Domů     Chtěla jsem aspoň nějaký nezávazný flirt
Chtěla jsem aspoň nějaký nezávazný flirt

Jako malá jsem chodila do dramaťáku a realizovala se na nejrůznějších besídkách. Na střední jsem hrála s ochotníky a zpívala v malé garážové kapele. Nic z toho se ale pro dospělou ženu nehodí.

Nakonec jsem skončila v nudné práci a vedla nudný život. Alespoň toho nudného partnera jsem dokázala opustit, jenže díky tomu jsem skončila nudně sama. Vlastně mi zůstalo jen mé opovržení nudnými lidmi, které se plíživě měnilo v pohrdání všemi. I když jsem si to tehdy ještě neuvědomovala.

Samota se mi nejdřív zdála fajn. Budu chodit s kamarádkami po vinárnách a tančírnách. Pít, hulákat a tropit drobné výtržnosti. Ale, světe div se, nic z toho se nestalo. Moje přítelkyně jsou totiž vdané.

Každá má po jednom či dvou dětech a zvláštní masochistky si pořídily rovnou tři. Jejich životy jsou tudíž mokré pleny, prdíky a kašičky. Když už se náhodou utrhly od rodiny, stejně povídaly jen o tomhle a navíc už v devět zívaly a v deset jely domů.

Nudila jsem se. Chtěla jsem aspoň nějaký nezávazný flirt, ale mé pokusy o seznámení dopadaly katastrofálně. Vždy jsem totiž narazila na nějakého nezajímavého patrona, který byl leda tak k smíchu.

Když jsem si vzala krátké šaty a šla si do vyhlášeného klubu sednout na bar, považoval mě jeden muž za prostitutku a druhý byl tak opilý, že mě téměř pozvracel. Seznámení přes internet nebylo lepší.

Ze všech inzerátů byly téměř vidět vytahané tepláky a ošoupané trepky. Nikde dobrodružství, ani výzva. U pátého inzerátu, kde pán opět psal, že má smysl pro humor, jsem to vzdala. Tak kde se seznámit?

Na horolezecké stěně, na bazénu ani v posilovně není kdy s někým zapříst rozhovor. Do kina chodí normální lidé ve dvou. Bez nápadu jsem pročesávala internet a tam mě to trklo.

Speed dating! ude to sexy schůzka Prostě si najdu termín, sednu k jednomu ze stolečků a každý muž bude mít pět minut na to, aby mě zaujal. Takže, rovnou na věc. Svižně, trefně, a pěkně sexy. Koho oslovím a kdo zároveň osloví mě, na toho dostanu kontakt.

Ne, že by to bylo levné, ale peníze pro mě nikdy nebyly problém. A tohle znělo prostě skvěle. Napsala jsem na uvedené číslo a hned další úterý už vybírala vhodné šaty.

Nakonec jsem zvolila relativně usedlý vínový kostýmek, ze kterého jako by náhodou vykukovala krajka ďábelsky drahého černého prádla. Vlasy jsem jen lehce navlnila, vše doplnila vysokými podpatky a šlo se na věc.

Kavárna působila poměrně příjemně. Stěny byly červené, koženková křesílka černá a já byla z přítomných žen spolehlivě nejhezčí. Mamina Jitka měla křivé zuby a působila unaveně. Ukecaná Petra měla kila navíc a zjevně vyplenila vietnamskou tržnici.

Lucie v jeansech byla prostě jen vychrtlá a banální. Pořádně rozjetá jsem si objednala daiquiry a těšila se na ten přehled oslnivých protějšků. A že to byl přehled! Pan Jiří vypadal jako čertík z pohádky, ovšem po dvaceti letech a padesáti kilech.

Aby mě oslnil, začal mi číst svou patetickou autorskou poezii. Pavel byl pro změnu postpubertální balič a blazeovaný seladon. Sebevědomí z něj přímo stříkalo, ale já na podholených vlasech a divných brýlích nic atraktivního neviděla.

Pan Antonín se ihned pochlubil doktorským titulem a celoživotním studiem něčeho, čemu říkal gemula. Já bych ale uvítala menší důraz na erudici a větší na osobní hygienu.

Stejně by to ale nepomohlo, silné brýle, řídké vlasy a tesilové oblečení by mě odpudily vždycky. Nejpůsobivějším zjevem byl ale hubený muž s dravčím nosem, který mi prozradil, že se mu říká Loskuták.

Když jsem se ptala, proč zrovna Loskuták, přimhouřil oči a spiklenecky mi zašeptal:

„Jako ten pták. Ten fakt velkej pták.“

Když jsem si pak měla poznamenat, kdo mě uhranul, nemohla jsem se rozhodnout. Můj lístek zel prázdnotou, ale alespoň jsem si byla jistá, že ostatní uvedli právě mě. Šlo však jen o předpoklad, protože agentura dávala vědět jen v případě oboustranné shody.

To mě samozřejmě nikterak netěšilo, a tak jsem se vydala do kanceláře zjistit více. Pravidla nepravidla, seance nebyla zrovna levná a já z ní chtěla vytřískat aspoň masáž sebevědomí.

V supermoderně zařízené kanceláři seděl za bílým stolem upravený na krátko ostříhaný mladý muž. Když se na mě podíval, všechna suverenita, se kterou jsem za ním napochodovala, mě okamžitě přešla.

Vypadal přesně jako pan Grey z filmu Padesát odstínů šedi a v jeho ocelovém pohledu byla nejen inteligence, ale i něco dravčího a nebezpečného. Dokonale padnoucí oblek dával tušit vysportované tělo a tmavé vlasy byly krásné a upravené.

Byl to muž, který vám pouhým zjevem vyrazí dech z plic. Jenže já nejsem zvyklá vzdávat se bez boje. Vychrlila jsem tedy svůj požadavek a nechala si vysvětlit, že to není možné, protože agentura nezveřejňuje výsledky, pouze vzájemné shody.

Naklonila jsem se nad stůl tak, aby „pan Grey“ lépe viděl do mého výstřihu a znovu zopakovala, že to ale chci vidět. Mladý muž noblesně pozvedl pravé obočí, ale jinak s tím samým klidem zopakoval, co již jednou říkal. To mě dopálilo.

„Podívejte, já vím, že se do mě všichni zbláznili, ale chci to vidět. Za svoje prachy na to snad mám právo.“

Tentokrát krasavec nadzvedl druhé obočí a začal štíhlými prsty ťukat do klávesnice. Už jen pohled na jeho krásně tvarované ruce byl vzrušující. Horší to bylo s jeho odpovědí:

„Je mi líto. Zdá se, že jste nikoho neoslovila. Třeba příště?“ řekl to klidně, profesionálně, bez jakéhokoli ostnu ve hlase, ale mně ta slova rvala srdce z hrudi.

„Nikdo? Ani ten čertík, co mi četl básně? Nikdo? Fakt nikdo???“

Domů jsem došla jako ve snu a ve vaně s horkou vodou jsem se rozbrečela. Mé slzy však uvidí maximálně jahodová pěna do koupele. Svět spatří, jak se umím rvát. Speed dating mě neporazí, já porazím jeho.

Na příští seanci jsem si koupila nové šaty a dopředu napsala, co těm mužům budu říkat. Tentokrát totiž budu aktivní a dravá a neponechám nic náhodě.

V této přehlídce chudáčků nechyběl pubertální závislák na internetu, macho v nátělníku a zlatým řetězem, mamánek a looser. Já se na ně usmívala jako o život a chrlila své připravené věty. Schody do kanceláře pana Greye jsme pak skoro vyběhla.

Mladý muž mě přijal s profesionálním klidem, ale jeho odpověď byla opět stejná. Nikoho jsem neoslovila. Poděkovala jsem a strnule odešla. Na schodech jsem se však otočila a samovolně se vrátila jako bumerang. Tentokrát už neutajil jisté překvapení. Tím spíš, že jsem na něj vychrlila:

„To chcete říct, že jsem se zase nikomu nelíbila?“

Když opět začal s tím svým naučeným stylem, zostra jsem ho přerušila, ale původně asertivní věta se zlomila do přívalu hořkého pláče.

„Jak je možné, že se nikomu nelíbím? Vždyť je to tam samý ohava a samá nula. Ani mluvit neumí, všechno jsem musela odedřít sama!“ Ramena se mi třásla neovladatelnými vzlyky. Krasavec pomalu vstal a galantně mi donesl velký a pečlivě vyžehlený kapesník.

Vděčně jsem si s ním po tváři rozmazala zbytky líčidel. Pan božský však předstíral, že to nevidí. Rychle odsunul tlustý šanon, vyndal karafu s whiskey a nalil mi. Pak se posadil vedle mě. Voněl. Nádherně voněl. Nevtíravě, svěže, moderně a čistě. Tak úchvatně, že jsem toužila přitisknout tvář k jeho hrdlu.

„Podívejte Alice, jste krásná žena, opravdu jste, ale neměla byste tak pohrdat všemi ostatními. Ti looseři a ohavové jsou ve skutečnosti muži, kteří našli odvahu změnit svůj život. Už proto zasluhují váš respekt. A co se týká vaší aktivity, některé muže prostě příliš dravé ženy odpuzují.“

„Takže jsem odpudivá?“ zalkala jsem nešťastně. Krasavec mě pevně objal.

„Ne, nás muže někdy příliš krásné ženy děsí. Sníme o nich, toužíme po nich, ale nejsou to ty, které bychom dokázali pozvat na kávu.“

Vytřeštila jsem na něj své rozmazané oči a zahuhňala:

„A vy byste se mnou na kávu nešel?“ Úchvatný idol se usmál, znovu mi nalil a po nekonečně dlouhé vteřině odpověděl:

„Velmi rád.“

Naše schůzka proběhla v krásné kavárně s vestavěnými akvárii. Pan božský dorazil o deset minut dříve a v průběhu celého rande mě bavil vyprávěním o svých klientech. Z každé jeho věty vyzařovala obrovská úcta.

Mluvil o tom, jak jsou zajímaví, o jejich složitých osudech, životních karambolech a já si postupně uvědomovala, že mi vlastně uštědřuje lekci. Měl svatou pravdu. Neměla jsem právo všechny tak rychle odsoudit.

Jak jsem vlastně přišla na to, že jsem o tolik lepší, než ostatní? Rande bylo úchvatné, ale naplnilo mě značně protichůdnými pocity. Na jedné straně jsem chtěla na vše zapomenout a začít znovu jako lepší a otevřenější člověk.

Prostě začít s čistým štítem a už se nikdy necítit jako káraná školačka. Na druhou stranu jsem se však nemohla vzdát božského pana Greye. Ten rozpor mě ničil. Zejména proto, že jsem tohohle úchvatného muže nechtěla ztratit. Byl nádherný.

Dokonalý, jako antická socha a vedený etickým imperativem, který by mu záviděl kdekterý filmový hrdina.

A tak se stalo něco, co by ode mě nikdo nečekal. Já, velká suverénka, jsem se už podruhé rozpustila v slzách. Omlouvala jsem se jemu i všem, které jsem tak podcenila a zkroušeně slibovala nápravu. Pan Grey mě něžně vzal za bradu, hluboce se mi zahleděl do očí. Pak mě sladce políbil.

„Už budeš hodná? No, raději na tebe dohlédnu, ty jedna marnivá hvězdičko,“ a hřejivě se na mě usmál. A to byl začátek naší velké lásky.

Radka, 21 let, střední Čechy

Předchozí článek
Další článek
reklama
Související články
25.5.2024
Byla jsem praktická holka z vesnice, uměla jsem podojit kozu, pokosit louku či postarat se o drůbež. Jenomže Petr byl úplně jiný. Táta byl na mě pyšný. „Naše holka je do hospodářství,“ říkával s dojetím v hlase. Měla jsem to ostatně po kom zdědit, předkové z matčiny i otcovy strany byli statkáři, a tak nám to kolovalo v krvi. Byla jsem praktická venkovská holka, která bez problémů podojila kozu
19.5.2024
Po letech jsem se setkala se svojí studentskou láskou. Z nespokojeného manželství jsem odešla a nelitovala. Dnes jsem opět šťastná. V sedmnácti letech jsem začala chodit s Jindrou, byl to nejhezčí kluk ze školy. Mé kamarádce se samozřejmě líbil taky. Když jsem strávila tři týdny po operaci slepáku v nemocnici, řekla mi Klára, že Jindra balil nějakou holku z prváku, prý je viděla, jak se líbají.
13.5.2024
Z platonické lásky mě rázem vyléčila ta opravdová. A našla jsem ji tam, kde bych ji nikdy předtím nehledala. Byl to takový velikonoční zázrak. Naši rodinu v okolí každý dobře znal. Babička s maminkou pracovaly v samoobsluze a snad žádný jejich zákazník neopomenul o Velikonocích na naše stavení s pomlázkou zazvonit. Stejně to bylo i v případě tatínka, který v nedaleké obci vedl fotbalové mužstvo
7.5.2024
Byla jsem odhodlaná pro lásku udělat cokoliv, ale zjistila jsem, že jenom to zkrátka nestačí. Na tu pravou lásku je třeba dvou. Zamilovaných příběhů jsem za svůj život přečetla mnoho. Nořila jsem se do smyšlených románů a snila o tom, že i já jednou najdu pravou lásku. A udělám pro to všechno na světě. V patnácti letech se to zdálo jako krásná a jednoduchá představa. Postupem let jsem ale zjišť
6.5.2024
Znali jsme se s Mirkem krátce a museli jsme se brát. Ve svatební den bylo ještě ke všemu příšerné počasí. Už jako holka jsem toužila mít letní svatbu. Před spaním jsem si představovala, jak kráčím rozkvetlou loukou v nádherných krajkových šatech ruku v ruce s urostlým ženichem, i když jsem neměla ponětí, kdo to je a kam vlastně jdeme. A mimochodem, kdo to je a kam vlastně jdeme, jsem přesně nev
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Vaječné muffiny se sýrem
tisicereceptu.cz
Vaječné muffiny se sýrem
Hledáte inspiraci pro netradiční snídani? Připravte své rodině vejce, samozřejmě s pořádnou dávkou slaniny. Suroviny 10 plátků anglické slaniny 1 červená paprika 2 hrsti jarní cibulky 10 vaje
Rezidence pro jedenáct veteránů
rezidenceonline.cz
Rezidence pro jedenáct veteránů
Dům postavený v šedesátých letech minulého století prošel rozsáhlou rekonstrukcí a dočkal se i velkorysého rozšíření. Nyní tahle moderní a elegantní rezidence, nacházející se v regionu Eastern Townships v kanadském Quebecu, nabízí komfort svým obyvatelům i reprezentativní prostor unikátní sbírce. Prvním záměrem majitelů, vášnivých sběratelů, bylo upravit stárnoucí nemovitost tak, aby v ní mohli parkovat
Povaha člověka podle barvy aury
nejsemsama.cz
Povaha člověka podle barvy aury
Podle aury jednoduše poznáte, zda je člověk uvnitř dobrý, nebo skrývá lži a tajemství! Stačí, když se zaměříte na to, co kolem dotyčného, kterého se snažíte přečíst, vidíte. Zvládne to i úplný laik. Aura se skládá ze sedmi vrstev: éterického těla, emocionálního, mentálního, astrálního, éterického negativního, karmického a andělského. Její barva vám o člověku řekne takřka všechno.
Večer se značkou Norqain v hodinářství Koscom
iluxus.cz
Večer se značkou Norqain v hodinářství Koscom
Ve středu 22. května uspořádalo renomované hodinářství Koscom večer věnovaný švýcarské značce Norqain. Ta je úzce spojená s hokejem, a tak měla akce návaznost na aktuálně probíhající Mistrovství světa
Pohřbili kancléře zaživa?
epochalnisvet.cz
Pohřbili kancléře zaživa?
„To ne! Proboha ne!“ vykřikne kancléř a celý vyděšený se posadí na posteli. Ten příšerný sen se mu zdál už potřetí! Je v něm pohřben do rakve, v níž ovšem po pár dnech obživne!   Svého času je prakticky nejmocnějším mužem v zemi. Je mu něco málo přes 40 let, a už má za sebou funkci diplomata, císařského
VIDEO: Natočeno jezerní monstrum?
enigmaplus.cz
VIDEO: Natočeno jezerní monstrum?
Ačkoliv titul nejslavnějšího jezerního monstra si pro sebe zabrala lochneska ze skotského jezera Loch Ness, v Kanadě k tomu rozhodně také mají co říci. V tamní provincii Britská Kolumbie se totiž nach
Míří DiCaprio do chomoutu, nebo „ji zařízne“?
nasehvezdy.cz
Míří DiCaprio do chomoutu, nebo „ji zařízne“?
Má snad Hollywood většího hřebce, než je Leonardo DiCaprio (49)? Ten všechny své partnerky obvykle opouští poté, co krásky dovrší 25 let, protože starší ženu vedle sebe nesnese. Že by to s jeho stáv
Karlovarský kraj: Bujná příroda, tajuplné podzemí a dech beroucí kulturní památky
epochanacestach.cz
Karlovarský kraj: Bujná příroda, tajuplné podzemí a dech beroucí kulturní památky
Karlovarský kraj, to nejsou jen světoznámé lázně na seznamu UNESCO. Jeho ráz utváří i bujná příroda, tajuplné podzemí a dechberoucí kulturní památky. Vydejte se s námi do historických měst, odkud můžete podnikat výlety za poznáním dalších magických míst. Cheb – po stopách středověkých kupců Ve městě Cheb najdete nevídanou koncentraci památek. Prohlédnete si unikátní komplex hrázděných
3 vrazi mezi umělci: Probodl Caravaggio soka při souboji?
historyplus.cz
3 vrazi mezi umělci: Probodl Caravaggio soka při souboji?
V tratolišti krve leží na „tenisovém dvorci“ v centru Říma 28. května 1606 bezvládné tělo. Patří mladému hejskovi Ranucciu Tomassonimu. O život ho na neobvyklém místě připravil známý malíř. Je pravda, že se umělec pokusil Tomassoniho před smrtí i vykastrovat? Potemnělé vězení v Andělském hradě v srdci Říma má nového „nájemníka“. Je jím Benvenuto Cellini, zřejmě nejzkaženější umělec
Stařenka rozřezala a spálila manžela
epochaplus.cz
Stařenka rozřezala a spálila manžela
Před justiční budovu přiveze taxík jakousi ženu. Když vystoupí, z obličeje jí mnoho vidět není. Na hlavě má šátek a tvář zakrytou rouškou. Co lze ale spatřit dobře, jsou potíže, které jí působí chůze. Z auta se dostane za pomoci příslušníků justiční stráže. To bude jistě oběť! Anebo ne? Na Českolipsku v severních Čechách mají
Muž mého života za mnou připlul na bílé loďce
skutecnepribehy.cz
Muž mého života za mnou připlul na bílé loďce
Byla jsem praktická holka z vesnice, uměla jsem podojit kozu, pokosit louku či postarat se o drůbež. Jenomže Petr byl úplně jiný. Táta byl na mě pyšný. „Naše holka je do hospodářství,“ říkával s dojetím v hlase. Měla jsem to ostatně po kom zdědit, předkové z matčiny i otcovy strany byli statkáři, a tak nám to kolovalo v krvi. Byla jsem praktická venkovská
ChatGPT v byznysu: V něčem pomáhá, v něčem dělá starosti
21stoleti.cz
ChatGPT v byznysu: V něčem pomáhá, v něčem dělá starosti
Podle nové studie nástroj umělé inteligence nejvíce pomohl s kreativními úkoly. Naopak při analytičtější práci zaznamenal spoustu chyb. Když vloni na jaře začal profesor z Harvard Business School Kar