Domů     Minulost zůstala za námi
Minulost zůstala za námi

Toho podzimního večera bylo na ulicích nevlídně. Pršelo a studené kapky deště rozháněl nepříjemný vítr. A mně bylo nevlídně i na srdci, protože jsem se právě rozešla s Lubošem.

Poznala jsem jiného muže a zamilovala se do něj. Vyměnila jsem tříletý vztah s rozumným a vyrovnaným mužem za bláznivou citovou houpačku s někým daleko méně spolehlivým. Sama jsem o tom Lubošovi řekla a ten mi odpustil a dal mi ještě čas na rozmyšlenou.

„Vždycky tě budu mít rád,“ řekl mi, když jsme se loučili. „Prožili jsme spolu hrozně moc krásných věcí a já je v sobě budu nosit navždy. Kdykoliv si to rozmyslíš, kdykoliv se zklameš nebo nebudeš vědět, jak dál, jsem tady pro tebe.“

Jeho slovům jsem mohla věřit, já si však v té chvíli nepřipouštěla, že by moje láska k jinému muži mohla mít příliš krátké trvání nebo špatný konec.

Necítila jsem smutek, spíš zvláštní prázdnotu, kterou později, cestou domů, vystřídal optimismus ohledně nového vztahu.

Chtěla jsem všechno skončit

Svůj osud si často sami vykoledujeme. Ten vztah, kvůli kterému jsem hodila za hlavu minulost, mě těšil ještě měsíc. Potom se můj nový přítel opil na oslavě narozenin kamaráda a fyzicky mě napadl. Byl to pro mě totální šok, konec světa. Už jsem nebyla schopna dívat se na něj jako na někoho úžasného a skvělého.

V té chvíli bych se nejradši vrátila k Lubošovi, ale styděla jsem se a neměla odvahu. Místo toho jsem provedla jinou hloupost. Vzala jsem tubu s prášky a napsala chvatně pár řádků na rozloučenou.

Prášky jsem spolykala, zapila alkoholem a pak jen odevzdaně čekala, až upadnu do bezvědomí.

Musela jsem se dát zase dohromady

Měla jsem ale štěstí, včas mě našla kamarádka. Následoval pobyt v nemocnici a potom krátce na psychiatrii. Mívala jsem deprese, upadala do záchvatů apatičnosti. Když jsem se vrátila z psychiatrické léčby, zůstala jsem nějaký čas ještě doma.

Rodiče mě ujistili, že se o mě postarají, dokud nebudu úplně v pořádku. Svoji bývalou práci jsem opustila. Nedokázala bych se tam vrátit mezi bývalé kolegy a kolegyně s vědomím, co si o mě za mými zády budou říkat.

Osudný telefonát

Dny se mi tak nějak slily v jednolitý celek. Nerozlišovala jsem, zda je středa, nebo neděle. Trávila jsem spoustu času čtením, díváním na televizi. Ven jsem chodila hlavně večer, na dlouhé procházky. Během jedné z nich mi zazvonil v kapse mobil.

Myslela jsem si nejprve, že je to obvyklá „kontrola“ z domova, ale byl to Luboš.

Nejprve jsem se hrozně polekala. Držela jsem mobil v roztřesených prstech a už jsem byla skoro připravená hovor přijmout, ale nakonec jsem to neudělala. Čekala jsem pak jako na smilování, zda se Luboš ozve znovu. Snažila jsem se telefon hypnotizovat. Nic. Zůstalo jen u toho jednoho pokusu, který mi ovšem nasadil zmatek do hlavy.

Sebrala jsem odvahu

Další dva dny jsem strávila modlitbami za to, aby mi Luboš zavolal, i když jsem se toho současně bála. Potom jsem pochopila, že tenhle krok budu muset udělat já sama. Další den jsem se na to připravovala a čtvrtého dne jsem vyťukala Lubošovo číslo.

Dlouho to nebral. Už jsem to chtěla vzdát, ale na poslední chvíli se ozval jeho hlas: „Ahoj, Adélo. Jsem rád, že tě slyším.“ Samozřejmě se zeptal, jak se mám, ale byla to spíš řečnická otázka. Potřeboval se mnou mluvit.

Dostal se prý do situace, kterou potřebuje probrat s někým blízkým, a napadlo ho, že zkusí požádat mě. „Víc ti řeknu až osobně,“ prohlásil. „Přijdu za tebou dnes večer a všechno to vyřešíme.“

Šokující přiznání

Jakmile jsme ukončili hovor, rozplakala jsem se. Nebylo mi jasné, kolik toho Luboš o mé současné situaci ví. Každopádně jsem cítila, že ho potřebuji – a pokud on potřeboval mě, byla jsem ochotná k čemukoliv.

Není asi třeba líčit, jak mi bylo, když jsem se za Lubošem vypravila. Když mi otevřel, překvapilo mě, jak se změnil.

Byl pobledlý, pohublý a měl smutné oči. Pozval mě dál. Posadila jsem se do křesla a snažila se vypadat co nejvíc vyrovnaně. Zmocňovala se mě lítost nad tím, že Luboše něco trápí. To, co mi řekl, mi ovšem vyrazilo dech.

„Víš, je to vlastně jednoduché, ale předtím, než ti to řeknu, chci zdůraznit, že se mi nejedná o žádné citové vydírání nebo něco podobného. Ber to spíš jako moje pokání, přiznání a omluvu. Pokusil jsem se… zkrátka chtěl jsem se zabít.

Stalo se to nedávno. Probíral jsem se našimi společnými fotkami, co mi zůstaly. Vzpomínal jsem. Opil jsem se a chtěl jsem všechno ukončit. V poslední chvíli jsem pak zavolal kamarádovi a ten mě zachránil.“

Vzájemná zpověď

Fascinovaně jsem poslouchala někoho, kdo neměl zatím ponětí, jak moc mu rozumím. Vnímala jsem, že se Luboš stydí, a dobře jsem tomu studu rozuměla. „Teď to všechno víš a mně se ulevilo, že jsem ti to řekl.“

Váhala jsem, zda mu mám říct, že jsem prodělala podobnou zkušenost, i když kvůli jinému muži. Nakonec jsem se rozhodla pro upřímnost, protože Luboš ke mně byl také naprosto otevřený. Stručně jsem mu pověděla, co všechno následovalo po našem rozchodu.

Naše srdce se uzdravila

Nastalo tíživé mlčení. Chtěla jsem se zvednout a odejít. Luboš mě zadržel. Podívali jsme se na sebe. Viděli jsme si na očích, že bychom nejraději oba vrátili čas někam o půl roku zpátky. Nemohli jsme však předstírat, že se nic nestalo.

Rozloučila jsem se a odešla s tím, že se ozvu. Luboš řekl, že bude čekat. Trvalo dlouhé měsíce, než jsme k sobě znovu našli cestu, ale naše láska ten prožitý smutek a bolest nakonec překonala.

Adéla L. (56), jižní Čechy

reklama
Související články
7.5.2024
Byla jsem odhodlaná pro lásku udělat cokoliv, ale zjistila jsem, že jenom to zkrátka nestačí. Na tu pravou lásku je třeba dvou. Zamilovaných příběhů jsem za svůj život přečetla mnoho. Nořila jsem se do smyšlených románů a snila o tom, že i já jednou najdu pravou lásku. A udělám pro to všechno na světě. V patnácti letech se to zdálo jako krásná a jednoduchá představa. Postupem let jsem ale zjišť
6.5.2024
Znali jsme se s Mirkem krátce a museli jsme se brát. Ve svatební den bylo ještě ke všemu příšerné počasí. Už jako holka jsem toužila mít letní svatbu. Před spaním jsem si představovala, jak kráčím rozkvetlou loukou v nádherných krajkových šatech ruku v ruce s urostlým ženichem, i když jsem neměla ponětí, kdo to je a kam vlastně jdeme. A mimochodem, kdo to je a kam vlastně jdeme, jsem přesně nev
2.5.2024
Byla jsem zamilovaná do pohledného spolužáka Lišky, který si mě nevšímal. Přesto jsem doufala, že se během pálení čarodějnic sblížíme. K čarodějnicím neboli třicátému dubnu se upínaly veškeré mé naděje. O té magické noci jsem věděla nemnoho, neboť jsme se o takových věcech ve škole neučili, ale babička říkávala, že je to noc zázraků. Filipojakubská nebo také Valpuržina noc proslula kouzly, ve v
28.4.2024
Byla jsem rozmazlená až hrůza. Přitom moji rodiče nebyli nijak bohatí, nemohli si dovolit bůhvíco, ale mně by snesli modré z nebe. Už ve školce jsem mívala nejkrásnější oblečky ze všech a nejvíc hraček i obrázkových knížek. A protože moje knihovna praskala ve švech, hodně jsem četla, nejraději romantické příběhy o lásce. Snila jsem o tom, že se seznámím s anglickým hrabětem, který si mě odveze
22.4.2024
Na první rande mě ten můj mlčenlivý doktor pozval přímo před zraky pacienta. Zaskočil mě, ale odmítnout jsem nedokázala. Po škole jsem nastoupila coby zdravotní sestřička, nebo řekněme zubní asistentka, v ordinaci postarší paní zubařky. Skvěle jsme si rozuměly, ale rozloučit jsme se musely už po pár měsících, když jsem odcházela na mateřskou. To jsem ještě nevěděla, jak se mi ta „dovolená“ prot
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Jindřich II. & Diana z Poitiers: Milenka dostala darem korunovační klenoty
historyplus.cz
Jindřich II. & Diana z Poitiers: Milenka dostala darem korunovační klenoty
V očích krále Františka I. se zračí zoufalství. „Copak vy jste mého syna někdy viděla veselého?“ otočí se na hraběnku Dianu z Poitiers. Pohledná Francouzka se jen lišácky usměje. „Nechte to na mně, Sire. Udělám ho svým rytířem,“ slíbí mu nakonec. Tento úkol splní nade vše očekávání. Princ Jindřich (1519–1559) se do půvabné vdovy, která je o
Pečená kořenová zelenina s medem
tisicereceptu.cz
Pečená kořenová zelenina s medem
Zeleninu si vyberte podle chuti nebo toho, co máte zrovna doma k dispozici. Potřebujete 1,5 kg kořenové zeleniny (mrkev, petržel, celer, dýni, pastinák, batáty, červenou řepu…) 1 palici česneku
Na vázách Františka Jungvirta se zabydleli brouci, žáby a ještěrky
iluxus.cz
Na vázách Františka Jungvirta se zabydleli brouci, žáby a ještěrky
Sklářský designer, výtvarník a malíř skla František Jungvirt se ve své nové sběratelské sérii uměleckých váz přenesl do zvířecí říše. Vybrané kusy z jeho stávajících kolekcí Garden a Trifid aktuálně z
Půl roku na ISS – HTC VIVE Focus 3 pomáhá s duševním zdravím i tělem kosmonautů
epochalnisvet.cz
Půl roku na ISS – HTC VIVE Focus 3 pomáhá s duševním zdravím i tělem kosmonautů
Společnost HTC VIVE úspěšně nasadila headset HTC VIVE Focus 3 na mezinárodní vesmírné stanici ISS. Jde o první headset pro duševní zdraví, který dokáže bez problémů každodenně pomáhat veliteli šestiměsíční mise Andreasi Mogensenovi z Evropské vesmírné agentury se zvládáním dlouhého odloučení od Země i blízkých. Nyní přichází další fáze testů, tentokrát zaměřená na udržení kondice a
Novinky ze světa rychlovlaků
21stoleti.cz
Novinky ze světa rychlovlaků
Na počátku dvacátého století představovaly vlaky nejrychlejší dopravní prostředek na delší vzdálenosti. Dnes je v našich očích nahradila letadla. V celé řadě zemí však stále platí, že pokud člověk chc
Krásy skalních měst – Česká republika
nejsemsama.cz
Krásy skalních měst – Česká republika
Toužíte prozkoumat svět mohutných pískovcových věží, skalních stěn a krásných soutěsek? Skalní města jsou cílem mnoha turistů od nás i ze zahraničí. Kam zaplatíte vstupné, a kde můžete krásy přírody obdivovat zdarma? Pravčická brána Nejkrásnějším útvarem zdejší přírody a Národního parku České Švýcarsko je Pravčická brána, která se nachází asi 15 km od Děčína. Rozpětí celého oblouku má neuvěřitelných 26,5
Proč je Sabina Remundová na všechno sama?
nasehvezdy.cz
Proč je Sabina Remundová na všechno sama?
Diváci znají Sabinu Remundovou (51) jako ráznou státní zástupkyni ze seriálu Případy 1. oddělení. V soukromém životě by se ale ráda o někoho opřela. Bohužel je však na řadu věcí sama. Její manžel,
Muzeum v přírodě Zubrnice: Nejmladší skanzen zachraňuje staré tradice
epochanacestach.cz
Muzeum v přírodě Zubrnice: Nejmladší skanzen zachraňuje staré tradice
Oblast Sudet měla po druhé světové válce tu smůlu, že odtud většina původních obyvatel se vztahem k regionu musela odejít. Nepříznivě se to projevilo na stavu krajiny i na architektonických památkách. Najednou se o ty po staletí opečovávané skvosty neměl kdo starat a nikomu na nich nezáleželo. Lidové stavby začaly chátrat, ale staleté dědictví naštěstí nezmizelo
Je těžké stát se andělem, někdy si to zkuste
skutecnepribehy.cz
Je těžké stát se andělem, někdy si to zkuste
Z rozvodu mě vyléčila až opravdová láska. Znovu jsem se vdala a můj druhý muž byl tak báječný, že jsem se po jeho boku změnila k lepšímu. Když mě Pavel opustil, nějakou dobu jsem se domnívala, že to nepřežiju. Samozřejmě že mě všichni ujišťovali, že na to se neumírá, že se dám dohromady, že to spraví jenom čas.
ISS: Spadne do Tichého oceánu?
epochaplus.cz
ISS: Spadne do Tichého oceánu?
Jediná trvale obydlená vesmírná stanice, a to od 2. listopadu roku 2000. Našli bychom ji na naší nízké oběžné dráze ve výšce přibližně 400 kilometrů. Ač to tak astronautům ani nepřijde, má rychlost 27 720 kilometrů v hodině a Zemi tak obíhá zhruba v 92minutové periodě.   Standardně je tu 7 lidí, kteří se mění
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
Da Vinciho Vitruviánský muž: Je nejslavnější kresba světa šifrou?
enigmaplus.cz
Da Vinciho Vitruviánský muž: Je nejslavnější kresba světa šifrou?
Po celém světě najdeme šifry. Pokrývají zdi prastarých chrámů, stránky tajemných a nepochopených knih a v některých případech jsou schované i v malbách a jiných uměleckých dílech. To je i případ Vitru