Domů     Čokoládové mámení
Čokoládové mámení
5 minut čtení

Za práci v naší cukrárně jsem byla moc vděčná. Skvělý kolektiv, hezké prostředí a hlavně bezvadná šéfová, která mi jako svobodné matce upravila pracovní dobu a vycházela mi vstříc jak jen mohla. 

Konečně jsem se po dlouhé době cítila chtěná a tahle bezva cukrářská sebranka mi úplně vynahradila chybějící rodinu i muže po boku. Bylo mi zkrátka takhle dobře a nic jsem na tom nechtěla měnit.

Ani ve chvíli, kdy do naší pracovní rodinky přibyla nová posila v podobě chocolatiéra Pavla, se na mém rozhodnutí žít bez chlapa nic nezměnilo.

Jasně, obdivovala jsem ho, stejně jako všechny holky, za jeho mistrnou práci při temperování čokolády a při ochutnávání jeho pralinek jsem se vznášela metr nad zemí. Taky jsem si nemohla nevšimnout, že je vážně fešák.

Ale jelikož vždy pracoval v čistě ženském kolektivu, vždy chodil elegantně oblečený a navoněný a dokonce měl i upravené nehty, bylo mi naprosto jasné, že jeho objektem zájmu nebudou ženy. Prostě to byl pro mě jasný gay.

Netrvalo dlouho a stali se z nás nejen fajn kolegové, ale i kamarádi. Povídali jsme si o lásce k hudbě, divadlu i starým filmům a náš podobný vkus mě jen utvrzoval v mém přesvědčení o Pavlově orientaci. Ovšem nechtěla jsem být vlezlá a tohle téma otevírat.

Říkala jsem si, že počkám, až mi o tom bude chtít říct sám. Nakonec nám čas strávený v práci přestal stačit a začali jsme spolu vyrážet i ven. Bylo mi s ním tak krásně. Pavel byl na všech schůzkách tak milý, vtipný a galantní.

S nikým jiným jsem se nikdy necítila tak příjemně. Nebyl to blesk z čistého nebe, ani láska na první pohled.

Ale pomalinku, nenápadně a plíživě jsem si začínala uvědomovat, že ho přestávám vnímat jen jako kamaráda, a že se do něj zcela nedobrovolně a proti své vůli začínám zamilovávat.

Čím víc času jsme trávili spolu a čím víc nám bylo fajn, tím byly mé city silnější a silnější. „Proboha, co to dělám?“ říkala jsem si dokola. „Vždyť je gay! Jsme jen přátelé.

Copak jsem se už vážně v životě nepoučila dost?“ Připadala jsem si tak hloupě, že já, která se zapřísahala, že už chlapa nechci ani vidět, se takhle zakoukám do muže, co je na kluky. Absurdní, směšné, bezvýchodné.

Kdyby alespoň Pavel nebyl tak strašně milý a tolik mi to neztěžoval. Jak mám v sobě udusit city, když mě bere něžně kolem ramen? Jak mám přestat toužit po jeho vůni, když mi jen tak mimochodem nabídne své sako, poté co je mi venku zima?

Jak nemám toužit po polibku, když má pro mě vždy zářivý úsměv a vlídné slovo? A hlavně, jak ho můžu nemilovat, když vidím jak si báječně rozumí s mou čtyřletou dcerkou?

Připadala jsem si jak v bipolárním světě. Na jednu stranu jsem byla s Pavlem tak šťastná, jako nikdy dřív, ale na straně druhé jsem se hrozně trápila. Byla jsem doslova jako v pasti svých vlastních pocitů.

Chtěla jsem ho, toužila po něm a přitom jsem jednoznačně věděla, že ho nikdy nemůžu mít. Abych se z toho všeho úplně nezbláznila, začala jsem se Pavlovým přátelským něžnostem vyhýbat.

Při vítání už jsem nechtěla, aby mě objímal, nenechala jsem se vzít za ruku, ucukávala jsem před jeho pohlazením. Neodvracela jsem se s odporem či nechutí, ale v sebezáchovném instinktu.

Netrvalo dlouho a Pavel očividně posmutněl. Pořád byl moc milý, ale jakoby ho něco trápilo. Jenže se o tom rezolutně odmítal bavit, a tak jsme se pomalu začali odcizovat.

Ta jeho bolest jakoby stála mezi námi a pomalu stavěla vysokou neprostupnou zeď. Ať jsem se snažila sebevíc z něj vytáhnout, co že se to proboha děje a zda mu nemůžu nějak pomoci, nic nemělo účinek.

Už jsem to skoro vzdávala, když mě napadlo pozvat ho k nám na večeři s tím, že posezení při svíčkách se sklenkou vína mu třeba rozváže jazyk a zase se sblížíme, jako dřív.

Pravda, musela jsem ho k tomu aby přišel hodně přemlouvat, ale nakonec přišel, elegantní a voňavý jako vždy a navíc s velkou květinou pro mě a čokoládou pro dcerku. Ovšem kýžený efekt se nějak nechtěl dostavit.

Při večeři jsme se bavili jen o neutrálních tématech, a nic se na tom nezměnilo ani když šla malá spát. A naráz mi došlo, že ho takhle ztratím, že ztratím jediného člověka ve svém životě, se kterým si takhle rozumím, což jsem odmítala připustit.

Zplna hrdla jsem se napila vína, abych si dodala kuráže a udeřila jsem na něj. S tím, že si klidně může být dál zalezlý v té své ulitě, ale ať si laskavě uvědomí, že tím zabije naše přátelství, a že je to podle mě vážně škoda.

Na konci jsem se přistihla, že se mi zvýšený hlas změnil v jednoznačný křik. To už ale zase nevydržel Pavel a pěkně od plic na mě zařval, že je to jen a jen moje vina. Ať si prý uvědomím, jaké vysílám nejasné signály.

„Nejprve je nám spolu fajn, vypadá to na slibně se rozvíjející vztah. Dokonce mě i seznámíš se svou dcerou, a pak se znenadání úplně stáhneš a přestaneš stát o moje doteky. A ještě se divíš, proč že jsem tak smutný.

Promiň, ale co si mám o takovém chování myslet? Copak sis sakra nevšimla, že tě miluju?“

Jeho slova mi zněla v uších, ale jako kdybych vůbec nebyla schopna pojmout co znamenají. Stála jsem tam, nevěřícně na něj zírala a vypadlo ze mě jen nesmělé.

„Ty nejsi gay?“ A pak už si pamatuji jen nejsladší, nejněžnější a zároveň nejvášnivější polibek svého života, který byl jasným důkazem mého obrovského omylu.

Katka M.

Související články
5 minut čtení
Žila jsem s pocitem, jaké mám štěstí, že mám vydařené manželství. Teď jsem zjistila, že v tom manželství nejsem jedinou ženou mého muže. Smanželem Petrem jsme spolu přes třicet let. Na naše manželství jsem byla vždy pyšná – přežilo radosti i starosti, výchovu dvou dětí, finanční těžkosti i mé zdravotní problémy. Vždycky jsem si myslela, že jsme tým, který všechno zvládne. Až do chvíle, kdy se m
3 minuty čtení
Minulý týden jsem při nákupech zažila něco, co mi připomnělo staré, ale rozhodně ne dobré časy. Šla jsem jako každý čtvrtek na trh koupit zeleninu, když jsem v davu zahlédla známou tvář. Byla to Jitka, moje spolužačka ze základní školy. Stála u stánku s květinami, usmívala se a vypadala spokojeně. Na ni nikdy nezapomenu Chvíli jsem váhala, jestli se k ní mám vůbec hlásit, ale pak jsem se
3 minuty čtení
Můj manžel byl vždy pracovitý a starostlivý, ale taky tak trochu pecivál. Pak se přistěhoval nový soused a můj muž se změnil k nepoznání. S mým mužem Toníkem jsme prožili velmi pěkný život. Znali jsme se od dětství. Chodili jsme spolu do jedné školy, on o rok výš. První pusu jsem od něj dostala už ve třetí třídě, když jsem šla na maškarní za ovečku, a on za vlka. Vyhráli jsme hlavní cenu a tanc
3 minuty čtení
Dá se říct, že to bylo přátelství na život a na smrt. Moje morče a veverka z nedalekého parku. Kdo by to býval řekl, že v sobě tahle dvě zvířátka najdou zalíbení... Říkala jsem jí Cecilka. Běhala k nám na dvůr z nedalekého parku, vždycky něco dobrého oblízla, a zase upalovala pryč. Byla jsem tehdy ještě malé dítě, zvířátka jsem milovala a z veverky, která u nás byla častým hostem, jsem byla nad
2 minuty čtení
Léto je tady a s ním i báječný čas, kdy slunce prozáří záclony, káva na balkoně chutná trochu víc po dětství a vzpomínky voní po rozkvetlé louce a opalovacím krému. Právě v takových chvílích je krásné zpomalit, pohodlně se usadit do křesla a otevřít časopis Staré dobré časy, který vás vezme zpátky nejen do minulosti, ale i do příběhů, které zůstávají v srdci.  Určite se vám rozbuší srdce A p
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
epochanacestach.cz
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
Jen pár minut od rušného centra Prahy se rozprostírá kraj, který jako by vypadl z pohlednice – Dobřichovice. Tato malebná středočeská obec na levém břehu Berounky nabízí všechno, co si náročný cestovatel může přát: harmonii přírody, noblesu historické architektury, vynikající gastronomii i výjimečné možnosti odpočinku a poznávání. Dobřichovice nejsou pouze „předměstím“ metropole. Jsou samostatným světem,
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
21stoleti.cz
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
Usnout včas, spát celou noc, probudit se svěží – pro mnohé sen. Doslova. Ve světě, kde se večerní ticho mění v modré světlo displejů a hlava neumí přestat přemýšlet ani v jednu ráno, se kvalitní spáne
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
nasehvezdy.cz
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
Když si herečka Jana Švandová (77) brala movitého developera Pavla Satorieho (75), šla hlavně po jistotě. Jenže co když o jejího muže teď usiluje jiná žena se stejným záměrem? Herečka Jana Švandová
Vodnice je poklad v domácí apotéce
epochalnisvet.cz
Vodnice je poklad v domácí apotéce
Její druhý název je brukev řepák, ale také se jí lidově říkalo kvaka nebo rabská řepa, to prý podle uherského města Rábu, protože prý snáší podobné vlhké podnebí, jako je tam.   Určitě jste se s ní už setkali, třeba na trzích, někdy i v obchodech. Její bulvy jsou bílé, nahoře někdy fialové a chutí
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
iluxus.cz
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
Letní filmovou sezónu oživuje snímek Džob, závěrečný díl trilogie, kterou režisér Tomáš Vorel započal Gymplem a pokračoval Vejškou. Hrdinové Kolman (Jiří Mádl) a Kocourek (Tomáš Vorel ml.) dospěli – j
Originální stavba navzdory velké vodě
rezidenceonline.cz
Originální stavba navzdory velké vodě
Okouzlující dům, postavený v povodňovém pásmu na předměstí Byron Bay v oblasti Queensland na východě Austrálie, musel vyhovět přísným stavebním regulím, aby jej nezničily v těchto končinách celkem běžné povodně. Příjemné subtropické klima v pobřežní oblasti australského Queenslandu spolu s nekonečnými písečnými plážemi a národními parky učarovaly také majitelům Northern Rivers Beach House, kteří se obrátili na známé architektonické
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
epochaplus.cz
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
V obchodě si ho kupujeme v podobě nenápadných suchých listů, které přidáváme při vaření do různých jídel. Samotná dřevina má přitom vznešenost nejen v názvu, ale také ve své historii. Uctívají ji panovníci i umělci, neobejdou se bez ní dokonce ani ve slavné delfské věštírně. A může podpořit zdraví! Vavřínové věnce známe jako poctu pro
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
historyplus.cz
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
Je neděle pozdě odpoledne, 30. května 1434. Kolem táhlého hřbetu Lipské hory u vesnice Lipany se zvedá prach. Jízdní oddíly umírněných husitů pronikají otevřenou vozovou hradbou táboritů a sirotků a převrátí osm dalších bojových vozů. Za nimi se hrnou pěší, kteří kolem sebe mávají meči a cepy… Právě v těchto rozhodujících okamžicích, kdy proti sobě bojují
Ze šperkovnice vycházely zvuky
skutecnepribehy.cz
Ze šperkovnice vycházely zvuky
S manželem jsme zakoupili starou šperkovnici, a pak ji vystavili v obývacím pokoji na komodě. Od té doby se doma začaly dít podivné věci. Když jsme si s manželem pořídili malý byt, nijak jsme s jeho zařizováním nepospíchali. Nechtěli jsme nic uspěchat. Společně s manželem Pavlem jsme přemýšleli, jaké doplňky by byly do obýváku nejvhodnější. Toulali jsme se tehdy na výletě v Kroměříži, když jsme v zapadlé
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
tisicereceptu.cz
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
Nikdy není na škodu zkombinovat více druhů masa. Ingredience 4 ks kuřecích prsou 15 plátků slaniny 1 vejce 100 g strouhanky 100 g nastrouhaného sýru sůl a pepř Postup Nejprve si tři p
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
enigmaplus.cz
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
V roce 1974 proběhla invaze turecké armády na ostrov Kypr. Vyvrcholilo tím problematické soužití mezi kyperskými Řeky a kyperskými Turky. Ostrov je stále rozdělen. Část ostrova nyní zahrnuje území Kyp
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
nejsemsama.cz
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
V horkém počasí začnou otékat nohy i zdravým lidem. Pocity těžkých nohou jsou nepříjemné a mohou pokazit celý den a místo toho, abyste si teplé dny užívala, trpíte. Vše se dá ale napravit! I když je většina lidí přesvědčena o opaku, nejsou oteklé nohy ani zdaleka problémem pouze starších nebo obézních lidí. Nepříjemně otéct mohou nohy komukoli. Zvlášť rizikové je dlouhé