Byla jsem stále uspěchaná, nervózní a bez nálady. Až moje pětiletá vnučka mě naučila něco, co jsem doposud neuměla.
Vstávala jsem s nechutí a těšila se na večer, až si půjdu lehnout. V hlavě jsem měla jen povinnosti, které jsem musela ten den zvládnout. A bylo jich hodně! Navíc mi nepřinášely vůbec žádnou radost. Nejhorší na tom všem bylo, že jsem se už skoro netěšila ani na to nejdražší, co jsem měla. Na svoji vnučku!
Na všem jsem viděla jen vady
Ne, že bych ji neměla ráda, já ji milovala nade vše! Ale místo abych se těšila na každý okamžik, který s ní strávím, jsem viděla jen ta negativa. „Jen aby dneska nebyla tak divoká, jako minule. Co kdyby se jí něco stalo! A zase se umaže. Budu mít práce nad hlavu. A co jí dám ke svačině?“ Otázky se mi rojily v hlavě a já bych nejraději zavřela oči a na všechno zapomněla. Kamarádka z práce mi poradila, abych si našla mentorku. Koučku! „Je to specialistka a naučí tě relaxovat. Hodina výuky stojí hodně, ale vyplatí se ti to!“ Uvěřila bych jí, nebýt jejího podmračeného výrazu. Tvářila se snad hůř než já!
Koučka mladší než já
„Babičko, proč se tak mračíš?“ zeptala se mě moje krásná holčička u pískoviště, kde jsme spolu sedávaly. Ona si po snězení něčeho dobrého šla hrát s dětmi a já jen tak mlčky pozorovala dění kolem. Snad všechny maminky koukaly do mobilů a dětem nevěnovaly pozornost. „Babi, babi, víš, že jeden úsměv vydá za deset doktorů?“ ptala se mě Maruška a já se musela chtíc nechtíc zasmát. Rozumbrada! „Babi, babi, pojď si s námi stavět hrad!“ poručila mi. Domů jsem šla umazaná víc než vnučka! „Babi, babi, uděláme si palačinky?“ ptala se a já na ně dostala také chuť. K čertu se zdravou výživou! „Babi, přijď zítra zase, koupíme si bonbóny,“ lákala mě a já se začala těšit na další den. Po dlouhé době! Ráno jsem vyskočila z postele jako zamlada. Nakoupila bonbóny a taky hezkou panenku. Pro svoji milovanou nučku. Moji nejlepší životní koučku!
Dagmara T. (58), Liberec
