Domů     Dceřina přítele jsem dostala do vězení
Dceřina přítele jsem dostala do vězení
5 minut čtení

Dcera byla hodná a tichá dívka, která mi dělala vždycky jen radost. Po šestnáctých narozeninách se všechno změnilo. Chytla se party a začala vyvádět.

Na děti jsem byla sama, ale nikdy to pro mě nebyl důvod k nějakým steskům. Prostě jsem se uměla dobře rozvést. Můj bývalý mi platil slušné alimenty a s dětmi vycházel v dobrém. Vlastně všichni jsme spolu vycházeli lépe, než když jsme tvořili jednu rodinu.

Syn se vyučil a začal si vydělávat. Dcera nastoupila na střední školu a učila se lépe, než bych si troufla doufat. Po mně to tedy rozhodně neměla. Já jsem byla s učením na štíru a občas mi ve škole hrozila i nějaká ta dvojka z chování.

Tenkrát to ale bylo daleko přísnější. Stačilo říct něco zdánlivě drzého a už to bylo! Naši ze mě vždycky úplně šíleli a já byla u svých dětí připravená na něco podobného. Ale nestalo se a moc jsem si toho vážila.

Dcera se změnila k nepoznání

O to víc mě překvapilo, když s mojí dcerou Hedvikou nastalo pravé peklo v době, kdy už jsem to nečekala. Myslela jsem, že v šestnácti už má tu nejhorší pubertu za sebou, ale ne. Ze dne na den, vlastně přes noc, jako by ji někdo vyměnil.

Večer si šla lehnout hodná a rozumná holka, ráno vstala fůrie. „Tak tyhle trapný hadry si na sebe nevezmu!“ rozječela se z ničeho nic u snídaně. Potom vzala nůžky, ustřihla si kus rukávů u trička a oči zmalovala tlustými černými linkami.

Vypadla jako strašidlo, což jsem jí řekla. „Ty tomu tak rozumíš, hrobko!“ odvětila ta moje doteď milá dceruška a práskla dveřmi. Do školy ale bohužel nešla. Pod oknem na ni čekal kluk na motorce. No, kluk.

Později jsem zjistila, že mu táhne na třicítku a má za sebou dost pestrou minulost. Byl v podmínce za nějakou krádež. To jsem se dozvěděla od bývalé spolužačky, která pracovala u policie. Jedním slovem: hrůza. Holka byla pitomá a nedala si říct. Neomluvené hodiny se střádaly a ve škole jí hrozil vyhazov.

Bývalý manžel nic nezmohl

Přemlouvala jsem ji horem dolem, ale byla zamilovaná a svého Reného by neopustila za noc na světě. Dokonce se k němu chystala nastěhovat. V zoufalství jsem porosila o pomoc bývalého manžela:

„Jestli to tak půjde dál, skončí někde v polepšovně!“ Brečela jsem do telefonu a on slíbil, že si na toho chlapa došlápne. Udělal to, ale vrátil se s modřinou. Prý se porvali. „Na toho gaunera nemám.

Má svaly jako Rambo!“ stěžoval si a celou věc považoval za vyřízenou. To byl celý on. Při prvním neúspěchu se vzdát a dělat, jako že se nic neděje. Ale ono se dělo. Hedvika začala pít, a kdo ví, zda i nebrala nějaké drogy.

Už je to pár let a člověk toho tenkrát o takových věcech moc nevěděl. Nikde se o nich nepsalo, a když, tak jedině v souvislosti s cizinou. Byla jsem zoufalá. Nechtěla jsem koukat, jak moje holčička spěje do záhuby. Jednou jsem večer slzela tiše u televize.

Vůbec jsem nevnímala, co dávají. Jen jsem koukala před sebe a říkala si, jak se všechno zvrtlo. V tom si ke mně mlčky přisednul můj syn a pohladil mě po ruce: „Mami, nebreč. Ono to nějak dopadne! Neříkala jsi, že je ten René v podmínce?

Možná něco vyvede a zavřou ho. Tím by se to všechno vyřešilo, ne?“

V zoufalství mě něco napadlo

Přikývla jsem, že asi ano. „Jen aby nebylo pozdě. To by musela být hodně velká náhoda…“ dodala jsem a v tom mě něco napadlo. Přemýšlela jsem skoro celou noc a ráno se rozhodla uskutečnit plán. Riskantní a nebezpečný.

Plán na likvidaci Reného a záchranu vlastní dcery. Odpoledne jsme se vydala za dcerou, která každý den až do noci a někdy i přes noc byla u Reného. Otevřel mi René a neochotně mě pustil dál.

Po dobrém jsem se ho snažila přesvědčit, aby moji dceru nechal v klidu dostudovat. „Co to tady melete? K čemu jí je nějaká škola?“ vysmíval se mi a notně si přihnul z lahve nějaké levné vodky.

Dcera na mě výsměšně koukala z křesla a ani se nenamáhala mi nabídnout kávu nebo čaj. Já ale navzdory panující atmosféře byla spokojená. Mohla jsem tvrdit, že jsem mladé navštěvovala. Další, o hodně těžší část plánu měla následovat za pár dní.

Vyčkala jsem, až dcera odejde z Reného bytu a šla ho navštívit podruhé. Nechtěl mě pustit, ale já se nenechala odbýt. V nestřeženém okamžiku jsem otevřela okno a roztrhla si halenku. Podrápala jsem se. Potom jsem začala hrozně křičet. René nechápal, co se děje.

Za údajné násilí šel za mříže

Byl dost opilý a vůbec mu nedošlo, co provádím. Potom mi padnul zrak na takovou těžkou vázu z litého skla. Jak jsem byla v ráži, popadla jsem ji a uhodila se s ní do nosu. Byla to ohromující bolest!

Spustila se mi krev a já, když jsem viděla, jak mi teče na bílou halenku, omdlela. Asi jsem se znovu hodně bouchla do hlavy, soudě podle ohromné modřiny, kterou jsem potom měla vzadu na hlavě dlouhé týdny.

Vzbudila jsem se, až když se nade mnou skláněl nějaký muž. Byl to soused. Přivolal policii a po dlouhém zvonění mu otevřel dveře bytu René. Než stačil vysvětlit, co se stalo, měl pouta. Asi by mi ho mělo být líto, ale nebylo.

Protože byl v podmínce, šel za moje napadení do vězení. Jen na rok, ale i to stačilo, aby se dcera vzpamatovala. Když mě totiž uviděla v nemocnici tak hrozně zřízenou, hned slíbila, že se s tím násilníkem rozejde!

Helena V. (53), Ostrava

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika