Některé skutky lidí nelze nikdy pochopit ani omluvit. Opilec, který mohl zachránit život zbaběle ujel.

Už je to dva roky a bolí to pořád stejně. Mám za sebou desítky probdělých nocí a moře vyplakaných slz. Dnes konečně uvidím toho darebáka. Dlouho jsem váhala, zda to mám absolvovat. Byla bych totiž schopna uškrtit ho vlastníma rukama.

Vím, že žádný trest, který dostane, nebude pro mě dostačující. Zbytečnou smrt nelze vyvážit pobytem ve vězení.

Můj milovaný Tomášek

Tomášek byl můj první vnuk. Když se narodil, byla jsem z něj doslova nadšená. Můj syn se dlouho k tomu, aby založil rodinu, neměl. A já už se tak těšila, až budu babička! Mladým jsem proto velice ochotně s Tomáškem pomáhali. Moc dobře jsme spolu vycházeli.

Byl poslušný a šikovný. A jak rostl, stali se z nás velcí kamarádi.

Osudový výlet

Část letních prázdnin jsme vždy trávili s Tomáškem na naší chalupě. Měl tam kamarády, rybník a kilometry cyklostezek. A to bylo pro Tomáška to hlavní. Miloval totiž jízdu na kole a denně najezdil mnoho kilometrů.

Na trasu nikdy nejezdil sám, ale s kamarády a cesty byly bezpečné. Jen jeden malý úsek, sotva pár metrů, musel přejet přes silnici. Ale tam býval minimální provoz a kluci byli opatrní. Jenže ani to jednoho dne nestačilo.

Strašlivá zpráva

Ten den se Tomáš po obědě vydal za svým kamarádem do vedlejší vesnice. Šel výjimečně pěšky a slíbil, že se nejpozději za tři hodiny vrátí. Ale už za necelou hodinu bylo vše jinak. Tomáška našel soused ležet na silnici. Byl mrtvý.

Ukázalo se, že vnuka, který šel po krajnici, srazilo nějaké auto, které jelo dokonce v protisměru. A navíc řidič pak ujel aniž by jen přibrzdil. V té chvíli můj vnuk ještě žil a rychlá pomoc mu mohla zachránit život.

Už nikdy nebudu mít klid

Viníka sice ještě ten den chytli, protože po pár kilometrech naboural. Byl značně opilý. Půjde do vězení. Jenže žádný trest není dost velký. Vnoučka mi už nic nevrátí a naši zničenou rodinu nepostaví na nohy.

Magda M. (62), jižní Čechy