Domů     Jsou to skvělí parťáci
Jsou to skvělí parťáci

Do našeho života vstoupili dva nalezenci a přinesli do našeho domu velké štěstí a radost. Od rána do večera tu zněl dětský smích. Tolik už jsem od života nečekala.

Edík sedí na zemi a hází Maxovi míček. A ten mu ho s radostí nosí zase zpátky. Občas se mu na podlaze rozjedou nožičky do všech stran a on se rozplácne jako žába. V tu chvíli se začne smát Edík a pejsek k němu radostně běží a olizuje ho.

Je rád, že se jeho kamarád dobře baví. A co teprve já. Vidět Edíka se smát, to byl pro mne hotový zázrak. Už jsem se bála, že to nikdy nedokáže. Dodnes si pamatuju naše první setkání. Málem mi to tehdy utrhlo srdce. I ta léta, jak dospíval.

Přáli jsme si holčičku

S manželem jsme spolu už přes pětadvacet let. Dodnes se máme pořád moc rádi a život jeden bez druhého si ani neumíme představit. Ale jedna věc nás dlouho velice trápila. Ač jsme o to opravdu moc stáli, děti nepřicházely. Udělali jsme pro to úplně všechno.

Můj manžel Vlastík při mně v těch chvílích pevně stál. To mu nikdy nezapomenu.

Když všechno selhalo

Po všech marných pokusech jsme se nakonec rozhodli pro adopci. To rozhodnutí bylo jednomyslné. Oba jsme si přáli dítě co nejmladší, a manžel navíc by rád měl holčičku. Mně to bylo jedno, hlavně abych už „své dítě“ měla doma. Nebylo to ale tak jednoduché. Všechno to papírování, pohovory, testy.

Doufala jsem, že se nám poštěstí přivézt si domu miminko, čekání na dítě už ale trvalo moc dlouho. Už jsem se nemohla dočkat, až toho človíčka vezmu do náruče.

Ale pak nám zavolala ředitelka dětského domova, abychom se na některé pro adopci volné děti, přišli podívat.

Mluvily jeho oči

Byla jsem nervozní jako nikdy. Celá jsem se klepala a držela se pevně manžela za ruku. I když prostředí, ve kterém děti žily, bylo pěkné, světlé a vyzdobené, padla tam na mne podivná tíseň a lítost, že tyto děti nemají normální dětství.

A právě v tu chvíli jsem ucítila, že mě někdo pozoruje. Rozhlédla jsem se po místnosti. Vmáčknutý do rohu tam seděl asi čtyřletý klučina a soustředěně mě pozoroval. Naše oči se střetly. Ty jeho, velké, hnědé až uhrančivé, byly plné smutku.

Těžké začátky

A ty mé zase plné slz. Bylo rozhodnuto. Adoptujeme toho chlapce. Dodnes jsem vděčná manželovi, že tenkrát neprotestoval. Tak k nám přišel náš Eda.

Když jsme si Edíka konečně mohli definitivně odvézt domů jako svého syna, začaly nám krásné, i když dost těžké časy.

Už „tety“ z dětského domova nás varovaly, že to je těžký případ. Edík prý příliš nekomunikuje, je odtažitý a stále zachmuřený. To všechno byla zpočátku pravda. Edíkův osud byl velice pohnutý. Celé dlouhé čtyři roky čekal na to, až ho někdo bude opravdu chtít.

Byl to moc hodný klouček, ale děsila mě jeho uzavřenost a trvalý smutný výraz ve tváři. Nikdy se neusmál. A to jsme s manželem dělali všelijaké „srandičky“. Jen aby se konečně zasmál. Nic nepomáhalo.

Co to kňučí?

Zhruba rok potom, co k nám Edík přišel, jsem ho ráno, jako obvykle vedla do školky. Když jsme šli kolem kontejnerů, Eda se náhle zastavil. „Slyšíš to, mami? Co to je?“ Po chvíli jsem to uslyšela i já. Takové slabounké pískání a znělo z jedné popelnice.

Když jsem ji otevřela, srdce se mi zastavilo. Tam v odpadcích ležela tři docela malá štěňata. Dvě už nežila. To naštěstí Edík neviděl. To poslední ale ještě dýchalo a vydávalo ty žalostné zvuky.

Boj o život

Bylo mi jasné, že ze školky i z mé práce ten den nic nebude. Štěně jsme dali do krabice od bot a ujížděli k veterináři. Maxík, jak jsme ho později pojmenovali, se ukázal jako velký bojovník. A i když mu na veterině nedávali moc velkou naději, přežil.

Dokonce se brzy měl čile k světu. Edík úplně ožil, nechtěl ani chodit spát a hlídkoval u nemocného pejska. Krmil ho lžičkou a hlídal mě, jestli mu dávám správné prášky. A když Maxík poprvé sám vesele vyskočil z pelíšku, Edík se rozesmál na celé kolo: „Hele, mami, už je zdavý!“

Nerozlučná dvojka

Od té chvíle ti dva bez sebe neudělali krok. Dvě spřízněné duše, dva odložení a nalezení parťáci. Edík celý pookřál. Začal se nejen vesele smát, ale byl i vstřícnější a hovornější.

Teprve s příchodem Maxíka, ze kterého se vyklubal hezký „pouliční“ fešák, přišlo do naší rodiny skutečné štěstí a pohoda.

Našemu Maxovi už bylo deset let a Edovi, který se dostal na gymnázium, bude za pár dní šestnáct. I když má hodně zájmů, Maxík je vždy na prvním místě. Jen doufám, že tu s námi Max ještě nějaký čas pobude.

Věra T. (56), Tábor

Předchozí článek
reklama
Související články
26.5.2024
Kdo hledá prince z pohádky, neuspěje. Pokud žena nechce zůstat sama, je třeba přestat snít a navrátit se na pevnou zem. Připadala jsem si stará. Z dnešního pohledu jsem stará určitě nebyla, bylo mi čtyřiatřicet, ale vše nasvědčovalo tomu, že zůstanu na ocet. Další rok utekl jako voda a přišel zase máj, voněl šeříkem, jasmínem a kvetoucími třešňovými stromy a sliboval lásku, ale, jak jsem byla p
25.5.2024
Lhát se opravdu nemá. A to zřejmě ani v případě, kdy člověk chce druhým udělat radost ‒ jako já. I milosrdná lež se totiž může obrátit proti vám. Když jsem ve dvaceti odešla z domova, neměla jsem zrovna moc peněz. Ke své práci v kanceláři jsem si tedy našla ještě další brigády, abych si polepšila. Dělala jsem po večerech za barem. Moc jsem si chtěla tu práci udržet, tak jsem se hodně snažila
22.5.2024
Když jsem se vdávala, bylo mi dvacet. Sladkých dvacet? Netuším. Jen jsem tehdy spíš tušila, že to není to pravé. Vdávat jsem se musela, jak se říká. Čekala jsem miminko a sousedé by mě lynčovali, kdybych jim do vsi přivedla levobočka. S manželem jsme spolu byli 23 let, ovšem klapat to přestalo už po pěti letech. Začal pít, nesnažil se. Ale rozvést se? To by bylo to samé jako s tím levobočkem. T
20.5.2024
Dnes se se soukromými vysokými školami roztrhl pytel. Získat titul už není tak obtížné jako kdysi, kdy vysokou studovali opravdu jen ti nejnadanější. Když nejmladší kolegyně odcházela na mateřskou, sháněli jsme někoho na zástup. Jednou přišel vedoucí provozu s tím, že sehnal mladou a nadějnou zaměstnankyni. Dost nás to překvapilo, protože do personálních věcí se nikdy nepletl. „Je mladá, ještě
20.5.2024
Důvěřovala jsem mu a o jeho slovech nikdy nepochybovala. Nedůvěra se mě zmocnila až poté, co mi nalila jed do žil moje nejlepší kamarádka. O nějaké nevěře jsem vůbec nikdy nepřemýšlela. Ani o svojí, natož o manželově. Nebyl sebemenší důvod. Byl to takový můj méďa do nepohody. Moc krásy nepobral, ale o to víc jsem ho měla ráda. Byl takový retro Pěkně vypasené bříško, pleš začesaná trochou
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Las Médulas: Při zlaté horečce Římané zničili celé pohoří
historyplus.cz
Las Médulas: Při zlaté horečce Římané zničili celé pohoří
V břidlicovém pohoří Las Médulas v severozápadním Španělsku je k vidění mnoho červenohnědých skal nejroztodivnějších tvarů. Bizarní krajina však není hříčkou přírody, jak by se mohlo zdát, ale dílem člověka. Kdysi tu býval rozlehlý horský masiv, který Římané kvůli zlatu rozvrtali do současné podoby…   Římská říše je závislá na zlatě…Potřebuje ho k financování válečných výbojů i k
HI-TECH kuchyně
rezidenceonline.cz
HI-TECH kuchyně
Také pro jednu z nejdůležitějších součástí obytného prostoru je důležitá harmonie designu a technologií. Jen tak kuchyně získá nejen potřebnou funkčnost a komfort, ale také moderní estetickou přitažlivost. Jedním z nejvýraznějších trendů v kuchyňském designu je použití pastelových barev, jako je pudrově růžová, šeříková, broskvová nebo vanilková. Ostatně tři ze jmenovaných odstínů se staly uznávanými
Proměna chleba a vína v maso a krev: Opravdu se někdy takový zázrak stal?
enigmaplus.cz
Proměna chleba a vína v maso a krev: Opravdu se někdy takový zázrak stal?
Křesťanský obřad, který připomíná události poslední večeře Ježíše Krista, se označuje pojmem eucharistie. Ve své podstatě jde o rituální konzumaci chleba a vína, aby byly připomenuty tělo a krev Ježíš
Z hlubin temného lesa nám ukázaly cestu veverky
skutecnepribehy.cz
Z hlubin temného lesa nám ukázaly cestu veverky
Zabloudily jsme s vnučkou na houbách. Už se začalo stmívat. Kde se vzaly, tu se vzaly ‒ dvě veverky přiskákaly. Vyvedly nás z lesa ven. Byla jsem už rok vdova, manžel mi zemřel na infarkt. Krátce před jeho smrtí jsme koupili domek na okraji vísky v Lužických horách. Já houbařila a chodila do lesa na výlety, on pobýval jen
Gigantická exploze ve vesmíru. Její konec je v nedohlednu
21stoleti.cz
Gigantická exploze ve vesmíru. Její konec je v nedohlednu
Že vesmír je poněkud děsivé místo, ukazuje několik posledních astronomických objevů. V květnu astronomové oznámili pozorování hvězdy, která právě polyká jednu ze svých vlastních planet. Krátce předtím
Vaječné muffiny se sýrem
tisicereceptu.cz
Vaječné muffiny se sýrem
Hledáte inspiraci pro netradiční snídani? Připravte své rodině vejce, samozřejmě s pořádnou dávkou slaniny. Suroviny 10 plátků anglické slaniny 1 červená paprika 2 hrsti jarní cibulky 10 vaje
Večer se značkou Norqain v hodinářství Koscom
iluxus.cz
Večer se značkou Norqain v hodinářství Koscom
Ve středu 22. května uspořádalo renomované hodinářství Koscom večer věnovaný švýcarské značce Norqain. Ta je úzce spojená s hokejem, a tak měla akce návaznost na aktuálně probíhající Mistrovství světa
Kaple Cyrila a Metoděje na Radhošti
epochanacestach.cz
Kaple Cyrila a Metoděje na Radhošti
Rožnov leží pod Radhoštěm, a ten bychom rozhodně na svých cestách po tomto kraji minout neměli. Na jeho vrcholku stojí výjimečná kaple svatého Cyrila a Metoděje s byzantskou kopulí, vysvěcená už v roce 1898. Je to jedna z nejvýše položených církevních staveb na našem území a přestože si toho na první pohled sotva povšimneme, stojí jednou polovinou na
Srbský král tušil nebezpečí smrti
epochaplus.cz
Srbský král tušil nebezpečí smrti
Když Alexandr I. Karađorđević (1888–1934) usedá 17. října 1921 na trůn Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, nemá jednoduchou pozici. „Jednota Srbů, Chorvatů a Slovinců, která vznikla v ovzduší poválečné euforie, se ukázala v praxi jako těžko realizovatelná. Jak zajistit soužití národů, jež jsou sice stejného původu, ale jejich osudy se od pozdního středověku rozcházely? Ještě
Pohřbili kancléře zaživa?
epochalnisvet.cz
Pohřbili kancléře zaživa?
„To ne! Proboha ne!“ vykřikne kancléř a celý vyděšený se posadí na posteli. Ten příšerný sen se mu zdál už potřetí! Je v něm pohřben do rakve, v níž ovšem po pár dnech obživne!   Svého času je prakticky nejmocnějším mužem v zemi. Je mu něco málo přes 40 let, a už má za sebou funkci diplomata, císařského
Jsi mi nevěrný Rančáku? Tak o tohle přijdeš!
nasehvezdy.cz
Jsi mi nevěrný Rančáku? Tak o tohle přijdeš!
Herečce ze seriálu Ulice Anetě Krejčíková (33) už prý s partnerem, tělocvikářem Ondřejem Rančákem (39), dochází trpělivost. Ze všech stran se k ní dostávají různé povídačky, jak si kde dopisoval a d
Pravdu jsme zjistily až po letech
nejsemsama.cz
Pravdu jsme zjistily až po letech
Někdy stačí domněnka k tomu, aby se rozbilo krásné přátelství. Je snadné někoho obvinit a pak se urazit a přestat s ním mluvit. Vím to až moc dobře, prožila jsem si to na vlastní kůži a dodnes toho lituji. Nikdo jiný to nevěděl Romana byla moje velká kamarádka už od mateřské školky. Od první do deváté třídy