Domů     Starý hotel s tajemstvím
Starý hotel s tajemstvím
3 minuty čtení

S mužem jsme se rozhodli, že si vyjedeme na romantický víkend do netradičního hotelu, který pochází z minulého století. Dlouho jsme se tam ale nezdrželi.

Když jsme se s manželem Pavlem vydali na víkendový pobyt k našemu desetiletému výročí, netušili jsme, že prožijeme hrůzostrašný zážitek.

Zachován původní styl

Ubytovali jsme se totiž v hotelu z minulého století, který byl zrekonstruovaný tak, aby zachovával původní podobu, jakou měl před sto lety. Tento styl máme moc rádi a na pobyt tam jsme se těšili. Ani ve snu nás nenapadlo, že se tam budeme bát.

Pokoj až úplně nahoře

Hned po příjezdu nás hotelový personál ochotně ubytoval. Bylo nám ale divné, proč se po sobě oba recepční tak podivně dívali, když nám sdělovali číslo pokoje. Jeden z nich dokonce pronesl k tomu druhému něco jako: „Dlouho tam nikdo nebyl. Zkusíme to?“

Druhý recepční mu jen přikývl a podal nám klíč. Nás se pak jen zeptali, zda chceme soukromí a nebudeme se sami v nejvyšším patře bát. Odvětili jsme, že samozřejmě ne, a šli jsme do pokoje.

Dveře od pokoje se otevřely

Unavení po cestě jsme oba s manželem hned usnuli. Jenže uprostřed noci nás probudilo, když se najednou samy od sebe otevřely dveře od pokoje. Přitom jsme si byli jistí, že jsme je nejen zavírali, ale dokonce i zamykali.

Pomysleli jsme si, že to byl jen průvan, zase jsme je zavřeli a nechali to být. Sotva jsme si ale lehli zpět do postele, dveře se znovu otevřely. Napadlo nás, že si z nás místní personál jenom dělá legraci, a manžel se proto šel podívat na chodbu. Tam ale nikdo nebyl.

Starý gramofon začal hrát

Tím to ale nepřestalo. Když už jsme oba s manželem podřimovali, najednou se sám spustil starý gramofon na komodě, o kterém jsme si mysleli, že je v místnosti pouze jako dekorace. Hrál nějakou starou skladbu, při které běhal mráz po zádech.

Něco bylo v místnosti

Manžel vstal a vypnul ho. Jen co to udělal, začaly se v pokoji samy otevírat zásuvky u komody. Když z nich začalo vylétávat naše oblečení, na nic už jsme nečekali, vyskočili jsme z postele a dali jsme se na útěk.

Utekli jsme pryč

Na recepci za námi jen udiveně koukali a ptali se, kam běžíme. Zmohli jsme se jen na to, říct jim, že pokud to měl být místní žertík, tak nebyl vůbec vtipný. Bylo ale vidět, že vůbec netuší, o čem vlastně mluvíme.

Do toho hotelu jsme se už raději nikdy nevrátili, i když dodnes nevíme, zda šlo jen o pouhou legraci, nebo skutečně o duchy minulosti, kteří v hotelu opravdu straší.

Jaroslava B. (64), Hradec Králové

Předchozí článek
Související články
2 minuty čtení
Nikdy jsem věštecké schopnosti neměla, najednou se mi ale všude začalo ukazovat stejné číslo. Pozdě jsem zjistila, že to je osudové datum a čas. Neměla jsem do té doby žádné zkušenosti s věštěním. Přišlo to náhle. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že vyhraju ve Sportce, uvěřila bych tomu spíš, než že se ve mně projeví věštecké schopnosti a já předpovím katastrofu. Když se to stalo prvně, byla jsem dom
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
3 minuty čtení
Netušila jsem, jak krásně dokáže podzimní příroda kouzlit. Při tom pohledu jsem zapomněla na smutek a starosti. Mé nemocné tělo se jako zázrakem začalo léčit. Když jsem se vdala podruhé, tak mi bylo pětačtyřicet let. Děti jsem už měla velké a můj druhý muž také. Další jsme neplánovali. Byl to pro mě tehdy náročný rok, protože se na nás začaly sypat problémy ze všech stran. Nejhorší bylo, že se
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.