Přestal o sebe dbát a nic ho nezajímalo. Celý den byl v pyžamu! Nepomohlo nic. Až noví kamarádi mu vrátili chuť do života!
S manželem to šlo s kopce. Přestal se zajímat o vnoučata, a na mě nepohlédnul už snad týdny. Jako bych byla neviditelná! Potom se přestal dívat i na televizi, která u nás jinak hrála od rána do večera. Zprvu jsem byla ráda, ale potom mi to začalo být divné. Kdyby si alespoň přečetl knížku, nebo časopis. Ale on nic!
Nic ho nebavilo
Ani lidi z okna nepozoroval, přestože si na to teprve před nedávnem pořídil takový stojací dalekohled. Vždycky jsem ho za to hubovala! Dalším problémem bylo jeho oblečení. I když byl už delší dobu doma a nechodil do zaměstnání, vždycky se ráno pečlivě upravil. Košile a kalhoty byly samozřejmostí. Kamil nikdy nezůstal neoholený nebo nenavoněný. Decentní drahou kolínskou musel mít, i kdyby na chleba nebylo! Ale bylo, měl slušný důchod a tak si vlastně nemohl vůbec na nic stěžovat. Zdraví ho netrápilo a já už vůbec ne. Ve všem jsem ho vždycky podporovala. A teď? Nevěděla jsem si rady. „Kamile, co ti je? Vždyť ty už si nejsi ani podobný. Jako bych bydlela s nějakým vandrákem!“ domlouvala jsem mu, ale on jen mávl rukou. Nechtělo se mu mluvit. Šla jsem se poradit k našemu obvodnímu lékaři.
Byla jsem z něho zoufalá
Děti jsem nechtěla zatěžovat. A taky jsem na ně byla trochu naštvaná. Kdyby k nám chodily víc, samy by viděly, jak na tom jejich táta je! Ony ale občas zavolaly a hned vykřikovaly, kolik mají práce. A stejně tak vnoučata. Samí puberťáci! Kde byly ty krásné doby, kdy jsme s nimi mohli chodit na pískoviště, nebo stavět lego. Náš doktor mě taky moc nepotěšil. Předepsal mi nějaké pilulky, prý je to slabá deprese. Kamil ale odmítl něco brát. Ani neřekl proč. Nemluvil! Co si počít s manželem, který člověku chátrá před očima? Nevěděla jsem. Ani kamarádky neměly žádnou chytrou radu! A že jich jindy měly celou kupu. „Asi má milenku,“ tvrdila Boženka a hned si uvědomila, že je to nesmysl. „Je nemocný,“ byla přesvědčená Radka. Kamil si ale na nic nestěžoval. Ani nehubl. Prostě jen tak cepeněl v posteli. Byla to záhada.
Andulka v květinářství
Hned cestou ze srazu s kamarádkami jsem si zašla do květinářství. Občas jsem si koupila nějakou kytičku do vázy. Abych si udělala radost! Nikdo jiný mi ji už dlouho neudělal. Paní prodavačka měla vedle pultu klec s takovým krásným malým ptáčkem. Štěbetal jako o závod a já se do něho na první pohled zamilovala. „Ten je krásný!“ vydechla jsem obdivně. I ta klícka byla krásná. Bílá, kroucená, jako odněkud ze zámku. Paní prodavačka se hned nadšeně rozpovídala. O andulce Andulce a jejích sestřičkách, které měla doma. Vlastně její manžel, ale ona jeho koníček nadšeně sdílela. V květinářství jsem pobyla déle, než před tím s kamarádkami. S paní Dášou bylo stále co povídat. Byla ráda, že není sama, zákazníků mnoho neměla. Prý už chlapi nekupují svým ženským protějškům tolik kytek, co kdysi.
Ptáčci mi učarovali
„To víte, nebýt Valentýna a MDŽ, nikdo by si na nás chudinky ženské ani nevzpomněl. To můj manžel mi kupoval kytky snad každý týden. Tedy, než mě napadlo jít prodávat do květinářství. Smála se, ale hned dodala, že její největší vášní jsou andulky. „Vůbec nevím, jak jsme bez nich mohli s manželem být! Je to taková radost se na ně dívat. Každá má jinou povahu a charakter. Uvidíte sama, že nepřeháním!“ Domů jsme se vracela v povznesené náladě. Nezkazil mi ji ani téměř mechem obrostlý manžel. Rychle jsem mu nandala večeři a spěchala na návštěvu. Za rodinou Andulky, té andulky z květinářství! Přivítalo mě štěbetání ptáčků i jejich nadšení chovatelé. V pokoji měli voliéru přes celou stěnu. V ní větve a na nich ptáčky. Spoustu ptáčků nejrůznějších barev a velikostí! Byla to učiněná nádhera. Zamluvila jsem si hned tři, modrého, žlutého a takového do růžova. „Ten poslední bude Růženka,“ pomyslela jsem si.
Měl spoustu kamarádů
Vybavena mnoha radami jsem se další den vydala nakupovat. Krmivo, klece a spoustu dalších nezbytností. „Co se to tady děje!“ ptal se manžel ospale, když mu do pokoje vtrhl neznámý pán, po něm paní, a potom já. Ptáčci byli připravení v klíckách za dveřmi. Jejich hlásky nešly přeslechnout. Zvědavost manželovi nedala. Vstal a šel se podívat! Od klecí se už nehnul. Zamiloval se tak jako já. Na první pohled! Návštěvy si schválně nevšímal, ale já se nedala jen tak odbýt. Pozvala jsem svoje nové kamarády na večeři, aby nám mohli se vší tou barevnou drobotinou poradit. Manžel se oblékl do košile a kalhot. Oholil se a navoněl. Stal se z něho opět můj hezký a upravený Kamil! Měla jsem vyhráno. Našla jsem mu nové kamarády. Lidské i ptačí!
Hana S. (64), Klatovy
