I když jsme se potkali až v pozdějším věku, byl David konečně má životní láska. Kvůli němu jsem spálila všechny mosty a vydala se do vzduchoprázdna. To, co následovalo, jsem ale nečekala ani v nejhorším snu!

Většinu svého mladého života jsem strávila v manželství po boku neandrtálce, který se ke mně choval hrubě, málo vydělával a ještě většinu výplaty nechal v hospodě. Kvůli dětem jsem si ale nechávala vše líbit.

Když se odstěhovaly, skončilo vše, co nás do té doby alespoň trochu spojovalo. Sotva jsme si odpověděli na pozdrav. Jediné co mi zbylo, byla starost o dům a milovanou zahradu.

Začaly boje o kolegu

V té době k nám do práce nastoupil David. Byl mladší o pět let, fešák, vtipný a pozorný, zkrátka idol všech žen a dívek. Okamžitě rozvířil stojaté vody našeho pracoviště.

Předháněly jsme se jedna před druhou, jen abychom ukořistily alespoň kousek jeho pozornosti. K mému ohromnému údivu se zdálo, že nejvíc zájmu věnuje mě. Nechápala jsem to.

Léta dřiny, kdy jsem doma dělala vše, protože ten můj budiž k ničemu byl stále někde venku, se v určitém věku holt projeví, ať chcete nebo ne.

Jediné mé štěstí bylo, že jsem měla štíhlou sportovní postavu, kterou jsem si udržovala neustálým pohybem kolem dětí, domu a péčí o zahradu.

Ztratila jsem hlavu

Kupodivu začal moji společnost vyhledávat čím dál víc. Netrvalo dlouho a začali jsme se vídat i po práci. Časem naše přátelství přerostlo v něco, co jsem už od života ani nečekala. A vlastně nikdy ani nezažila.

Do svého manžela jsem nikdy nebyla takhle bláznivě zamilovaná. Začala jsem o sebe i víc pečovat a nemohla se dočkat ranního vstávání, kdy už budu moci vyrazit za svojí láskou. Ty dny prostě byly nepopsatelné a já byla jak na růžovém obláčku.

V práci mě začali nenávidět

To ale rozhodně nemohlo projít bez povšimnutí kolegů. Z mých dosud vstřícných kolegyň se staly nepříjemně zahlížející potvory, které mne sekly, jak jen mohly. Za mými zády si stále něco špitaly a sotva jsem se objevila v místnosti, naráz zmlkly.

Bylo mi jasné, že naše láska je už veřejným tajemstvím. Nebylo ale nic, co by mě dokázalo zastavit. Byla jsem moc šťastná a nepochybovala jsem, že i on je na tom stejně.

Hádka ukončila trápení

Jako poslední si jakékoliv změny všiml můj manžel. Někdo mu to totiž donesl v hospodě. To, co mi potom předvedl doma, byla poslední kapka a já se rozhodla rozvést. Aniž bych měla jakoukoliv představu o své další budoucnosti.

Jen jsem již se svým manželem nemohla být. K mému překvapení byl David mým rozhodnutím nadšený a začal plánovat společný život. On sám už byl pár let rozvedený a bydlel v menším bytě, který mi obratem nabídl jako útočiště.

A tak jsme nečekali na oficiální rozvod a dělení majetku, a začali spolu bydlet. Snášela jsem mu modré z nebe. Vařila jsem, uklízela, dokonce jsem celý byt na vlastní náklady vymalovala a pořídila nové koberce, aby bylo naše hnízdečko lásky dokonalé.

Co následovalo, by nikdo nevěřil!

Jakoby mávnutím kouzelného proutku se ale Davidovo chování změnilo! Pryč byly úsměvy, lichotky, něžnosti a dlouhé rozhovory. Jeho chování ochladlo. Z milého chlapa se stal despota, který se ke mně začal chovat jako ke služce. Najednou mu nic nebylo dost!

Když jsem se pokusila oponovat, ihned na mě houknul a nerozpakoval se mi ani říci: „Když se ti to nelíbí, táhni, odkud jsi přišla!“

Zkrátka začal využívat mé situace, kdy jsem se neměla prakticky kam vrátit a na to, abych si zaplatila vlastní podnájem jsem zatím neměla, protože majetkoprávní jednání bylo teprve v počátcích a všechny své úspory jsem vrazila do jeho bytu.

Stala jsem se tak velmi snadnou kořistí. V podstatě mi až teď došlo, že Davidovi šlo jen o to mít doma služku, která mu uklidí, uvaří a vypere a hlavně ho nebude moc obtěžovat.

Nejhorší bylo, že se ke mně začal chovat přezíravě i v práci a to samozřejmě dalo naději mým kolegyním, které se na můj účet dobře bavily!

Ještě chvíli to musím vydržet

Bohužel jsem v pasti a nezbývá mi než nastalou situaci nějak přežít. Alespoň do té doby než budu oficiálně rozvedená a získám polovinu domu, za kterou si budu moci pořídit bydlení jen sama pro sebe. O žádném dalším vztahu už určitě neuvažuji.

Raději veškeré své síly napnu k péči o sebe a konečně klidný život, než bych zase naletěla nějakému despotovi a uzurpátorovi, který by mě opět jen vykořisťoval. A kolegyně v práci? Jen ať se klidně o Davídka poperou. Ten chlap není za odměnu, ale za trest!

Milena D. (57), Liberec