Nebylo by na tom nic tak divného, mít známost s šéfovým synem. Jenže, šéf mě nenáviděl a jeho syn byl skoro o třicet let starší!
Hned po maturitě jsem nastoupila na Městský úřad jako recepční. No, spíš taková holka pro všechno. Prostě, někam doběhnout, nakoupit chlebíčky nebo kytku pro nějaké papaláše, vyzvednout něco na poště a tak.
Spousta maličkostí, které nikomu nenáleží a nikdo na ně nemá čas. Za to všechno celkem mizerný plat a pracovní doba někdy až do pozdního večera. Ale nestěžovala jsem si, člověk si nesmí moc vyskakovat a má být spokojený s tím, co má. Alespoň takhle to říkala moje babička, kterou jsem měla hrozně moc ráda.
Šéf mě nenáviděl
Mým jediným problémem byl můj šéf. Měl už být dávno v důchodu, ale k odchodu se neměl. Nikdo ho nevyháněl, protože to byl údajně skvělý odborník. A taky dědek nerudnej. Mně přímo nenáviděl. „Evo, co to oblečení? Takhle důstojně reprezentujete náš úřad?
Evo, čím jste se to navoněla? Jde na mě kýchání!“ peskoval mě denně něčím novým a čekal, že se ho budu bát. To ale narazil. Vždycky jsem se mu vysmála do obličeje, což vyvolalo záchvat vzteku. Dveřmi jednou bouchnul tak, že ze stěny spadnul obraz.
A to jsem si myslela, že je to možné jen ve filmu! Potom jsme si padli do očí s takovým šaramantním fešákem. Prošedivělý chlap ve středních letech, hezky oblečený, sportovní postava. Ale hlavně, byl neuvěřitelně vtipný a milý!
Zamilovala jsem se a on se rozvedl
No, zamilovala jsem se a začala si s ním románek. Pyšná jsem nebyla, protože měl ženu a dvě děti, i když už dospělé. Navíc byl synem mého příšerného šéfa! O rozvodu Ctirad nikdy nemluvil a já ho nenutila. Vždyť mi bylo dvacet a jemu skoro padesát!
Jenže po půl roce naší tajné známosti mi oznámil, že se rozvádí. Prý ne kvůli mně, ale kvůli sobě. Chce být volný a nezávislý! No, nic jsem mu na to neřekla. Dokonce jsem mu ani moc nezdůrazňovala, jak se s jeho otcem, kterého on měl velmi rád, nesnáším.
A potom to přišlo. Ctirad, čerstvě rozvedený, zatoužil po rodinné večeři.
Už jsem měla všeho dost
„Evičko, miláčku, chtěl bych tě ukázat tátovi! Určitě se mu budeš moc líbit! Odjakživa si potrpěl na krásné ženské…“ oznámil mi jednoho dne a já kývla. Naschvál a trochu ze zlomyslnosti. Jeho vypečený tatík na mě totiž celé ráno opět řval!
Skoro už jsem si začínala myslet, že si na mně potřebuje zchladit zlost, aby mohl být celý den na všechny ostatní milý. Tak jsem prostě souhlasila a těšila se, že ten dědek z toho bude mít infarkt. V ten večer jsem si dala na sobě záležet.
Vzala jsem si šaty s tím největším výstřihem, co jsem sehnala, a nejkratší sukní ze všech. Zmalovala jsem se fakt příšerně a natupírovala svoje dlouhé vlasy do vysokého drdolu.
Po rozchodu líčím na lepšího
Můj Ctirad jen polknul, když mě viděl, ale netroufal si protestovat. Přede dveřmi otcova bytu jsem si stoupla schválně první, aby starý pán uviděl mně dřív, než svého syna. Moje očekávání se naplnilo. „No co vy tady děláte!
A jak to vypadáte? Jdete si snad po večerech přivydělávat jako prostitutka?“ začal hřímat hned, jak mě uviděl. Syna si vůbec nevšimnul. A když konečně ano, bylo pozdě. Já utíkala ze schodů a smála se jako divá. Oni tam stáli jako dva pitomci a koukali na sebe.
Samozřejmě jsme se rozešli. A můj šéf? Odešel konečně do důchodu. Po něm nastoupil takový hezký, mladý, sympatický – a svobodný! Zatím.
Eva R. (49), Vsetín
