Některé lásky mají smůlu, protože jim není dopřáno se rozvinout. Občas se to stane dokonce i opakovaně.
Poznala jsem v životě několik partnerů. Nejprve jsem chodila s jedním spolužákem na gymnáziu. Rozdělilo nás to, že odjel do Brna studovat vysokou školu. Já jsem se pak na jedné diskotéce zamilovala do kluka, který mě zaujal na první pohled. Aleš mi ale nabízel pouze kamarádství.
Byli jsme důvěrnými přáteli, svěřovali jsme si svá tajemství. Prožili jsme spoustu hezkých příhod, ale nikdy jsme nepřekročili hranice intimity. Mrzelo mě to, chtěla jsem víc, dokázala jsem si představit, že bych s Alešem strávila celý život.
Chtěla jsem partnera pro život
Vdala jsem se až v jednatřiceti letech, protože už jsem opravdu hodně toužila po založení rodiny. Lumír byl skoro ideálním partnerem: pracovitý, abstinent, kliďas. Měli jsme spolu dceru.
Naše manželství trvalo osmnáct let. Rozvod proběhl v klidu. Chvíli jsem si užívala samotu, ale pak mi bylo smutno a začala jsem se rozhlížet po někom, s kým bych strávila zbytek života.
Druhé manželství
Začal se o mě ucházet Luboš, kolega z firmy. Znali jsme se už delší dobu, svěřovali jsme se navzájem se svými problémy. Nedělala jsem dlouho žádné drahoty a dala našemu vztahu volný průchod.
Rychle jsme si zvykli na společný život. Luboš mě po roce požádal o ruku. Udělali jsme si malou, komorní svatbu a na svatební cestu jsme jeli do Španělska k moři. Život byl zase příjemný a budoucnost růžová.
Rána do srdce
Pět týdnů po svatbě jsem kráčela po ulici, když jsem náhle zaslechla své jméno. Otočila jsem se tím směrem a strnula. Proti mně stál Aleš, kterého jsem kdysi milovala. Při tom pohledu mě píchlo u srdce. Všechny city, které jsem k němu kdysi chovala a které nebyly opětované, se rázem vrátily.
Aleš byl nyní mužem v nejlepších letech, a jak to vypadalo, i v dobré psychické pohodě. Nejhorší pro mě bylo zjištění, že je zrovna volný a někoho hledá. Nyní už by se vztahu, po jakém jsem toužila, nebránil.
Láska, která nedostala šanci
V duchu jsem proklínala osud, že nás znovu svedl dohromady v době, kdy jsem byla podruhé čerstvě vdaná. Kdyby se to bývalo stalo před půl rokem, splnil by se mi sen, který jsem v sobě celý život tajně nesla.
I na Alešovi jsem viděla, jak se zarazil, když zjistil, že jsem nedávno řekla své „ano“ jinému muži. Nesnažil se mě ale přemlouvat, abych z čerstvého manželství zase kvůli němu vycouvala. Probrali jsme všechno, co se stalo za ty roky, kdy jsme se neviděli. Oběma nám bylo smutno.
Aleš potom navrhl, abychom se dál už nevídali, protože bychom se zbytečně trápili. Souhlasila jsem. Dnes, po dalších mnoha letech, jsem se s tím už smířila a žiji v klidném vztahu s Lubošem.
Radka J. (67), Plzeň
