Domů     Slib zněl: Nikdy tě neopustím
Slib zněl: Nikdy tě neopustím

Když je člověk šťastný a spokojený, myslí si, že se na jeho klidu a pohodě, ve které žije, nemůže nic změnit. V ten okamžik však přijde nečekaný úder, který jeho všemi dosavadními jistotami pořádně otřese.

Byli jsme úplně normální rodina. Já, můj muž Hynek a syn Ludvík. Měli jsme malý domek na okraji města s velkou zahradou. Já i manžel jsme chodili do práce a syn Ludvík, když vystudoval střední školu, tak se od nás odstěhoval do Prahy na kolej.

S manželem jsme tak najednou měli více času jen sami pro sebe a taky jsme si ho užívali. Chodili jsme do divadla, jezdili jsme na výlety, vyráželi jsme na kolo. Bylo nám moc dobře. Před dvěma lety se však náš idylický život od základů změnil.

Nenašel klíčky

Manžel Hynek oslavil zrovna pětapadesátiny. Už delší dobu jsem pozorovala, že bývá často unavený, nesoustředěný a zapomnětlivý. Jednou odjel autem na nákup a poté, co nakoupil, mi zoufale volal, že nemá klíče od vozu. „Asi jsem je nechal doma,“ stěžoval si.

„Jak jsi je mohl nechat doma, když jsi tím autem odjel, miláčku?“ vtipkovala jsem tehdy. Myslela jsem si, že je jen přepracovaný. Už skoro rok neměl pořádnou dovolenou. Manžel ale trval na svém, že klíčky nemá.

„Dobře, přijedu za tebou,“ řekla jsem a půjčila si synovo auto. Když jsem přijela, prohledala jsem manželovy kapsy i batoh, ale klíče tam opravdu nebyly. Zato se ale pak našly v regálu s toaletními potřebami. „Asi jsem přetažený,“ kroutil hlavou manžel.

Objala jsem ho a jeli jsme domů. Netušila jsem, že nás v příštích měsících čekají mnohem horší věci.

Zapomněl na synovy narozeniny

Byl měsíc do Vánoc, když mi zavolal manželův kolega z práce. „Gábino, nechci tě plašit, ale možná bys měla pro Hynka přijet. Očividně není ve své kůži. Při poradě byl zmatený a pořád dokola se ptal na jednu a tu samou věc.

A navíc někam založil desky s důležitou smlouvou. Hledá je už dvě hodiny.“ Řekla jsem, že pro něj přijedu. Doma jsem se manžela zeptala, co se děje. Odpověděl, že nic. Týden nato měl přijet náš syn Ludvík, abychom oslavili jeho dvacáté narozeniny.

Zeptala jsem se manžela, zda už objednal dárek, na jakém jsme se dohodli. Překvapeně se na mě podíval. „Jaký dárek? Pro koho?“ Myslela jsem si, že žertuje. Ale nežertoval – jeho údiv byl upřímný. „Proboha, Hynku, vždyť přijede Ludvík. Má dvacetiny.

Dohodli jsme se, že to společně pořádně oslavíme.“ Byla jsem v šoku. „Promiň, úplně mi to vypadlo z hlavy,“ odpověděl manžel.

Šel na vyšetření

Když bylo po oslavě synových narozenin, která sice dopadla jinak, než jsme původně zamýšleli, dotlačila jsem manžela k tomu, aby navštívil lékaře. Jeho výpadky paměti a roztržitost, které byly čím dál častější, se mi nezdály normální.

Chvíli sice protestoval, ale nakonec slíbil, že se na vyšetření objedná. Pro výsledky jsme šli společně. „Něco se mi na reakcích vašeho manžela nelíbí,“ řekl lékař.

„Mohlo by se jednat o počátky neurodegenerativního onemocnění.“ „Co to znamená?“ zeptala jsem se vyděšeně. „To vám bohužel na základně jednoho rutinního vyšetření nemohu říct. Dám vám doporučení k odborníkovi,“ odpověděl.

Smutné zjištění

Dva týdny před svátky nás čekal šokující „dárek“. Manžel měl konečně výsledky testů mozkových funkcí a paměti. Výsledek zněl: Alzheimerova choroba. Nechtěli jsme tomu věřit. Doktor nás však ujistil, že testy dělali pečlivě a že o výsledku není žádných pochyb.

Prognóza byla špatná: rychlé zhoršování paměti, orientace v prostoru, i komunikace s okolím, pak různá selhání organismu, nejčastěji zánět plic. Byla jsem v šoku.

Když jsem se ale podívala na Hynka a viděla tu hrůzu v jeho očích, došlo mi, že teď tu musím být hlavně pro něj. Synovi jsme tu zdrcující zprávu oznámili až po Novém roce. Zamávalo to s ním stejně jako s námi.

Nevrátil se domů

Manžel dostal léky, které poctivě bral, dokonce si napsal na barevné kartičky na noční stolek, kdy a kolik si jich má vzít. Jeho stav se však zhoršoval rychleji, než kdokoli z nás čekal.

Jednoho rána se ztratil, když se vracel z pekárny, která je jen blok od našeho domu. Našli jsme ho se synem, jak sedí na autobusové zastávce a nepřítomnýma očima kouká kamsi před sebe. Když jsme ho oslovili, vůbec nás nepoznával. Drásalo mi to srdce.

Opatrně jsme ho zvedli z lavičky a dovedli domů. Občas měl manžel i jasnější chvíle, ty se ale rychle střídaly s momenty úplné apatie, někdy i agresivitou. Začalo to být hodně náročné.

Ztrácela jsem ho

Velké zhoršení nastalo loni na konci léta. Vůbec už jsem manžela nepoznávala. Ten veselý, inteligentní a precizní člověk byl pryč. Do práce už vůbec nechodil, celé dny byl jen doma a pravidelně docházel jen na terapeutická setkání pacientů s Alzheimerem.

Když jsem ho tam vezla poprvé, nahlédla jsem do místnosti a sevřelo se mi srdce. Seděl tam ve společnosti vrásčitých sedmdesátiletých žen a mužů. „Proč on? Proč právě on?“ ptala jsem se sama sebe stále dokola, když jsem na něj čekala venku.

Když vyšel po hodině ven, zdál se být vnímavější. Vzala jsem ho kolem ramen a řekla jsem mu, že ho miluji a že ho nikdy neopustím.

Spolu až do konce

Sehnala jsem Hynkovi domů pečovatelku, abych mohla dál chodit do práce. Peníze jsme potřebovali víc než dřív. Ve volných chvílích jsem ho vozila na kolečkovém křesle do parku, kde jsme se kdysi dávno tak rádi procházeli.

Jednou tam takhle seděl, rozhlížel se kolem a usmíval se zvláštním vnitřním úsměvem. Myšlenkami však byl vzdálený někde, kam jsem za ním nemohla. Pevně jsem ho objala a cítila jsem, jak mi slabě stiskl ruku. V tu chvíli jsem věděla, že s ním dojdu až na konec jeho cesty…

Gábina U. (55), Pardubicko

Související články
6.7.2024
Jako dítě jsem utrpěla ošklivé popáleniny na obličeji. Myslela jsem si, že jsem ošklivá a že nikdy nepoznám lásku… Když mi bylo devět let, hrála jsem si s partou stejně kamarádů v lese. Chodili jsme tam do opuštěného rozbořeného domu. Jednoho dne jsme se rozhodli, že si tam uděláme ohýnek. Plameny kolem mě Klukům nešel rozdělat oheň, a tak nalili do ohniště urychlovač hoření. Ani jsem si
29.6.2024
Můj život, to bylo z práce domů, pak vařit, prát, žehlit, uklízet. Zoufale jsem toužila po něčem hezkém, například naučit se tančit. Vdávala jsem se brzy. Záhy jsem zjistila, že můj muž se před svatbou neuvěřitelně přetvařoval. Zuřivec předstíral, že má beránčí povahu. Chtěl si mě připíchnout do vitríny jako exotického motýla. Mou úlohou bylo chodit do práce a vracet se odtud na minutu přesně,
25.6.2024
Zamilovala jsem se do kluka, kterého jsem občas potkávala. Tajně, nikdo o tom nevěděl, on už vůbec ne. Jenomže tu byl problém − měl holku. Moje sny o princi se nesplnily. Celé roky jsem snila, ale zbytečně. Nebyla jsem ani dost hezká, ani dost zajímavá. Toužila jsem po dětech, po rodině, a to mladí mužové zpravidla neradi slyší. Záviděla jsem svým spolužačkám ze základní školy. Nebyla jsem o
16.6.2024
Po letech jsem zjistila, že jsem kvůli dcerám a vnoučatům odsunula svého manžela na druhou kolej. Je ještě čas všechno napravit? Situace nebyla vůbec radostná. S manželem máme dvě dcery, moje zlatíčka. Bohužel se obě, stejně jako já, rychle vdaly a měly děti. Vždycky jsem pro ně chtěla ten nejlepší život a kariéru. Ale dobře, vybraly si tohle. Tak jsem jim chtěla pomoci, jak jen to půjde. Rozho
11.6.2024
Na muže jsem štěstí neměla, a tak jsem se spíše ze zvědavosti přihlásila na seznamku. Lásku jsem ani nehledala, ale ona si mě stejně našla. Mnoho z nás dá na první dojem a věří v lásku na první pohled. V případě mě a Tondy byl průběh seznámení, vztahu i hledání společné cesty úplně jiný. Dá se říct, že opačný. Od rozčarování a neporozumění jsme se nakonec dostali až k lásce, která stále trvá. U
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Konstantinopol: Během moru císař vybíral daně i od mrtvých
historyplus.cz
Konstantinopol: Během moru císař vybíral daně i od mrtvých
Část obránců Konstantinopole uprchne. Vytušili, že město co nevidět padne, a chtějí si zachránit život. Císař Konstantin XI. však byzantskou metropoli neopustí. Vždyť jejími ulicemi kráčely dějiny. S hrstkou nejvěrnějších druhů bude s Turky v roce 1453 bojovat do posledního dechu!   Stěhování na východ Řím ohrožují barbaři. Současně stále více jeho obyvatel konvertuje ke
Jako poslední záchrana: Co byste o pupečníkové krvi měli vědět?
21stoleti.cz
Jako poslední záchrana: Co byste o pupečníkové krvi měli vědět?
Pořád je to opomíjená záležitost, třebaže lékaři upozorňují na evidentní přínos. Význam pupečníkové krve pro lékařské zákroky byl potvrzen před 30 lety, kdy byla v pražské nemocnici v Motole provedena
Tragické následky exorcismu v Evropě
enigmaplus.cz
Tragické následky exorcismu v Evropě
Jeden z nejstrašlivějších novodobých případů údajného posednutí se odehrává v roce 1974 v anglickém městě Ossett, kde žije silně věřící křesťan Michael Taylor se svou ženou Christine. Oba společně doc
Chorvatská automobilka Rimac slaví modelem Nevera už 15 let existence
iluxus.cz
Chorvatská automobilka Rimac slaví modelem Nevera už 15 let existence
Chorvatská společnost Rimac Automobili, známá svými elektrickými hyperauty, oslavuje 15 let působení na trhu uvedením speciální edice modelu Nevera. Tato limitovaná edice, označená jako Nevera 15th An
Bezpečné randění se slunečními paprsky
nejsemsama.cz
Bezpečné randění se slunečními paprsky
Na pohlazení od sluníčka se těšíme celý rok. Bronzový nádech pokožku omlazuje a tělo působí tak nějak zdravěji. Pamatujte ale na to, že i opalování je trochu věda a má svá pravidla. Na procházkách a při sportování je nejvíce v ohrožení tvář a dekolt. Nespoléhejte na předpověď počasí, i pod mrakem si můžete spálit nos a nastřádat si pod kůži UVA záření, které
Proč Valenta s herectvím defitivně sekl?
nasehvezdy.cz
Proč Valenta s herectvím defitivně sekl?
Franta je v Ulici stálicí, diváky už ale další příběhy oblíbené postavy na podzim nečekají. Jeho představitel Matyáš Valenta (27) totiž s herectvím sekl! „Myslím, že jsem se hodil na to dětské herec
Vraťte medaile. Máte pozitivní test!
epochaplus.cz
Vraťte medaile. Máte pozitivní test!
Dobře znají ten pocit, když jim vestoje tleská celý stadion nebo když jim hostesky navlékají žlutý trikot. Jenže poznali i obrácenou tvář vrcholového sportu. Dny, kdy z titulních stran novin celého světa křičelo velkými titulky jejich jméno. A u něj ještě výraznější text: Dopingový hříšník… Sprintérská rivalita mu zničila život Dlouhá léta bojují o trůn nejrychlejšího
Vstupuje se na bájné hoře Blaník do jiné dimenze?
epochanacestach.cz
Vstupuje se na bájné hoře Blaník do jiné dimenze?
„Nic než tmářství kacířů,“ rozčiluje se roku 1404 pražský arcibiskup Zbyněk Zajíc z Hazmburka, když se doslechne o podivných pověstech, které se vážou k hoře Blaník ve středních Čechách. Ale on už ty čarodějné rejdy jednou provždy zatrhne! Jak se rozhodne, tak také udělá. „Zakažte lidem stoupat na tu horu,“ klade na srdce pražský arcibiskup
Zabiják celebrit speedball: Zaručená vstupenka na onen svět
epochalnisvet.cz
Zabiják celebrit speedball: Zaručená vstupenka na onen svět
Je pátek, 5. března 1982, když do pokoje hotelu Chateau Marmont v Los Angeles vstupuje Bill Wallace. Hned na prahu ztuhne při pohledu na svého blízkého přítele, amerického komika Johna Belushiho, bezvládně ležícího na podlaze. Už mu není pomoci.   Příčinou smrti je drogový koktejl, kombinace heroinu a kokainu, slangově nazývaný speedball. Po komikově smrti
Fazolová pomazánka
tisicereceptu.cz
Fazolová pomazánka
Objevte kouzlo luštěninových pomazánek třeba s touto dobrotou z bílých fazolí. Skvělá je i na topinky. Potřebujete 300 g bílých uvařených fazolí (nebo fazole v konzervě ve slaném nálevu) 2 vejc
Moderní obývací pokoj
rezidenceonline.cz
Moderní obývací pokoj
Text: Alena Müllerová Foto: Archiv firem
Jeho děti mají vždy přednost
skutecnepribehy.cz
Jeho děti mají vždy přednost
Je na mě milý a vlídný. Ale jen do chvíle, kdy něco potřebují jeho děti. Těm by, na rozdíl ode mě, snesl modré z nebe. Dá jim vše, o co si řeknou. Nemohu si pomoct, ale jeho rozhazování mi jde na nervy. Manželovy děti z prvního manželství mám ráda a svoje děti jsem před nimi nikdy neupřednostnila. Kupovala jsem všem