V mládí jsem byla neprůbojná holka bez sebevědomí. Vyrostla ze mě zamindrákovaná žena. Nakonec jsem pochopila, že své štěstí mám ve svých rukou.

Kdybych tak mohla vrátit čas a věděla dříve tolik, co teď! Jenže člověk si musí nejspíš projít zkušeností, i když je někdy bolestná, aby se dopracoval k moudrosti. Jako malá holka jsem byla nejmladší ze tří sourozenců, a musela poslouchat všechny v rodině.

Ve škole jsem také jen poslouchala – a pak přišlo dospívání, kdy mi každý dával najevo, že jsem ošklivá, unylá, šedá myš a žádný mě chtít nebude.

Nezůstanu na ocet

Když se o mě začal zajímat Tonda, byla jsem štěstím bez sebe. Tedy jen chvíli, než jsem zjistila, jaký do­opravdy je. Příšerný! Jenže já tehdy byla bez sebevědomí a ve dvaadvaceti jsem si už připadala jako stará panna, která se nikdy nevdá.

Když se dívám zpětně na fotky ze svatby, nebylo to se mnou tak hrozné. S tou mou vizáží se dalo něco dělat, jenže já to netušila. A tak jsem si Tondu vzala a měla s ním tři dětí. I když život s ním bylo jedno velké peklo, nechtěla jsem rozbíjet rodinu.

Rozhodla jsem se, že kvůli dětem všechno vydržím. Rozvedla jsem se před padesátkou, a to jen proto, že Tondu klofla hospodská, u níž vysedával den co den. Byla jsem rozvedená, nemožná a šereda k tomu! To jsem si myslela každý večer, když jsem zoufale brečela do polštáře.

Jiný člověk

Krátce předtím, než se tohle odehrálo, nastoupila k nám do podniku holka po učňáku. Byla moc hezká, sebevědomá, moc toho neuměla, ale všechno zvládala s úsměvem. Bylo mi jí líto, tak jsem se jí snažila něco naučit.

„Vy jste moje druhá máma!“ říkala vlídně, „vlastně jste lepší. Mé mámě je úplně jadno, jak se mám a co dělám!“ A tak si mě oblíbila, že se rozhodla, že mi pomůže. „Já z tebe udělám kočku, že se chlapi zblázní!“ Vyrazila se mnou ke své kadeřnici.

A pak na nákup do butiku. Vzala si mě do parády a za měsíc jsem se v zrcadle nepoznávala. Uběhlo pár let, a kolem mě se teď točí muži, o nichž se mi ani nesnilo. Moje děti jsou šťastné, když mě vidí, a vnoučci říkají, že mají krásnou babičku! Jak jsem napsala na začátku – škoda jen, že mi tohle nedošlo dříve!

Anna (58), Zlínsko