Domů     Mého manžela mi poslal sám osud
Mého manžela mi poslal sám osud
5 minut čtení

Existují lidé, kteří si myslí, že náš svět je jen to, co vidíme. Že se dá změřit, zvážit a vědecky popsat, aniž by zbývalo cokoli magického a neprobádatelného. Já k nim však nepatřím.

Od raného dětství jsem byla mimořádně senzitivní a nyní plně věřím léčivé moci drahých kamenů a vím, že vše je jen směsí různých energií, ze kterých jsme utkáni i my. Tento přístup se mi také skvěle osvědčuje.

Díky šňůře jantarů ani jedno z mých dětí nebolely první zoubky a mého hyperaktivního synka skvěle zklidnilo štěrchátko z třešňového dřeva. To však předbíhám. Ráda bych vám totiž pověděla, jak se vůbec stalo, že jsem mohla mít své báječné děti. I v seznámení s mým manželem totiž sehrál hlavní roli osud.

Tak jako každý mívám i já spoustu snů, které nic neznamenají. Skáču v nich po schodech tak dlouho, až nakonec vzletím, vybírám si z vysokých hromad nádherných šatů či prožívám divoká dobrodružství.

Čas od času mě však navštíví vize, která se mi snaží něco sdělit. Takového nositele tajemného poselství vždy bezpečně poznám, protože namísto abych ho postupně zapomínala, vybavuje se s větší a větší intenzitou. Podobné sny jsou jasné a ostré, což však neznačí, že by byly jednoznačné.

Podobný sen mě navštívil i první léto po Sametové revoluci. Zdálo se mi, že vstupuji do obří okachlované místnosti, kde stojí nádherný muž ve světlém oblečení.

Když ke mně zvedne obličej, září mu z tváře zvláštní síla a já najednou vím, že mi byl souzen a že jsme stvořeni jeden pro druhého. S pocitem úleku jsem se tenkrát probudila a až do rána nedokázala usnout. Celkové vyznění však rozhodně nebylo negativní.

Naopak, která dívka by se hněvala za příslib krásného doktora? Já jen dumala, zda se jedná o energického chirurga nebo citlivého pediatra. Jenže čas běžel a já žádného úžasného muže v bílém plášti nepotkala.

Když mě pak máti poslala za tetičkou do Prahy, byl sen již zatlačen hluboko do mého podvědomí.

Přišlo horké léto a v nádražní kantýně zakoupená limonáda mě záhy zahnala na toaletu. Když jsem si pak umývala ruce napadlo mě, že využiji chvilku klidu a upravím svůj vedrem značně poznamenaný make-up.

Přece jen jsem v hlavním městě nechtěla vypadat jako nevzhledná venkovanka.

Když jsem však na ústa nanášela další vrstvu rtěnky a pudrovala lesklý nos, zahlédla jsem v zrcadle pohyb. Byl to uklízeč, který pečoval o čistotu WC, a mě nepříjemně překvapilo, že je to muž. Ten přece na dámských záchodcích nemá co dělat!

S nelibostí jsem na něj zaostřila a krve by se ve mně nedořezal. Bylo totiž nad slunce jasné, že nejde o nikoho jiného, než o tajemného krasavce z mého snu, navíc byl opravdu celý v bílém. Zalila mě vlna zklamání. Tak takhle to je? Ne chirurg, ale hajzldědek?

Tohle má být můj budoucí život? Prudce jsem se otočila a setkala se s bezelstným úsměvem a zářivým pohledem zelených očí. Mladík vysílal všechny myslitelné pozitivní signály, ale já se rozhodla být k nim hluchá.

Něco jsem zlostně zasyčela, prudce smetla kosmetiku do kabelky a vyrazila pryč. Můj úprk však byl až příliš rychlý a mokrá podlaha udělala své. Už při třetím kroku mi podjela noha a prudké schody dolů jsem již zdolala hlavou napřed.

Ucítila jsem náraz, zatmělo se mi před očima a vše prostoupila ostrá a bodavá bolest. Mladík na nic nečekal, odhodil mop a opatrně a něžně mě zvedl do náruče.

Z čela mi tekla krev, vsakovala se do světlé látky jeho erárního oblečení a já cítila únavu a malátnost. Motal se  mi žaludek a hlava. V bdělém stavu mě držela jen bolest, která jako horká rudá vlna zase a znova vystřelovala z rychle otékajícího kotníku.

Zachránce mě opatrně usadil do svého auta a vyrazili jsme do nemocnice. Já cestou sténala na každém hrbu, kterých bylo bohužel více než dost.

Byla jsem tak zabraná do vlastního utrpení, že jsem si ani nevšimla, že můj anděl spásy parkuje na místě pro zaměstnance a vnáší mě dovnitř služebním vchodem. Až po chvilce mi došlo s jakou jistotou se po areálu pohybuje.

Mou nevšímavost snad částečně omluví rozbitá hlava a fakt, že jsem si v náručí toho krásného cizího muže připadala rozrušená a klidná zároveň. Neobvyklá kombinace vzhledem k tomu, v jaké situaci jsem se to nacházela!

Netrvalo dlouho a mou zlomenou nohu ozdobila úchvatná bělostná sádra. Pomalu jsem se vzpamatovávala a snažila se vysílat co nejvíc úsměvů a vstřícných gest ke svému zachránci. Narazila jsem však na nečekaný chlad. Když jsem se ho pokusila vzít za ruku odtáhl se a zabručel:

„Vida, uklízeči nejsou v kurzu. Je potřeba proměnit se v budoucího pana doktora.“ Měl svatou pravdu a mně bylo strašně stydno. Nyní jsem se s ním však nemohla rozloučit. Byl tak krásný, za tolik jsem mu vděčila a hlavně, poslal mi ho sám osud.

Do očí mi vhrkly horké slzy a se staženým hrdlem jsem se mu omluvila za své předsudky. Tolik jsem se bála, že jsem vše pokazila a že už mě nebude chtít. Krasavec mě poslouchal trochu rozpačitě, ale nakonec se usmál a podal mi velký pruhovaný kapesník.

Zatímco jsem si utírala ubrečené oči, hřejivě mě objal a zašeptal, že osudu se přece nemůžeme bránit. Netušil, jak hlubokou má pravdu. Dnes už jsme spolu víc jak dvacet let a za celou tu dobu jsem ani jednou nezapochybovala o tom, že jen on je pro mě ten pravý. Jediný, pravý a osudový.

Aneta, 46 let, Plzeň

Předchozí článek
Další článek
Související články
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
3 minuty čtení
Na Věru jsem nikdy nedala dopustit. Znaly jsme se od střední školy a považovala jsem ji za tu nejvěrnější kamarádku. Kdybych jen věděla... Když mi zemřel manžel, byla to právě ona, kdo ke mně první týdny skoro denně chodil. Nosila mi sladkosti na nervy, tahala mě na procházky a poslouchala moje nekonečné vzpomínání. Kdybych jen věděla, co dělá Věra za mými zády... Cizí žena mi radila Všec
3 minuty čtení
Manžel mi byl nevěrný snad na kaž­dém kroku. Nikdy jsem v sobě nenašla sílu od něho odejít. Až dnes si užívám své sladké pomsty. Hned po maturitě jsem se vdala, protože jsem otěhotněla. Můj Venca byl na vojně, tak se ženil ve vojenském. Jenže už na svatbě to začalo. Když se nahlas četla blahopřání, jedno bylo velmi jízlivé. Jak jsem se záhy dozvěděla, poslala ho Vencova milenka, kterou si našel
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.