sousedka Liduška totiž měla kočku Luci. Jenže ta si s naším Rexem zrovna do oka nepadla. Kdykoli se náhodou potkali na chodbě nebo venku, nastal velký cirkus.

Luci nebyla vůbec nějaká ustrašená kočička, ale poněkud zákeřný bojovník, který vždy útočil zezadu. A ošklivě škrábal a kousal. To si Rexík samozřejmě nenechal líbit. Nejprve se snažil pouštět hrůzu, štěkal a vrčel. Když to nepomohlo, pocuchal Lucince trochu kožíšek.

Sousedské hádky

Občas jsme skončili u veterináře a našim sousedským vztahům to příliš neprospělo. Paní Liduška byla už starší dáma, která ale neváhala na obranu své kočičky, jediného živého tvora v jejím životě, zvednout patřičně svůj hlas.

Ani já však nechtěla připustit, že můj pes je neurvalý rváč, kterého nezvládám. Naše soužití tak nebylo zrovna nejklidnější.

Pomoc, hoří!

Liduška zděšeně vyběhla z bytu a za ní už šlehaly plameny. Celý dům běžel rychle ven. Někdo volal hasiče. Stáli jsme před hořícím domem. Najednou paní Liduška zasténala, až to bodlo u srdce.

„Lucinka, kde je Lucinka!“ A chtěla se rozeběhnout k domu. Stačili jsme ji chytit. Rexe už ale ne. Ten nastražil uši hned, jak slyšel jméno kočičky. Vběhl zpět do domu. Bylo to hrozných pár minut.

Nerozluční kamarádi

Pak se ale Rex objevil ve dveřích domu s Lucinkou v tlamě. Odnesl ji před paní Lidušku, položil vyděšenou kočičku k jejím nohám a několikrát ji jemně olízl. Liduška okamžitě zapomněla na svůj ohořelý byt a rozplakala se radostí a dojetím.

Od té chvíle jsou Rex a Luci pořád spolu. A jeden druhého jsou ochotni bránit proti všem.

Olga S. (56), Benešov