Domů     Mého manžela mi poslal sám osud
Mého manžela mi poslal sám osud
5 minut čtení

Existují lidé, kteří si myslí, že náš svět je jen to, co vidíme. Že se dá změřit, zvážit a vědecky popsat, aniž by zbývalo cokoli magického a neprobádatelného. Já k nim však nepatřím.

Od raného dětství jsem byla mimořádně senzitivní a nyní plně věřím léčivé moci drahých kamenů a vím, že vše je jen směsí různých energií, ze kterých jsme utkáni i my. Tento přístup se mi také skvěle osvědčuje.

Díky šňůře jantarů ani jedno z mých dětí nebolely první zoubky a mého hyperaktivního synka skvěle zklidnilo štěrchátko z třešňového dřeva. To však předbíhám. Ráda bych vám totiž pověděla, jak se vůbec stalo, že jsem mohla mít své báječné děti. I v seznámení s mým manželem totiž sehrál hlavní roli osud.

Tak jako každý mívám i já spoustu snů, které nic neznamenají. Skáču v nich po schodech tak dlouho, až nakonec vzletím, vybírám si z vysokých hromad nádherných šatů či prožívám divoká dobrodružství.

Čas od času mě však navštíví vize, která se mi snaží něco sdělit. Takového nositele tajemného poselství vždy bezpečně poznám, protože namísto abych ho postupně zapomínala, vybavuje se s větší a větší intenzitou. Podobné sny jsou jasné a ostré, což však neznačí, že by byly jednoznačné.

Podobný sen mě navštívil i první léto po Sametové revoluci. Zdálo se mi, že vstupuji do obří okachlované místnosti, kde stojí nádherný muž ve světlém oblečení.

Když ke mně zvedne obličej, září mu z tváře zvláštní síla a já najednou vím, že mi byl souzen a že jsme stvořeni jeden pro druhého. S pocitem úleku jsem se tenkrát probudila a až do rána nedokázala usnout. Celkové vyznění však rozhodně nebylo negativní.

Naopak, která dívka by se hněvala za příslib krásného doktora? Já jen dumala, zda se jedná o energického chirurga nebo citlivého pediatra. Jenže čas běžel a já žádného úžasného muže v bílém plášti nepotkala.

Když mě pak máti poslala za tetičkou do Prahy, byl sen již zatlačen hluboko do mého podvědomí.

Přišlo horké léto a v nádražní kantýně zakoupená limonáda mě záhy zahnala na toaletu. Když jsem si pak umývala ruce napadlo mě, že využiji chvilku klidu a upravím svůj vedrem značně poznamenaný make-up.

Přece jen jsem v hlavním městě nechtěla vypadat jako nevzhledná venkovanka.

Když jsem však na ústa nanášela další vrstvu rtěnky a pudrovala lesklý nos, zahlédla jsem v zrcadle pohyb. Byl to uklízeč, který pečoval o čistotu WC, a mě nepříjemně překvapilo, že je to muž. Ten přece na dámských záchodcích nemá co dělat!

S nelibostí jsem na něj zaostřila a krve by se ve mně nedořezal. Bylo totiž nad slunce jasné, že nejde o nikoho jiného, než o tajemného krasavce z mého snu, navíc byl opravdu celý v bílém. Zalila mě vlna zklamání. Tak takhle to je? Ne chirurg, ale hajzldědek?

Tohle má být můj budoucí život? Prudce jsem se otočila a setkala se s bezelstným úsměvem a zářivým pohledem zelených očí. Mladík vysílal všechny myslitelné pozitivní signály, ale já se rozhodla být k nim hluchá.

Něco jsem zlostně zasyčela, prudce smetla kosmetiku do kabelky a vyrazila pryč. Můj úprk však byl až příliš rychlý a mokrá podlaha udělala své. Už při třetím kroku mi podjela noha a prudké schody dolů jsem již zdolala hlavou napřed.

Ucítila jsem náraz, zatmělo se mi před očima a vše prostoupila ostrá a bodavá bolest. Mladík na nic nečekal, odhodil mop a opatrně a něžně mě zvedl do náruče.

Z čela mi tekla krev, vsakovala se do světlé látky jeho erárního oblečení a já cítila únavu a malátnost. Motal se  mi žaludek a hlava. V bdělém stavu mě držela jen bolest, která jako horká rudá vlna zase a znova vystřelovala z rychle otékajícího kotníku.

Zachránce mě opatrně usadil do svého auta a vyrazili jsme do nemocnice. Já cestou sténala na každém hrbu, kterých bylo bohužel více než dost.

Byla jsem tak zabraná do vlastního utrpení, že jsem si ani nevšimla, že můj anděl spásy parkuje na místě pro zaměstnance a vnáší mě dovnitř služebním vchodem. Až po chvilce mi došlo s jakou jistotou se po areálu pohybuje.

Mou nevšímavost snad částečně omluví rozbitá hlava a fakt, že jsem si v náručí toho krásného cizího muže připadala rozrušená a klidná zároveň. Neobvyklá kombinace vzhledem k tomu, v jaké situaci jsem se to nacházela!

Netrvalo dlouho a mou zlomenou nohu ozdobila úchvatná bělostná sádra. Pomalu jsem se vzpamatovávala a snažila se vysílat co nejvíc úsměvů a vstřícných gest ke svému zachránci. Narazila jsem však na nečekaný chlad. Když jsem se ho pokusila vzít za ruku odtáhl se a zabručel:

„Vida, uklízeči nejsou v kurzu. Je potřeba proměnit se v budoucího pana doktora.“ Měl svatou pravdu a mně bylo strašně stydno. Nyní jsem se s ním však nemohla rozloučit. Byl tak krásný, za tolik jsem mu vděčila a hlavně, poslal mi ho sám osud.

Do očí mi vhrkly horké slzy a se staženým hrdlem jsem se mu omluvila za své předsudky. Tolik jsem se bála, že jsem vše pokazila a že už mě nebude chtít. Krasavec mě poslouchal trochu rozpačitě, ale nakonec se usmál a podal mi velký pruhovaný kapesník.

Zatímco jsem si utírala ubrečené oči, hřejivě mě objal a zašeptal, že osudu se přece nemůžeme bránit. Netušil, jak hlubokou má pravdu. Dnes už jsme spolu víc jak dvacet let a za celou tu dobu jsem ani jednou nezapochybovala o tom, že jen on je pro mě ten pravý. Jediný, pravý a osudový.

Aneta, 46 let, Plzeň

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Nikdo jsme tehdy netušili, že se u mé sestry Aničky začíná projevovat zapomnětlivost. Sedla do špatného vlaku a nevěděla, kde je. Pomohl jí ochočený krkavec. Krkavci jsou učenliví. Dokážou věrně napodobovat zvuky z okolí, dokonce i lidský hlas. Jeden takový šikula pomohl mé starší sestře, když se dostala do úzkých. Dodnes na příběh o opeřeném hrdinovi vzpomínáme... Sestra Anička k nám jezdila n
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
3 minuty čtení
Na Věru jsem nikdy nedala dopustit. Znaly jsme se od střední školy a považovala jsem ji za tu nejvěrnější kamarádku. Kdybych jen věděla... Když mi zemřel manžel, byla to právě ona, kdo ke mně první týdny skoro denně chodil. Nosila mi sladkosti na nervy, tahala mě na procházky a poslouchala moje nekonečné vzpomínání. Kdybych jen věděla, co dělá Věra za mými zády... Cizí žena mi radila Všec
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může