Tolik jsem se snažila. Studovala jsem, pracovala, starala se o rodinu. Čím víc jsem se ale snažila, tím víc jsem se svému muži vzdalovala.

Nikdy nezapomenu, jak mi do mého života vstoupil. Působil gentlemansky a měl smysl pro humor. Jako nesmělá středoškolačka jsem poprvé zažila jemné lechtání v břiše.

Nepřál mi to

Skvěle jsme si rozuměli, chodili na výlety, noční procházky, měli jsme spoustu společných zájmů a koníčků. Šťastně jsem odmaturovala a dostala se na vysokou školu. Už tehdy mě zaskočila manželova reakce. Mé rozhodnutí o přijetí okomentoval slovy, že mě stejně vyhodí.

Moje školní výsledky se ale naopak zlepšovaly. Začal být protivný, když jsem se učila, tvrdil, že zanedbávám domácnost. Připomínal mi, že finančně zajišťuje chod domácnosti. Oficiálně jsem zakončila vysokou školu. Celá rodina mi gratulovala a byla na mě hrdá.

V kariéře jsem stoupala výš a výš. V soukromí se ale chystal horor. Manžel už nebyl pouze náladový a nepříjemný, začal záměrně vyvolávat hádky.

Při nich z něho nejednou vypadlo, že nemůže pochopit, jak taková nula jako já, může mít vysokoškolské vzdělání a vyšší plat než on.

Změnil se

Vadilo mu, když jsem se nalíčila a koupila si oblečení. Opakoval mi dokola, jak jsem ošklivá, nepřitažlivá a jak se mu hnusím. Neváhal mě zfackovat a tahat za vlasy. Nebyla jsem schopná se bránit.

Plakala jsem a prosila za odpuštění, aby byl ve vztahu zase ten respektovanější a silnější.

Takový pocit mu totiž dělal dobře. Byla jsem zoufalá. V pasti, odtržená od přátel i rodiny. Přežívala jsem. Nešťastná a bezradná. Jeden osudný den se ale do vedlejšího bytu nastěhoval nový soused. Spřátelili jsme se.

Začal mě navštěvovat, povídali jsme si při kávě. Neměl tušení , co se za zdí jeho bytu děje.

Jednou ale manžel zazvonil dřív, než chodíval z práce. Začala jsem se hrůzou třást. Soused ale odejít nechtěl. Prý se konečně s manželem pozná. Čím víc jsem ho prosila, tím byl zarputilejší. Jako by něco tušil. Nakonec jsem v panické hrůze vystrčila na balkon. Manžel měl špatnou náladu jako téměř vždycky.

Nebylo úniku?

Už v předsíni byl agresivní, zaútočil téměř okamžitě, aniž bych tušila proč. Hned mi vrazil facku. Na nic dalšího se už nezmohl. Soused vyběhl z balkonu a manžela srazil jediným úderem.

Agresivní manžel skončil u soudu a já si našla pravou lásku o byt vedle. Dnes je můj hrdina, který mě tehdy zachránil, už dávno můj manžel a máme spolu tři krásné dcery a pět vnoučat.

Jana, 65 let, Plzeň