S mužem jsme se rozhodli, že si vyjedeme na romantický víkend do netradičního hotelu, který pochází z minulého století. Dlouho jsme se tam ale nezdrželi.

Když jsme se s manželem Pavlem vydali na víkendový pobyt k našemu desetiletému výročí, netušili jsme, že prožijeme hrůzostrašný zážitek.

Zachován původní styl

Ubytovali jsme se totiž v hotelu z minulého století, který byl zrekonstruovaný tak, aby zachovával původní podobu, jakou měl před sto lety. Tento styl máme moc rádi a na pobyt tam jsme se těšili. Ani ve snu nás nenapadlo, že se tam budeme bát.

Pokoj až úplně nahoře

Hned po příjezdu nás hotelový personál ochotně ubytoval. Bylo nám ale divné, proč se po sobě oba recepční tak podivně dívali, když nám sdělovali číslo pokoje. Jeden z nich dokonce pronesl k tomu druhému něco jako: „Dlouho tam nikdo nebyl. Zkusíme to?“

Druhý recepční mu jen přikývl a podal nám klíč. Nás se pak jen zeptali, zda chceme soukromí a nebudeme se sami v nejvyšším patře bát. Odvětili jsme, že samozřejmě ne, a šli jsme do pokoje.

Dveře od pokoje se otevřely

Unavení po cestě jsme oba s manželem hned usnuli. Jenže uprostřed noci nás probudilo, když se najednou samy od sebe otevřely dveře od pokoje. Přitom jsme si byli jistí, že jsme je nejen zavírali, ale dokonce i zamykali.

Pomysleli jsme si, že to byl jen průvan, zase jsme je zavřeli a nechali to být. Sotva jsme si ale lehli zpět do postele, dveře se znovu otevřely. Napadlo nás, že si z nás místní personál jenom dělá legraci, a manžel se proto šel podívat na chodbu. Tam ale nikdo nebyl.

Starý gramofon začal hrát

Tím to ale nepřestalo. Když už jsme oba s manželem podřimovali, najednou se sám spustil starý gramofon na komodě, o kterém jsme si mysleli, že je v místnosti pouze jako dekorace. Hrál nějakou starou skladbu, při které běhal mráz po zádech.

Něco bylo v místnosti

Manžel vstal a vypnul ho. Jen co to udělal, začaly se v pokoji samy otevírat zásuvky u komody. Když z nich začalo vylétávat naše oblečení, na nic už jsme nečekali, vyskočili jsme z postele a dali jsme se na útěk.

Utekli jsme pryč

Na recepci za námi jen udiveně koukali a ptali se, kam běžíme. Zmohli jsme se jen na to, říct jim, že pokud to měl být místní žertík, tak nebyl vůbec vtipný. Bylo ale vidět, že vůbec netuší, o čem vlastně mluvíme.

Do toho hotelu jsme se už raději nikdy nevrátili, i když dodnes nevíme, zda šlo jen o pouhou legraci, nebo skutečně o duchy minulosti, kteří v hotelu opravdu straší.

Jaroslava B. (64), Hradec Králové