Kvůli svojí závislosti jsem přišla o práci a spoustu peněz. S mlsáním jsem musela přestat, ale jak, to jsem nevěděla!

Možná to zní směšně, ale ve skutečnosti jsem měla obrovský problém. Závislost na čokoládě! O kouření, drogách nebo hře na automatech píšou skoro pořád a všude. Ale o závislosti na čokoládě se toho moc nenamluví.

Třeba u chlapa člověk čeká, že bude pít pivo nebo slivovici. Skutečnost ale bývá jiná. Zdánlivě pivní břicha jsou způsobená častěji čokoládou nebo koláči, než alkoholem. Vím to jistě, léčila jsem se!

Vážila jsem čím dál víc

„Paní Hano, je mi to trapné, ale musíme si promluvit,“ pokynula mi jednou hned po ránu moje vedoucí, abych ji následovala do kanceláře. Zde, s rozpaky a váhavě, mi řekla do očí něco, co si nikdo před ní nedovolil.

Že jsem tlustá a pokud nezhubnu, budu muset z firmy odejít! „Pochopte, nejedná se o diskriminaci. Ale prodáváte ve firemní prodejně zdravou výživu. Nemůžete vypadat, jako byste konzumovala denně půl prasete!“ řekla mi s taktem sobě vlastním a odkašlala si.

Tím byla audience u konce. Domů jsem šla jako ve snách. Jak mám zhubnout, když jsem bez čokolády nevydržela ani jeden jediný den?

V zaměstnání si mě považují

Začala jsem jezdit na rotopedu a přestala večeřet. Chodila do poradny pro závislosti. Neubylo mi ani kilo. Naopak. Začala jsem ještě víc přibírat! Po třech měsících jsem musela z firmy odejít. Podepsala jsem dohodu, aby byl klid.

Manžel mě sice utěšoval, že mu moje faldíky nevadí, ale věděla jsme svoje. Pokukoval po sousedce, koze hubené! Místo cvičení jsem začala chroupat zeleninu. Nechutnala mi, ale odměnou mi byla denně půlka malé hořké čokoládky. Nezhubla jsem.

Ale našla jsem si novou práci. Prodávám v cukrárně a majitelka mě chválí. Proti mně jsou i ty nejširší zákaznice štíhlé a mají dobrý pocit! Já ho mám taky, mohu mlsat, kdy se mi zachce!

Tereza S. (59), Litoměřice