Domů     Konečně mám vnučku!
Konečně mám vnučku!
5 minut čtení

Jsou lidé, kteří děti nechtějí. Nic proti tomu, je to jejich volba. Ale pak jsou jiní, kteří po miminu velmi touží. A ono stále nepřichází.

Anička se rozvaluje na přebalovacím pultíku , kope nožičkami a radostně se něco brumlá. Jen se nad ní nakloním, usměje se od ucha k uchu. „Nojo, Aničko, babí už je tady!“ Směju se také a jsem nesmírně šťastná.

A vděčná za to, že se mohu starat o tak krásnou holčičku. Ne že bych neměla za sebou už dost práce s ostatními mými vnoučaty. Ale Anička je přece jen trochu jiný případ.

Jako nejstarší, byla první

Mám celkem čtyři děti. Helenka je moje nejstarší dcera. Jako prvorozená se také jako první vdávala. Už brzy po maturitě. Se svatbou spěchala, aby ji nepředběhla Zdena, její jen o rok mladší sestra.

Věřila té lidové pověře, že když ji mladší sourozenec vdá dřív, bude pak ona sama čekat dalších sedm let. A to rozhodě Helenka nechtěla. Měli s Patrikem, jejím mužem, plány na velkou rodinu. Patrik byl sám také z početné rodiny. Měl celkem pět sourozenců.

Pořád se nedařilo

Jenže čas ubíhal a Helenka stále nebyla v radostném očekávání. Mezitím se vdaly i mé dvě zbývající dcery a nakonec se oženil i náš benjamínek Otík. A u Helenky pořád žádná změna. Viděla jsem, jak jsou s Patrikem nešťastní.

Začali běhat po doktorech a dceřina nervozita neustále stoupala. Tak ráda bych jim byla pomohla. Ale nedalo se nic dělat.

Vnoučat plný dům

Mezitím se mi stačilo narodit pět vnoučků od ostatních mých dětí. Ano, bylo to zvláštní, ale opravdu to byli samí kluci. Lítala jsem z jedné domácnosti mých dětí do druhé a pomáhala, hlídala, radila.

Byla jsem tak vytížená, že jsem už neměla tolik času a sil na to, abych se víc zajímala o nešťastnou Helenku.

Připadala si odstrčená

Naše rodina se scházela dost pravidelně na společné svátky a narozeniny během roku. Když dorazili všichni, byl to vážně pěkný cvrkot. Helena kdysi tyto sešlosti milovala snad ze všech mých dětí nejvíc. Nyní se takovým setkáním snažila všemožně vyhýbat.

Pochopila jsem, že jí vadí její postavení jediné bezdětné, že jí vadí radostný křik mých vnuků. Ale netušila jsem, že je za tím ještě něco jiného.

Velké zklamání

Dozvěděla jsem se to ale brzy. Patrik nevydržel ten psychický tlak a Helenku opustil. Pro mě to bylo obrovské zklamání. Naštěstí Helenka se z toho brzy dostala. Divila jsem se, jak už pár týdnů po rozchodu s Patrikem celá září a má skvělou náladu. Dokonce velice ochotě dorazila i na oslavu narozenin jednoho z mých vnoučků.

Odjela na pár měsíců

Helenka mi pak náhle oznámila, že si potřebuje trochu provětrat hlavu a proto vzala nabídku a půlroční pracovní pobyt v cizině. Odjela a já byla ráda, že konečně bude myslet na něco úplně jiného než jsou děti a její nevydařené manželství.

Dokonce jsem si od změny prostředí slibovala, že si třeba dcera najde nějakého přítele.

Překvapivý telefonát

Helence se její stáž blížila ke konci. Neviděly jsme se půl roku, ale pořád jsme si telefonovaly a psaly. Jenže ten poslední telefonát byl skutečně naprosto výjimečný. Helenka volala, jestli bych za ní nepřijela k místní nemocnici.

Prý je v pořádku, ale moc ráda by mě viděla. Trochu mě to přece jen vylekalo. Nevěděla jsem, co se děje a rychle se vypravila k nemocnici.

Neuvěřitelný pocit štěstí

Už z dálky jsem viděla svoji dceru, která v náručí drží nějaký malý, bílý uzlíček. Byla to Anička, moje první vnučka. Vhrkly mi slzy do očí. Takový pocit naprostého štěstí jsem snad nikdy v životě nezažila. Ani při vlastním porodu.

Ta velká radost překryla i určité zklamání, že mi dcera nic neřekla. Lhala mi o tom, že je v cizině. Celých půl roku proležela částečně i v nemocnici, protože měla rizikové těhotenství.

A překvapením nebyl konec

Navíc se ukázalo, že k umělému oplodnění, které dcera absolvovala, byly použité Patrikovy spermie. Takže on byl otec mé vnučky. Helenka mi řekla, že se na tom spolu dohodli. Rozešli se prý proto, aby se zbavili té zátěže zodpovědnosti, zda to vyjde nebo ne.

Helena potřebovala vše zvládnout sama, bez obav příbuzných, bez nervózní péče manžela. Teprve v té chvíli jsem se také dozvěděla, že se Patrik s Helenou ještě ani nerozvedli.

Rozchod se nekoná

No a ani k žádnému rozvodu už nedojde. Patrik se vrátil zpět do života mé dcery a pilně se stará o ni i o svoji malou Aničku. A já jim samozřejmě pomáhám, jak jen to jde. Helena se už nebrání chodit na rodinné sešlosti.

Naopak, chodí velice ráda a užívá si pochvalné řeči na adresu její Aničky. Je náhle středem pozornosti svých sourozenců a je spokojená. A já jí to ze srdce opravdu moc přeju.

Vlasta L. (56), jižní Morava

Související články
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může